Panelákový byt vyměnili za netradičně koncipovanou dřevostavbu v zahradě rodičů

U tří bříz. Vlastní dům se rozhodli postavit v zadní části pozemku rodičů, který dobře znali a měli rádi. Tři staré břízy tu tvoří optickou bariéru od ulice a poskytují tak víc intimity v zahradě. Dvě střešní okna orientovaná na sever umožňují dům v létě účinně provětrat a ochladit. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Byli by blázni, kdyby nevyužili příležitost postavit si v zahradě u rodičů svůj vlastní dům. Známé prostředí a pozemek zadarmo jsou benefity, nad kterými se jen tak nemávne rukou. A tak se rodince se dvěma malými dětmi otevřela možnost vyměnit panelákový byt za větší prostor i vyšší komfort. Navíc s milovanou zahradou.

Terasa je kontinuálním pokračováním vnitřní podlahy do zahrady, zasklená stěna poskytuje maximální spojení s venkovním prostředím i přirozené ohřívání interiéru. V duchu přání majitelů se architekti snažili co nejvíc přiblížit pasivnímu standardu, ne však na úkor architektury. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Podle vzoru stodola

Jejich prvotní představa se moc nelišila od toho, co od domu očekává většina mladých rodin – přízemní, ve tvaru L, s otevřenou denní částí, dvěma ložnicemi, pokojem pro hosty a šatníkem. Malým vybočením ze zaběhaných kolejí byl možná jen požadavek na dřevostavbu s plochou střechou. A jelikož se zajímají o moderní architekturu, oslovili trojici mladých invenčních architektů. A ti nenechali na jejich představě kámen na kameni – naštěstí! Výraznou změnou byla například sedlová střecha. Architekti se totiž při svém návrhu inspirovali formou stodoly. „Stodoly jsou stále součástí řady okolních zahrad a dvorů, takže nový dům se i navzdory modernímu vzhledu harmonicky začlenil do existující zástavby,“ vysvětluje architekt Martin Boleš. Z okolní zástavby vychází i orientace domu, který je „natažený“ podél severního okraje pozemku. Zasklená fasáda na jeho jižní straně tak nabídla maximální spojení se zahradou a tvoří minimální bariéru mezi interiérem a exteriérem. Aby získali co nejlepší orientaci zasklených stěn směrem na jih, stavba je uprostřed zalomená – otočení přibližně o 15° pomohlo zvýšit pasivní solární zisky.

Volně plynoucí prostor, místy otevřený až pod hřeben střechy, místy zúžený a rozčleněný na dvě poschodí… Originální hru s vnitřním prostorem domu příjemně doplňuje všudypřítomný výhled do zahrady. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Dům plný pohybu. Na to, že se v domě dlouhém 26 m projdou víc než v panelákovém bytě, si majitelé rychle a rádi zvykli.

Živým srdcem domu je velkorysý otevřený prostor v jeho středu, kde má logické místo kuchyň, obývací sezení a jídelní stůl. Krbová kamna jsou prakticky umístěna u zděného bloku, jehož součástí je i komín. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Kamna se starají o příjemnou atmosféru v obývacím pokoji i tepelnou pohodu v celém domě – pomocí řízeného větrání s rekuperací se totiž teplo rozvádí i do ostatních prostor.

Ve spolupráci se stromy

Jedním z cílů architektů bylo zachovat co nejvíc stromů, které rostly v zahradě rodičů. A ty se jim odvděčily tak, jak to stromy dokážou. Tři staré břízy tvoří optickou bariéru od ulice, takže zahrada získala víc intimity a k úrodě ze staré hrušky si mohou domácí připočítat další benefit – příjemný stín na terase. Dřevo, které je typické i pro zdejší stodoly, je v domě zároveň hlavním konstrukčním i pohledovým materiálem – příjemným, ekologickým a trvale udržitelným. Dřevěná sloupková konstrukce dostala provětrávanou fasádu z neošetřeného modřínu, který časem zešedne a pomůže domu ještě lépe splynout s okolím. V interiéru použili architekti výhradně smrkové dřevo, které je v této části Slovenska tradičním materiálem. Jsou z něj všechny přiznané konstrukce, podlahy, rámy oken a dveří, kuchyňská linka i dveře 14 m dlouhé vestavěné skříně, která se táhne z pokoje rodičovského páru až do centrálního denního prostoru (nahradila šatník, který se tak přidal ke škrtům v původních plánech).

Celá severní stěna domu je uzavřená a dobře zaizolovaná. Ochranu před chladem ještě zintenzivnila šatní skříň dlouhá až 14 m, která se táhne z ložnice rodičů do obýváku a účinně nahradila původně požadovaný šatník. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Dveře dlouhé skříně jsou ze stejných smrkových desek jako podlaha či obklad stěn nad betonovými bloky, v tomto případě jsou však na bílo pigmentované. Architekti tak vytvořili lehký kontrast s okolními dřevěnými plochami.

