V Praze si mladá rodina nechala navrhnout dům bez zbytečných příček. Jeho srdcem je téměř 40 m² společného prostoru
Jsou domy, kde má každý svůj pokoj. A pak jsou takové, kde je tím nejdůležitějším místem prostor, ve kterém se rodina potkává od rána do večera. Tento interiér vznikl právě s touto myšlenkou – aby podporoval společně strávený čas, přirozeně propojoval jednotlivé činnosti a nechával život plynout bez zbytečných překážek.
Zadání pro Ing. arch. Dorotu Klusku z ateliéru Dorota Kluska Studio bylo od začátku jasné – navrhnout dům, který bude především místem pro společný rodinný život. Mladá rodina se dvěma dětmi nechtěla klasicky členěný interiér s řadou uzavřených místností.
Místo toho si přála prostor, kde se bude vařit, stolovat, odpočívat i hrát společně. Právě proto se srdcem domu stala téměř čtyřicetimetrová denní zóna, která propojuje kuchyň, jídelnu i obývací pokoj do jednoho otevřeného prostoru.
Jednotlivé části od sebe neoddělují příčky, ale plynule na sebe navazují. Nábytek navržený na míru i úložné prostory podél stěn ponechávají střed místnosti volný. Díky tomu se prostor snadno přizpůsobuje běžnému rodinnému životu – jednou slouží jako dětské hřiště, jindy jako místo pro večeři s přáteli nebo klidný večer na pohovce.

Velká dubová vestavba pomáhá udržet otevřený obytný prostor vizuálně klidný. Za souvislými dřevěnými plochami se skrývají úložné prostory, zatímco otevřená nika nabízí místo pro věci, které má rodina ráda po ruce. Zdroj: Peter Fabo
Světlo jako součást návrhu
Na obytnou část navazuje terasa a zahrada, které díky velkoformátovému posuvnému zasklení fungují jako přirozené pokračování interiéru. V letních měsících stačí otevřít dveře a dům se propojí se zahradou v jeden celek.
Protože jde o atriový dům, bylo potřeba vyřešit také přísun denního světla do místností bez přímého kontaktu s exteriérem. Pomohly světlovody, které přivádějí přirozené světlo i do středu dispozice. Právě díky nim působí interiér světlým a vzdušným dojmem i tam, kde by člověk okna vůbec nečekal.
Beton, dub a barvy s charakterem
Základ interiéru tvoří pohledový betonový strop, dubové dřevo a světlá podlaha. Tato střídmá kombinace vytváří klidné pozadí, na kterém mohou vyniknout výraznější prvky.
Pozornost přitahuje tlumeně zelená kuchyň s betonovou pracovní deskou nebo červené zrcadlo ve vstupní hale. Každá místnost pracuje s jiným barevným akcentem, přesto celý interiér drží pohromadě a působí vyváženě.

Knihovna u jídelního stolu není jen místem pro knihy a osobní předměty. Vestavěná lavice rozšiřuje počet míst k sezení a z jídelního koutu dělá prostor, kde se dá posedět u kávy, číst nebo trávit dlouhé večery s rodinou. Zdroj: Peter Fabo
Oblouky místo ostrých hran
Jedním z motivů, který se domem opakuje, jsou zaoblené tvary. Nejvýrazněji se objevují na velké vestavěné skříni v chodbě. Ta propojuje vstupní část s klidovou zónou a díky měkce zakulaceným hranám, nice s pufem na sezení i osvětlení působí spíš jako součást architektury než jako kus nábytku.
Oblé linie se objevují také v koupelně nebo na kuchyňské sestavě. V kombinaci s betonovým stropem a jednoduchými liniemi interiéru vytvářejí příjemnou rovnováhu a prostoru dodávají větší lehkost.
Detaily, které nejsou na první pohled vidět
Některá řešení zaujmou až ve chvíli, kdy je člověk začne hledat. Třeba digestoř ukrytá za zrcadlovým panelem, díky níž zůstává kuchyň čistá a neruší celkový vzhled obytného prostoru.
Stejně důležité jsou ale i osobní věci, které si rodina přivezla z cest, oblíbené knihy nebo drobná umělecká díla. Právě pro ně vznikla otevřená knihovna s lavicí u jídelního stolu. Během dne se mění podle potřeby – chvíli slouží jako místo pro čtení, jindy jako lavička při dlouhých večeřích nebo prostor, kde se na chvíli zastavit s šálkem kávy.
Galerie:
- Otevřená knihovna zabírá téměř celou stěnu a propojuje jídelní kout s obývací částí. Knihy, obrazy, rostliny a předměty z cest vnášejí do střídmého interiéru osobní vrstvu, díky které dům nepůsobí jako dokonale naaranžovaný showroom.
- Velká dubová vestavba pomáhá udržet otevřený obytný prostor vizuálně klidný. Za souvislými dřevěnými plochami se skrývají úložné prostory, zatímco otevřená nika nabízí místo pro věci, které má rodina ráda po ruce.
- Knihovna u jídelního stolu není jen místem pro knihy a osobní předměty. Vestavěná lavice rozšiřuje počet míst k sezení a z jídelního koutu dělá prostor, kde se dá posedět u kávy, číst nebo trávit dlouhé večery s rodinou.
