Rodinný dům architekta Maroše Fečíka

13. 01. 2013

Jako šperk v jinak nepříliš cenném náhrdelníku novostaveb rodinných domů v satelitu hlavního města působí rodinný dům od architekta Maroše Fečíka. Díky jeho tempu, v němž každý rok jako korálky navléká na šňůrku nenápadité příměstské zástavby jeden či dva krásné domy, se alespoň část atraktivního prostředí mění v opravdovou šperkovnici.

Přibližně před rokem jsme vás pozvali na návštěvu do domu s překvapením, do domu s živým srdcem vnitřního atria. Už tehdy nám architekt přislíbil pozvání do dalšího z „jeho“ domů opodál. Do stavby, která se právě v tu dobu oblékala do pláště z poctivého dřeva, lesklého plechu a neprávem opomíjeného cembonitu. Dům, který nezapře originální rukopis svého autora, tentokrát připravil trošku jiné překvapení.

FOTO: Dano Veselský

Pod duby

Spolu s okolními pozemky je svérázný dům součástí jakéhosi miniurbanistického řešení: několik sousedů dalo už při nákupu své parcely dohromady a každá novostavba si tak pro sebe vytěžila dostatek místa a životního prostoru. Výhody z toho plynou pro obě strany: stavby se nemusejí uskrovňovat dispozicí, architekti, kteří navrhují jejich výslednou podobu, mohou promyšleně komponovat vztahy mezi jednotlivými budovami. Sousedé si tak nekoukají pod pokličku ani si nelibují v typických sousedských schválnostech. Výsledkem je jakási čtvrť ve čtvrti, kde platí chlapské slovo a sousedící pozemky nemusí dělit dvoumetrový ostnatý plot.

Proti přímým paprskům ranního slunce stavbu chrání efektní betonový kšilt – deska, která tvoří výrazný horizontální prvek téměř celé fasády vystavené slunci. FOTO: Dano Veselský

Ještě dříve, než přijmeme pozvání sympatické majitelky (a odmítneme obligátní pantofle, na teplé dřevěné podlaze zbytečné), nás první kroky vedou do zahrady. Její budoucí podobu můžeme zatím jen hádat, dva dominantní vzrostlé duby však dávají tušit, že známé pořekadlo „postav dům, zasaď strom“ bylo v tomto případě naplněno. Majitelé se nezastřeně přihlásili k podobě moderní zahrady, která má domácím sloužit, a ne naopak. Stavba samotná se rovněž na první pohled hlásí k architektonické moderně. Konstrukčním materiálem je beton, i když pro vylepšení tepelnětechnických vlastností je ukryt za izolací a fasádním materiálem. Kromě zmiňovaného šedivého cembonitu a stříbřitého titanzinkového obložení nejvyššího patra se pod charakter domu podepisuje přírodní kresba impregnovaných fasádních desek ze dřeva ipe. Mezi nejvděčnější vlastnosti tohoto unikátního materiálu patří postupné nabývání stříbřitého odstínu dřeva.

Dřevo, omítka, plech a na snímku ukrytý cembonit tvoří různorodý plášť jinak velmi kompaktního domu, jehož adresa by mohla znít příznačně Pod Dubem. FOTO: Dano Veselský

V hlavní roli světlo. Díky otevření na všechny světové strany, světlíkem i ze dvou stran prosklenému hornímu podlaží je přirozené světlo hlavním dekoračním prvkem interiéru. FOTO: Dano Veselský

Dům podle osy

Dům má snadno čitelnou podélnou dispozici. Osu domu tvoří spojovací chodba orientovaná od jihozápadu na severovýchod. Všechny místnosti ústí do téměř tradičně pojaté haly. Dětské pokoje a hlavně prostorný obývací pokoj se otáčejí za jižním světlem; obslužné místnosti, ložnice rodičů, kuchyň a garsonka pro hosty jsou orientovány k severozápadní fasádě. Garsonka je jakousi přidanou hodnotou: „Původně nebyla v plánu,“ popisuje majitelka, „až v průběhu projektování jsme zjistili, že potřebujeme téměř samostatnou bytovou jednotku pro návštěvy.“

Základním určujícím prvkem celého návrhu bylo světlo: „Chtěli jsme prostorný a především světlý dům s jednoduchým členěním,“ dodává paní domu. „Předtím jsme bydleli v klasickém městském bytě, takže naším základním požadavkem byl pocit volnosti a prostoru,“ pokračuje. Proto nepřekvapí, že obvykle na samý okraj pozornosti odsouvaná místnost, jako je chodba, tvoří jakousi galerii s výjimečným citem pro detail; z jedné strany je lemovaná velkoplošnými okny, nejdelší protilehlou stěnu zatím zdobí jen hra světla a stínu. Šatní skříně si našly místo v samostatné místnosti u vstupu, takže nic nebrání v nerušeném energetickém proudění chodbou.

Naší pozornosti nemůže uniknout do tří stran otevřený obývací pokoj. Architekt ho z už zmíněných důvodů orientoval tím nejpříhodnějším směrem – nehledí přímo na nejbližší sousedy, ale do blízkého lesa a na příjezdovou cestu. I bez zatažených žaluzií tak nehrozí v domě ztráta pocitu soukromí a naplno jsou využity vlastnosti pozemku. Třetí stranou se obývací místnost otevírá do menší zadní zahrady s náznakem jakéhosi zálivu, atria, které na své dokončení teprve čeká. Potom bude sloužit jako venkovní terasa či letní jídelna chráněná před přímým světlem.

Lehké litinové schodiště opticky nezabírá téměř žádný prostor. Podle architektova návrhu perforovaná kovová podlaha galerie zase slouží jako další z tvůrců světelných efektů. FOTO: Dano Veselský

Nevelká kuchyň netvoří s obývacím pokojem jeden celek – hranice mezi pracovním a odpočinkovým prostorem je jasně definována hlavní komunikační tepnou chodby. Díky bezprostřední blízkosti obou místností však domácímu šéfkuchaři nehrozí pocit izolace. Ostatní dětské pokoje jsou řazeny za sebou jako kupé. Zařizování každého z nich bude výzvou pro rodiče, kteří nejlépe znají potřeby a touhy svých ratolestí.

Pracovna v poschodí nabízí úžasný výhled do okolí. FOTO: Dano Veselský

Na posedu

Domy Maroše Fečíka spojuje charakteristický architektonický prvek, který bychom mohli nazvat rozhlednou. Rovinatý pozemek neposkytuje mnoho možností pracovat s výhledy do okolí, investoři navíc spolu s architektem sdílejí lásku k přízemním stavbám, které si nekladou za cíl ohromit svou mohutností. Fečíkovy stavby využívají záměrnou členitost fasád a různorodé fasádní materiály k tomu, aby opticky rozbily poměrně velký objem stavby. Průhledy napříč stavbou a místnosti otevřené do více stran rodinný dům začleňují do prostředí. Také tento by byl přízemní: „Požadavek na bezbariérovost byl možná stejně důležitý jako naše touha po otevřeném prostoru,“ popisuje majitelka. Navzdory tomu investoři neodolali a jejich stavbu snů korunuje pracovna či ložnice s výstupem na plochou střechu – skutečné loviště unikátních výhledů. Za dobrého počasí nabízí například šanci opticky zkontrolovat stav ranní zácpy na nedaleké dálnici… Kapitánský můstek, jak jsme během naší návštěvy pracovnu pokřtili, však samozřejmě nabízí i mnohem romantičtější způsoby využití. Točité schodiště a galerii sjednocuje použitý materiál – kov s efektní perforací, která rozehrává paprsky odpoledního slunce do přímo uměleckých abstraktních stínoher na stěně obývacího pokoje.

Ve kterém rodinném domě se vám naskytne takovýto pohled na jídelnu či obývací pokoj?
FOTO: Dano Veselský

Hlavní chodba se táhne podél celé dispozice. Kvůli tepelné pohodě je členěná dveřmi na více částí. Ta vstupní připomíná velkorysou galerii. FOTO: Dano Veselský

S úlovkem výhledů

Zakrátko odcházíme spokojeni. S překvapením zjišťujeme, že na pohled členitá stavba může být vlastně mimořádně jednoduchá, přímo intuitivní. Svým majitelům neklade žádné podmínky, nepředepisuje jim způsob, jak žít, právě naopak – slouží jejich přesně specifikovaným potřebám. A díky unikátním výhledům jsme i bohatší o několik nových pohledů na krajinu ve městě blízkém a známém. I po více než třiceti letech strávených v naší metropoli zjišťujeme, že nové dojmy a pěkné domy se mohou skrývat i ve velmi nečekaných lokalitách.

Dispozičně podobné dětské pokoje si majitelé zařizovali sami. FOTO: Dano Veselský

Maroš Fečík (1972)
vystudoval Fakultu architektury STU v Bratislavě. Do roku 2004 působil v ateliéru FHP – Fečík, Halmi, Polakovič, v roce 2005 založil vlastní studio ± architects. Vítěz mezinárodní soutěže Europan 5, víkendový dům v Horní Potôni (ještě z dílny FHP), byl v roce 2000 nominován na Cenu Mies van der Rohe – Evropskou cenu za architekturu za Slovenskou republiku. V současnosti se věnuje především tvorbě rodinných domů, polyfunkčnímu projektu Centropark a víceúčelové hale Aréna v Bratislavě.
Info@plusminusarchitects.com, www.plusminusarchitects.com