Konstrukce, dispozice a design vytvořily v domě obdivuhodnou souhru. Lehkou dřevěnou konstrukci, která tvoří obvodové stěny, doplňují centrálně umístěné bloky vyzděné z betonových tvárnic – slouží jako nosné a ztužující prvky, zároveň originálně člení dispozici v horizontálním i vertikálním směru. Celý interiér je v podstatě jeden velký otevřený prostor. Pomocí bloků, familiárně nazývaných „kostky“, z něj architekti vyčlenili několik menších částí s různými funkcemi. Srdce domu tvoří kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem v jeho středu, za „kostkami“ jsou na obou koncích stavby dlouhé až 26 m ložnice rodičů i dětí. Zděné bloky obsahují koupelny, sklad a další zázemí, zároveň na nich vznikly dva oddělené podkrovní prostory: u ložnice rodičů pracovna, která v případě potřeby ubytuje hosty, u dětského pokoje herna, která podněcuje kreativitu při hrách. Ostatně, dětským hrám je nakloněný celý dům – dlouhá, volná dispozice, v níž se dá kolem dvou „kostek“ běhat jako kolem stromů v zahradě, přímo láká k honičkám či jízdě na koloběžce.

„Chtěli jsme udělat zdravý a přírodní interiér. Dřevo tu zároveň pomohlo dosáhnout výjimečného komfortu.“

Martin Boleš, architekt

Pohled z ložnice rodičů. Koupelna v „kostce“ je přístupná přes skleněnou stěnu. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Ulička do ložnice. Vysoké okno na východním konci domu, v ložnici rodičů, opticky prodlužuje chodbu a do dlouhého domu vnáší ještě intenzivnější pocit pohybu. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Přiznané betonové tvárnice centrálních bloků vytvářejí sympatický kontrast se smrkovým dřevem, které je nejdůležitějším materiálem v celém interiéru.

Strmé mlynářské schody (se střídavými stupni), či spíše zvláštní žebříky, které vedou do podkrovních částí nad betonovými bloky, se staly ozvláštňujícím prvkem domu. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Ve dvou betonových „kostkách“ našly své praktické místo praktické prostory: koupelny, sklad, technická místnost, část kuchyně či knihovna. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Přirozeně, efektivně

Jelikož stavěli v oblasti, kde nejsou výjimkou 30stupňové mrazy, byla pro majitele důležitá energetická efektivnost domu. Obvodové stěny s tloušťkou 45 cm vyplněné tepelnou izolací v zimě dostatečně chrání proti chladu, velkorysé, jižně orientované zasklení zase pomáhá přirozeně ohřívat interiér, čímž se minimalizuje potřeba energie na vytápění. Krbová kamna v obýváku se starají o příjemnou atmosféru a topení nejen v tomto prostoru – díky větrání s rekuperací se teplo rozvede do celého domu. A aby se dům rychle nevychladil, k úlohám bloků z betonových tvárnic patří i akumulace tepla, hlavně zisků ze slunečního záření. V létě se zase o příjemné klima stará dřevěná provětrávaná fasáda, dvojitá provětrávaná střecha, stromy a stínění na terase. Díky dvěma střešním oknům orientovaným na sever se navíc dá dům účinně ochladit přirozeným provětráním.

Vytříbený časem. První koncept domu navrhla trojice architektů už v roce 2011. Krize potom odložila stavbu asi na dva roky, které autoři využili na doladění nápadu až do dokonalé jednoduchosti. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Sehraná trojice. Lepené desky z masivního smrkového dřeva, betonové tvárnice a bílý sádrokarton jsou příjemně sladěnou kombinací, která je typická pro všechny prostory domu. Prim tu však hraje dřevo.

Řízené větrání s rekuperací, které je obvyklou součástí energeticky efektivních domů, slouží díky elektrickému dohřívání vzduchu rovněž k vytápění, na místech s dlažbou pomáhá tvořit příjemné klima elektrické podlahové vytápění. Nejvíc se tu však topí kamny – i jejich zásluhou nemají majitelé na účtech za elektřinu žádné dramatické sumy. FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ

Multifunkční. Betonové tvárnice středových bloků fungují i jako tepelněakumulační hmota – přes jižní zasklení se v zimě nahřívají, v létě jsou zastíněné stejně jako terasa.

Půdorys přízemí

Řez domem

Dům v kostce

Dřevostavba rodinného domu

Architekti: Martin Boleš, Aleš Berec, Erika Bányayová
Projekt: 2011–2013
Realizace: 2014–2015
Zastavěná plocha: 178 m²
Užitková plocha: 142 m²
Energetická třída: B
Konstrukce: dřevěná sloupková konstrukce na jižní straně podepřená ocelovými sloupy, zděné centrální nosné bloky z betonových tvárnic, obvodové stěny izolované minerální vlnou
Fasáda: odvětraná ze sibiřského modřínu
Střecha: šikmá, dvouplášťová provětrávaná s dřevěnou konstrukcí a plechovou falcovanou krytinou (Lindab Seamline)
Okna: dřevohliníková s trojsklem (Mintal)
Technika: nucené větrání s rekuperací a elektrickým dohřevem vzduchu (Comair), elektrické podlahové vytápění, krb jako doplňkový zdroj tepla, elektrický zásobník na přípravu OPV

Ing. arch. Martin Boleš,
Ing. arch. Erika Bányayová, Ing. arch. Aleš Berec
www.martinboles.com

EXT ERIKA KUHNOVÁ
FOTO ERIKA BÁNYAYOVÁ A MARTIN BOLEŠ
ZDROJ časopis HOME 4/2016, JAGA MEDIA, s.r.o.