- Souvislá dubová stěna ukrývá další praktickou vrstvu interiéru. Po otevření se objeví pracovní plocha, zásuvky i police na drobnosti, které mohou být během dne snadno dostupné a po použití zase zmizet z očí.
- Téměř čtyřicetimetrová denní zóna vznikla jako hlavní místo společného rodinného života. Kuchyň, jídelna a obývací část nejsou rozdělené příčkami a nábytek se drží převážně při stěnách, takže střed místnosti zůstává volný pro každodenní provoz i dětskou hru.
- Vestavba na míru umožňuje měnit podobu místnosti podle toho, co rodina právě potřebuje. Funkční část lze během používání otevřít a po zavření se opět promění v klidnou dubovou plochu, která neruší obytný charakter společného prostoru.
- Tlumeně zelená kuchyň přináší do neutrálního základu výraznější barvu, aniž by otevřené denní zóně dominovala. Zaoblené zakončení linky navíc opakuje měkké křivky, které se objevují i na dalších prvcích domu.
- Výrazná kresba kamene oživuje jinak jednoduchou zelenou kuchyň a funguje téměř jako dekorace. Omezená paleta materiálů zároveň ukazuje, že charakter interiéru nemusí vznikat množstvím prvků, ale jejich promyšlenou kombinací.
- Zaoblený roh pracovní desky je drobný detail, který má v otevřeném prostoru velký efekt. Kuchyň díky němu působí měkčeji a motiv oblých linií se přirozeně přenáší i do dalších částí interiéru.
- Posuvné zasklení umožňuje v teplejší části roku otevřít denní zónu přímo do zahrady. Terasa se tak stává další obytnou plochou a rodinný život může přirozeně pokračovat z interiéru ven.
- Vstupní prostor se obejde bez klasické šatní stěny. Lehký kovový věšák ponechává stěnu volnou a spolu s jednoduchými lavicemi vytváří praktické místo pro odkládání věcí bez zbytečného zaplnění prostoru.
- Červené zrcadlo funguje ve světlé vstupní hale téměř jako samostatný umělecký objekt. Jeho organický tvar navazuje na oblé linie vestavěného nábytku a výrazná barva ukazuje, jak může jediný prvek změnit charakter jinak neutrálního prostoru.
- Velká vestavěná skříň v chodbě nepůsobí jako běžný úložný nábytek, ale jako součást samotné architektury. Zaoblené rohy změkčují dlouhou plochu a pomáhají přirozeně vést pohyb mezi vstupní a klidovou částí domu.
- Detail dobře ukazuje jeden z hlavních motivů interiéru. Místo ostrého ukončení se vestavba stáčí do měkké křivky, díky čemuž i velký objem nábytku působí v průchozí části lehčeji a méně robustně.
- Klidová část domu pracuje s mnohem jemnější paletou než společné prostory. Světlé textilie, neutrální tóny a dubové ostění dveří vytvářejí klidnější atmosféru, zatímco pohledový beton na stropě zachovává propojení se zbytkem interiéru.
- Ložnice ukazuje, jak lze syrový beton zjemnit bez jeho zakrývání. Dlouhé textilie, světlá podlaha a jednoduché vybavení vyvažují výrazný strop a velké prosklení přivádí do místnosti denní světlo i výhled do zeleně.
- Vestavěné skříně sahají téměř až ke stropu a poskytují dostatek úložného prostoru bez dalšího solitérního nábytku. Barevně střídmou ložnici oživuje výrazné závěsné svítidlo a květinový polštář, které dokazují, jak velký efekt mohou mít i jednotlivé akcenty.
- Skleněné tvárnice propouštějí světlo dál do dispozice, ale současně zachovávají potřebnou míru soukromí. V kombinaci s dubovými dveřmi a dlouhými závěsy se z praktického řešení stává výrazná součást interiéru.
- Také koupelna navazuje na materiály použité v ostatních částech domu. Dubová skříňka otepluje jednoduché bílé obklady a zaoblená pracovní deska pokračuje v motivu měkkých hran, který se opakuje napříč interiérem.
- Dětský pracovní kout je vložený přímo do nábytkové sestavy, takže stůl, police i úložné prostory využívají jednu část stěny. Jednoduché dřevo doplňuje starší židle a drobné osobní prvky, které interiéru dávají méně formální rodinný charakter.
- Pracovna ukazuje odvážnější stránku interiéru. Sytě modrá obklopuje pracovní místo téměř ze všech stran, zatímco bílý stůl a červená židle vytvářejí výrazný kontrast. Obraz nad monitorem zároveň potvrzuje, že osobní předměty a umění jsou důležitou součástí návrhu celého domu.
- Pracovna využívá celou výšku stěny pro úložné prostory a otevřené police, zatímco samotný stůl zůstává jednoduchý a vzdušný. Tmavě modrá vestavba vytváří výrazné pozadí a dává místnosti vlastní charakter bez množství dalšího nábytku.
- Vestavěný nábytek počítá i s osobními věcmi, které rodina nechce schovávat. Obrazy mají vlastní úzký prostor a knihy či další předměty chrání prosklená dvířka, takže úložná sestava působí uspořádaně, ale ne anonymně.
Foto: Peter Fabo
Zdroj: Dorota Kluska Studio



























