Neobvyklý dům z pohledového betonu nedaleko Tel Avivu

Reklama

Silná tradice staveb z pohledového betonu v Izraeli ožívá v posledních letech i v segmentu luxusních rezidencí. Betonový dům ve městě Ramat Hašaron nedaleko Tel Avivu není ani fádní, ani šedivý. Naopak, přímo září středomořskou bělobou, s níž se už na průčelí mísí atraktivní sytý tón týkového dřeva.

 

Více než pohodlné obydlí pro dvě osoby na ploše kolem 450 metrů čtverečních je jako stvořeno k setkávání rozvětvené rodiny ve stinných zákoutích zahrady, na rozlehlých terasách či ve vzdušném obývacím prostoru.

Téměř ideální pravoúhlá parcela, jen s mírnou odchylkou podél uliční čáry, jako by předurčila tvar domu, který rytmem dvou zalomených jednolitých ploch působí coby tvrz – mohutně a nepřístupně. Průčelí mnohé naznačuje, mnohé skrývá. Venku i uvnitř se variuje v podstatě tentýž motiv konfrontace osvětlené a tlumené plochy. Na jedné straně beton s charakteristickou patinou, rastrem otvorů po bednění v modernistickém stylu a s pravidelným vodorovným, jakoby stavebnicovým členěním, na druhé straně dokonale hladká omítnutá plocha, taková, jaká se na průčelí vyjímá na vystupujícím jihovýchodním bloku. Nejen na fasádě, ale i v domě jejich kontrast tlumí obklad z úzkých desek, připomínající šrafování na papíru. V interiéru se však více než vitální týk uplatňuje elegantní, matné dubové dřevo podlah, díky němuž bílé stěny lépe vyniknou.


 
Před západním sluncem je dům chráněn mohutným prvkem připomínajícím bránu. Na hluboké zdi podepírající zastřešení se ráno přes průchod z balkonu na terasu zjeví pás slunečního světla, který stoupá po zdi, zužuje se a odpoledne osvětluje neustále se rozšiřující úsek betonové svislice. Zeď terasy je ve spodní části přerušena výklenkem, který je v noci efektně osvětlen. Ještě více tak vyniká schéma dvou lomených ploch, které se v jiné podobě objevuje na uličním průčelí. FOTO: Amit Geron

Brána až po střechu

Před vstupem do domu tedy dostáváme pravdivou informaci o jeho stylu, avšak velmi zkreslenou o jeho dispozici. Horní část zmíněného omítnutého bloku, která už na první pohled přesahuje úroveň druhého podlaží, bychom například mohli považovat za bariéru terasy. Jenže vstupy na terasu nenajdeme. Projektanti z telavivského ateliéru Pitsou Kedem Architect na přání majitelů mlčí o několika detailech, mimo jiné i o tomto. Jedno je jisté – proporce bloku jsou dány kompozicí.

V kompozici průčelí „spoluúčinkuje“ i součást druhého, betonového zalomeného bloku – silně přesahující střešní deska, která by případnou terasu dokonale clonila. Navíc spoluvytváří působivou bránu do domu, jehož dveře na laťkové ploše architekti zamaskovali a z dálky je není vůbec vidět. Na zahradní fasádě je prvek brány ještě mohutnější.

Pohled z jídelny na kout zahrady s bazénem. Proti sobě tu stojí modely od Patricie Urquioly: barevně diferencované jídelní židle z polyuretanových a polyesterových vláken Lazy (2004, B amp; B Italia) a bílá, polyetylenovým vláknem vypletená zahradní pohovka Canasta (2007). Nad stolem visí dvoubarevné, zvenku kaštanové, uvnitř bílé lampy Rock z lakovaného polykarbonátu od společností Foscarini/Diesel (2009). FOTO: Amit Geron

Samozřejmě že vystupující střešní deska neslouží jen jako kompoziční finesa. Zmírňuje přehřívání průčelí v dopoledních hodinách. Vždyť dům stojí v oblasti, kde průměrná roční teplota přesahuje 20 °C.

Terasa do nebe

Při zkoumání kompozice průčelí snad nejvíce překvapí, že interiér v druhém podlaží končí tam, kde vede linie dřevěného obkladu. Horní část bloku před parkovací plochou totiž neohraničuje vnitřní prostory, ale neobvyklou, dokonale izolovanou terasu podél poschodí, z níž jsou vidět pouze oblaka, vějíře palem a koruny stromů.

