Po požáru z ní zůstala jen kamenná podezdívka. Nová chata u Sázavy citlivě navazuje na historii místa i okolní krajinu

Nová kapitola na místě chaty zničené požárem

Chata na břehu Sázavy nahrazuje svou předchůdkyni na stejném místě. Z původní chaty zbyla po požáru jen kamenná podezdívka, kterou nová stavba přirozeným způsobem využívá. Poskytuje jí ochranu před povodní a nadhled – nad řekou a možná i nad každodenním shonem.

Stačí shrnout okenici otevírající chatu k řece a pak už jen poslouchat šplouchání řeky a šumění borovic, pozorovat ledňáčky nad hladinou a peřejky za balvany. Opéct si buřty na ohni, zatopit v kamnech, povídat si s kamarády.

Večer pak cestou do pokojíku pod střechou, velkého tak akorát k přespání, mizí horizont řeky a otevírá se pohled do skal za zády chaty – to aby nikdo nezapomněl, jak je jimi tady Sázava tísněna.

Tmavá fasáda nechává vyniknout jednoduchý tvar domu a zároveň přirozeně splývá s okolním lesem. Zdroj: Petr Polák

Opálené dřevo, kámen a materiály s dlouhou životností

Chata je lehkou dřevěnou stavbou posazenou na robustní kamenné podezdívce. Dřevěný skelet je z interiéru opláštěn smrkovou biodeskou, zvenčí fasádou z opálených modřínových prken. Opálením získala prkna fasády trvanlivost, současně chatu trochu „zošklivěla“ pro nevítané hosty.

V neposlední řadě ji propojila – byť možná trochu cynickým způsobem – s předchozí stavbou. Směrem ke svahu za chatou je chata opláštěna falcovaným plechem odolným vůči vodě stékající tady ze střechy. Interiér je díky jednotnému materiálu a barevnosti – biodesce s přírodní barevností a černému kovu – celistvou „jeskyní“ nedělenou na dům a „nábytek“.

Interiér jako jedna velká obytná jeskyně

Černý kov krbových kamen, schodiště a dalších částí interiéru přirozeně navazuje na opálenou fasádu jak barevností, tak „blízkostí“ tématu ohně. Odolná podlaha z přírodního kaučuku s kamenným vsypem umožňuje svobodný pohyb mezi chatou a jejím okolím.

Chata je s výjimkou elektřiny samostatnou jednotkou. Vodou je zásobována ze studny na pozemku, odpadní vody jsou zachycovány nádrží v podezdívce objektu. Vytápění zajišťují krbová kamna a přímotopy.

Lehká ocelová konstrukce schodiště ponechává interiér otevřený a neruší jeho vzdušnost. Zdroj: Petr Polák

Otevřený prostor s výhledem na řeku

Velkorysost hlavního prostoru je umožněna minimalizací pokojů v patře na malé, ale dostačující prostory pro přespání. Vždyť smyslem výletu za město je být spolu… Společný prostor v celé výšce chaty propojuje prostor před a za ní, řeku a skály.

Směrem k řece je hlavní prostor prosklen v celé jeho délce, navazující terasa vyzdvižená nad terén nahrazuje kontakt s terénem a nabízí nerušený výhled na Sázavu. Terasa je možné uzavřít harmonikovou okenicí. To když příliš pálí letní slunce. Nebo víkend skončil a otevřený víkendový dům se změnil v uzavřenou, „nedobytnou“ schránku.

Plamen v kamnech, řeka za oknem a les na dosah. Hlavní obytný prostor spojuje pohodlí interiéru s krajinou za prosklenou stěnou. Zdroj: Petr Polák

O studiu mimosa

Žijeme architekturou. Baví nás hledat nejlepší světlo pro dům v kopci nad Vltavou, výhledy z domu pod mikulovským zámkem, cestu, jak skloubit staré a nové při přeměně plzeňské elektrárny z počátku 20. století na experimentální pivovar 3. tisíciletí. Těší nás splétat pavučinu vztahů v bistru v Karlíně, vytvářet napětí v letním kině v Prachaticích nebo nechat plynout čas v chatě u Sázavy.

Věříme v jednoduché principy, prostory a objekty. Hledáme atmosféru a charakter míst a staveb. Neplýtváme gesty ani materiály, soustředíme se na podstatné: Jak nezničit kus přírody informačním centrem, nedělat ze smuteční síně ještě smutnější místo nebo nezavírat zbytečně kus parku za neprostupným plotem.

Baví nás pestrost. Pestrost lidí a jejich tužeb, míst a jejich atmosfér, pestrost architektury. Chceme k ní nadále přispívat stavbami malými i velkými, v Čechách, na Moravě i mimo hranice naší republiky, pro jednotlivce i veřejnost. Pro lepší prostředí nás všech.

Galerie:

Foto: Petr Polák, petrpolakstudio.cz
Zdroj: Linka News