Terasa nebo byt? Aneb jak se zabydlet venku

Architektka Martine Brissonová navrhla podobu střešní terasy na montrealském domě malířky Betty Goodwinové a získala za ni v kanadě ocenění Terasa roku 2012 v rámci soutěže Grand Prix du Design. Ve svém návrhu citlivě propojila několik zón (kuchyni, obývací část, koupelnu a zahradu) do funkčního celku, a to vše stejně samozřejmě, jakoby šlo o místnosti v interiéru. Společným jmenovatelem tu je pohodlí, funkčnost a jednoduchost.

Vchod do domu, na jehož střeše vytvořila šikovná architektka působivý „byt“ na čerstvém vzduchu. Černá plocha fasády se ve střešním prostoru záměrně opakuje.

Terasa se rozkládá na zhruba 330 metrech čtverečních a je rozdělena do dvou oddělených částí: kuchyňské a obývací. Martine se rozhodla soustředit venkovní život kolem mansardy, jež vytváří přechod mezi vnitřním prostředím přízemí a venkovní atmosférou střešních „pokojů“. Její chladná, černá kovová obálka, odkazující k fasádě celého domu, kontrastuje s hřejivým dřevem na podlaze v obývací a kuchyňské části a na zábradlí, které obepíná celý půdorys terasy.

Martine se snažila co nejvíce propojit prostor mansardy s okolní terasou. Je to vidět na způsobu uspořádání i volbě materiálů.

Jedna stěna je kompletně prosklená, ostatní dvě tvoří francouzská okna. Hranice mezi vnitřkem a vnějškem jakoby neexistovaly.

Teprve večer skutečně vynikne soulad, který mezi vnitřním a venkovním prostorem panuje. Přesně podle záměru architektky.

Architektce se podařilo přirozeně rozdělit prostor, aniž by ovšem narušila jeho plynulost. Přestože mansarda je záležitostí interiéru, otevřela ji světu hned ze tří stran – pomocí jednoho velkého okna a dvou francouzských. Kuchyňskou a obývací část sjednocuje cedrová podlaha, jejich vymezení je však přísně dáno prostorem – nacházejí se každá na opačném konci střechy. Spojuje je zatravněný koridor s nášlapnými kameny.

Obývák obklopuje nízká zeď, jejíž strukturu tvoří vegetační nádoby a vytvářejí tak příjemnou zelenou hradbu. Vegetace tvoří přirozenou zástěnu od okolí na celém prostoru střešní terasy.

Architektka propojila vnitřek s vnějším prostředím terasy pomocí prosklení hned tří stěn mansardy.

Stálezelené keře a koruny vzrostlých stromů rostoucích v přízemí zajišťují dokonalé soukromí a zároveň dodávají místu pocit svěžesti i v rozpálených letních dnech.

Kombinace světlého dřeva a bílého textilu působí v letních dnech vzdušně a chladivě.

Plně vybavená venkovní kuchyně poskytuje dostatek prostoru pro pohoštění velké společnosti.

Večer získává prostor díky důmyslnému rozmístění světel jinou, intimnější atmosféru.

Aby vytvořila dostatečně velkou koupelnu, využila architektka prostor bývalé výtahové šachty.

Jednolité plochy křemene a mramoru spolu s podmítkovými bateriemi a „vznášejícím se“ umyvadlem koupelnu opticky odlehčují.

Aby zachovala záměr jednoduchosti, použila architektka k členění prostoru nadčasové geometrické objemy, vlastně do něj usadila několik „boxů“, které se navzájem odlišují použitým nábytkem a vybavením. „Dobře navržený prostor je takový, který se vyvíjí. Takový, který si jeho obyvatelé mohou neustále přizpůsobovat a měnit tak, aby si ulehčili život,“ říká Martine Brissonová. Tento přístup je i znát na volbě materiálů a rostlin – architektka použila cedrové dřevo a kámen (mramor, křemen v kuchyni a koupelně), pro výsadbu pak trvalky a stálezelené dřeviny.

Půdorys mansardy

Půdorys střešní terasy

„Dobře navržený prostor je takový, který se vyvíjí. Takový, který si jeho obyvatelé mohou neustále přizpůsobovat a měnit tak, aby jim to ulehčilo život.“ Martine Brissonová

Text: Dominika Záveská
Foto: Marc Cramer
Zdroj: v2com.net