Na dřevěné ploše z úzkých desek téměř zanikají vstupní dveře. Cestou po mírných schodech z leštěného betonu upoutá úzký průzor, kterým je vidět na trávník před salónem. Vzpomeneme si na něj v obývacím prostoru, kde je podobné úzké, dlouhé a nízké okno. Vlevo podél chodníku z betonových kostek, jímž se dá vejít do pracovny, vysadili u zdi jihoafrickou tenuru (Sansevieria cylindrica). FOTO: Amit Geron

Toho, kdo čeká, že potěšení z objevování nečekaných vztahů i souvislostí tvarů a linií bude pokračovat i za prahem, dům nezklame. Vynořují se na nečekaných a od sebe vzdálených místech: mimo jiné jsou to příklady uplatnění čtverce, které jako by neměly konce.

Prostřední část přízemí zabírá prostor, který ústí na schodiště a svým členěním připomíná loď ve svatyni. Stěnu vedle schodiště zdobí obraz od Dannyho Tabaka. Typické modernistické zábradlí z jednoduchého čtvercového ocelového profilu s bariérou z lanek, natřené na černo, najdeme také o poschodí výše na balkoně obráceném do zahrady. Pohovka a křesla (Paul/Poltroncina) v obývací části jsou od italského architekta a designéra Antonia Citteria. FOTO: Amit Geron

Z otevřené předsíně se vstupuje do obytného prostoru, který je hoden majestátní „brány“. Zabírá téměř celé podlaží a Pitsou Kedem Architect ho rozčlenili na dvě části. Užší, vnitřní část, která ústí na schodiště, evokuje loď ve svatyni – už i proto, že ji ohraničují rytmické prvky, tvořené čtyřmi úseky zdí.

Tím, že je schodiště mírně odsazeno od betonové zdi, působí lehčeji. Východní zeď, ztvárněná podobně jako obklad fasády, využívají jako knihovnu, kde uložili i sbírku starých psacích strojů. FOTO: Amit Geron
 
Orientální signály

Ve členitém obytném prostoru v přízemí je, podobně jako ve dvou ložnicích v poschodí, jednotná podlaha, na které se vyjímají sporadické, většinou orientální koberce, což je jediný, i když samozřejmě ne jednoznačný náznak, že jde o interiér z Blízkého východu – zařízení je totiž většinou od známých italských firem. Jen znalec pozná, že výtvarná díla na stěnách jsou od izraelských výtvarníků.

Z rozlehlého obytného prostoru jsou vyčleněny místnosti v jižním nároží, které spolu se schodištěm tvoří základ zmíněného záhadného omítnutého bloku s nádechem třinácté komnaty. Pro úplnost je třeba uvést, že na protilehlé, severní straně domu je vedle kuchyně oddělená úzká prádelna, která je přístupná zvenčí.

Jižní betonová stěna rozhoduje i o vzhledu velké ložnice v poschodí, kde je k ní přisunuto čelo postele. Na terase v přízemí stojí další skupina barevně diferencovaného nábytku: černé a bílé stohovatelné židle Plana z polypropylenu zpevněného skleněnými vlákny. 2009, Kristalia, design LucidiPevere Studio  FOTO: Amit Geron
 
Soužití pendantů

Obytný prostor s obývacím pokojem, jídelnou a kuchyní rozdělují nosné prvky na třetiny. Je přilehlý k zahradě a dokonale osvětlený přes skleněnou zasouvací stěnu s rámy natřenými podobně jako ostatní kovové části v domě – na černo. V celé své šířce se otevírá na terasu, kde se skví leštěná betonová podlaha.

Do terasy kolmo zasahuje bazén, jehož bleděmodrá mozaika je ojedinělým, ale výrazným a nepřehlédnutelným zpestřením černo-bílo-hnědé barevné škály, jinak narušované jen obrazy. V tomto domě jako by měl každý prvek alespoň jeden protějšek – dokonce i bazén ho má. Zrcadlovým obrazem průniku obdélníku modré mozaiky s úzkým pásem lesklého betonu je o podlaží výše terasa navazující na protažený balkon.

Pohled z jídelny na kout zahrady s bazénem. Proti sobě tu stojí modely od Patricie Urquioly: barevně diferencované jídelní židle z polyuretanových a polyesterových vláken Lazy (2004, B amp; B Italia) a bílá, polyetylenovým vláknem vypletená zahradní pohovka Canasta (2007). Nad stolem visí dvoubarevné, zvenku kaštanové, uvnitř bílé lampy Rock z lakovaného polykarbonátu od společností Foscarini/Diesel (2009).  FOTO: Amit Geron

Také díky této terase, kam vedou téměř všechna okna v poschodí (z obou koupelen u ložnic, z šatny i z menší ložnice), se k nejbližším sousedům neobrací ani jedno okno v domě. Kuchyňská i nízká pásová okna v obývací části v přízemí jsou totiž spolehlivě mimo pohledovou linii, která vede nad zdmi oplocení.

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Amit Geron
Odpovědná redaktorka: Zuzana Hošková
ZDROJ: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o. 
{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat