Snové bydlení na důchod − malý dům na břehu řeky

Starší manželský pár si přál bydlet ve městě a zároveň v blízkosti vody. Dlouho proto hledal na území Montrealu cenově dostupný pozemek, který by požadavek splňoval – i když zrovna v metropoli kanadské frankofonní oblasti je vodních toků požehnaně. Nakonec se podařilo, když manželé narazili na malý a úzký pozemek nedaleko řeky Des Prairies. Tvar pozemku, blízkost vody a charakter okolí se nakonec staly hlavními faktory, které ovlivnily podobu tohoto městského domu, usazeného v nádherném přírodním prostředí.

Půvabný městský domek na sebe nijak neupozorňuje. Decentní cihlovou fasádu do ulice ozvláštňují jen dvě místa, kde jí střídá dřevěný obklad. FOTO ALBERTO BISCARO

Vzhledem k rozpočtu, který majitelé na stavbu vyhradili, (a také k charakteru pozemku) bylo od počátku jasné, že půjde spíše o menší stavbu. Protože se oba manželé blíží důchodovému věku, přáli si navíc investovat spíše do kvality prostoru, než do jeho rozlohy. Jejich požadavkem tak byl intimní, na údržbu nenáročný a útulný domov.

Architektka Anik Péloquin jim navrhla dvoupodlažní stavbu se srovnatelnými rozměry obou podlaží. Jednoduché pojetí hmoty zvolila proto, aby na sebe stavba v rámci místa příliš neupozorňovala. Dvojí podoba fasády – cihla a dřevěný obklad – je jediným „výstřelkem“, který si dovolila.

Dvoupodlažní dům byl koncipován ve tvaru L, aby co nejlépe naplnil potřeby klientů a zároveň se co nejvíc přizpůsobil místu. Umožnil tak co nejefektivnější využití pozemku. FOTO ALBERTO BISCARO

Tvar přirozeně vytvořil ze dvou stran krytou plochu pro malou terasu a uzavřel oblast obytného prostoru pohledům zvenčí. Umožňuje naplno si vychutnat zahradu a okolní zeleň v soukromí. FOTO ALBERTO BISCARO

Přízemí nabízí majitelům příjemných 67 m², zatímco v patře mohou využít jen o něco menší prostor − 61 m². Vzhledem ke svému věku požadovali manželé – v kontrastu s aktuálními trendy – samostatný obývací pokoj, kuchyni i jídelnu. Oddělená dispozice podle nich zachovává pocit soukromí a usnadňuje soužití. Všechny tři místnosti se nacházejí v přízemí, zatímco v patře najdeme dvě ložnice a hlavní koupelnu. I tady architektka přistoupila na požadavek oddělených prostor, a tak místnost se dvěma umyvadly, vanou, sprchovým koutem a toaletou předělují troje posuvné dveře.

V interiéru navrhla architektka moderní, ale nadčasové zařízení v příjemných barvách. Brala v potaz, že majitelé si tu chtějí v důchodu užívat zaslouženého klidu a odpočinku. FOTO ALBERTO BISCARO

V přízemí řešila Anik všechny předěly místností posuvnými dveřmi z bytelného masivu. Jsou praktické, dobře se s nimi manipuluje a nezabírají místo. FOTO ALBERTO BISCARO

Tlumená barevnost. Základem interiéru se stala bílá a dřevo. Architektka ho doplnila převážně příjemnými, tlumenými odstíny. FOTO ALBERTO BISCARO

Obývací pokoj získal díky dvojnásobné výšce místnosti i velkoformátovým oknům hloubku, vzdušnost a dojem většího prostoru, než ve skutečnosti je. FOTO ALBERTO BISCARO

Koupelna je dle přání majitelů rozdělena na tři samostatné jednotky: umývací část s umyvadlovými skříňkami v konzolové variantě a vanou, a dále sprchový kout a toaletu. FOTO ALBERTO BISCARO

Díky členitosti fasády si architektka mohla dovolit pracovat s velkým množstvím různých, strategicky umístěných oken. Přestože domy na okolních pozemcích jsou situovány poměrně blízko, podařilo se Anik dostat do každé místnosti dostatek přirozeného světla, dopřát majitelům výhledy na řeku a přitom zachovat jejich soukromí. V obývacím pokoji si pohrála s optikou a díky dvojnásobné výšce místnosti i velkoformátovým oknům dodala relativně malému prostoru hloubku, vzdušnost a pocit blízkosti řeky.

Večerní pohled na osvětlený dům ze zahrady odhaluje důmyslnou práci s prosklenými plochami. Dům působí sympaticky, skromně, ale zároveň důstojně ve dne v noci. FOTO ALBERTO BISCARO

TEXT: DOMINIKA ZÁVESKÁ
FOTO: ALBERTO BISCARO
ZDROJ: V2COM-NEWSWIRE.COM