Dům v ústraní, a přece ve městě

13. 01. 2013

Dům dokonale skrytý před cizími zraky si představujeme na odlehlých místech, v horách, v lesích, na ostrovech. Určitě ne v husté zástavbě vilové čtvrti velkoměsta. A přece; stačilo ho postavit zhruba dvacet pět metrů od uliční čáry a zaclonit ho […]

Dům je chráněn před pohledy jak z ulice, kde mu soukromí zabezpečují dostatečný odstup a modelovaný terén, tak i z opačné strany – od zahrady. Velkými okny místností obrácenými na protilehlý zalesněný pahorek je vidět z nejbližších domů jen části sedlových střech. A přitom k rušným ulicím u náměstí Schloßplatz v centru Stuttgartu se dá dostat autem asi za deset minut.

Javor japonský (‚Aconitifolium) citlivě doplňuje kompozici průčelí. Vzhledem k neobyčejně pomalému růstu potrvá dlouho, než javor proroste přístřešek nad vchodem. Je příjemné zavézt se v nečase pod šest metrů široký přístřešek a vejít do domu v závětří. FOTO:Al Broc

Horizontální přístřešky pro auta v rohu parcely dokonale zacloňují dům od cesty. Karborundová vrstva (SiC), působivě se lesknoucí ve slunečním světle, kterou použili i na přístřešku nad vchodem, je výsledkem architektových hledání nových výrazových prostředků. FOTO:Al Broc

Mizící červená
Po odsunutí brány se naskýtá pohled na kompozici z průniků geometrických tvarů a ukazuje se, že i ostatní hranoly modernistické skládačky mají podobně štíhlé proporce jako vertikála čnící nad branou. Působí to elegantně a díky hlubokým vzájemným průnikům jednotlivých prvků zároveň i mimořádně stabilně.

Nejlepší by bylo vychutnávat si kompozici a proporce domu shora, odkud by připomínal dílo geometrické abstrakce. Dobrý přehled lze o ní získat i těsně za branou, kde terén umožňuje pohled na plochou střechu. Dláždění před vstupem a přístřeškem nad ním spolu s šedými tóny dřevěné terasy vyvažuje svítivou bělobu hranolů.

Takto se jeví fasáda zhruba od poloviny zahrady. Na jejím konci je vidět z domu už jen výrazně přečnívající zastřešení balkonu a komín. Dolní podlaží, působící dojmem průzračného soklu, dům opticky odlehčuje, horní zaujme vztahem tří rovin – dvou reálných, vytvořených stěnami, a třetí naznačené zastřešením a tělesem balkonu. Kompozici fasády vyrovnává pomyslná obrácená pyramida ze spojnic těchto dvou těles s betonovou zídkou, která ohraničuje terasu. FOTO: Zooey Braun

Přístupová cesta se plazí kolem travnaté plochy s lahodnou terénní vlnou, na druhé straně je hustý porost bambusu z rodu Phyllostachys. Podobně plynule se dá kráčet podél západního okraje domu, kde se betonovou rampou se zdrsněným povrchem přejde až na zadní terasu, která je podobně jako přední ze dřeva bangkirai. Navzdory strmému terénu nejsou kolem domu schody. FOTO:Al Broc

Jak se cestou po vlnícím se příjezdu k přístřešku před domem ztrácí červená střecha z dohledu, mění se i ráz stavby. Na její jasnou barvu navazují na podzim ohnivé listy javoru japonského, které se vyjímají na pozadí bílé stěny u terasy. Z bambusové houštiny lemující příjezd se vynořuje nový, střídmější barevný akcent – stěna z modřínových latěk. Bílý blok s přístřeškem odtud vypadá odtud vypadá jako hlavní křídlo. Ve skutečnosti však tato část stavby, se světlíkem skrytým v kompozici hranolů na střeše, sahá jen po schodiště uprostřed budovy.

Prostornou místnost opticky ještě zvětšuje balkonový parapet, který se barevně neodlišuje od stěny, a jednotná podlaha. Z domu se nabízí úchvatný výhled na protilehlý zalesněný vrch, kde se skrývají dvě zachované římské cesty. Výhledu nic neubírá ani skutečnost, že dům je zasazen v dolní části kopce. FOTO: Zooey Braun

Celé zařízení kromě sedacího a čalouněného nábytku navrhl ateliér Alexandra Brennera: na snímku je soustava skříněk, jídelní stůl z jatobových desek prokládaných hliníkovými pásy i kuchyňský ostrov s pracovní plochou z černé zimbabwské žuly nero assoluto a s hliníkovou deskou. Tak jako ostatní materiály i kov v interiéru vily navazuje na venkovní kovové prvky – ocelové zakončení střechy a detaily z práškově lakovaného hliníku na parapetu balkonu. FOTO: Zooey Braun

Zděná kompozice
Vily projektované v ateliéru Alexandra Brennera (www.alexanderbrenner.de) se nazývají Wohnplastik, obytné plastiky. Vžilo se to nejen pro kompoziční alchymii exteriéru, ale i pro způsob ztvárňování interiérů. Důležitý je pro ně ucelený vjem.

Také v domě se opakuje bílo-šedo-hnědá kombinace, která utkví v paměti z pohledu na průčelí od meandrů příjezdové cesty. Tu a tam jsou použity kovové prvky jako paralela exteriérových detailů, výrazných především na balkonovém parapetu.

Stěny v domě přerušuje jen malba ve stylu lyrické abstrakce v ložnici rodičů, podlahy z čínského bazaltu se zvláštně upraveným povrchem přikrývá v obývacím pokoji vysoký koberec. Protipól k bílé a šedé vytvářejí světlejší týkové plochy na schodišti a v koupelně a tmavší z jatoby, které vnášejí do obývacího pokoje exotickou jiskru.


V koupelně u ložnice rodičů s pásovým oknem, jímž ráno příjemně pronikají sluneční paprsky, upoutá týkový nábytek. Pootevřené dveře poodkrývají prostor, který majitelé využívají jako malou pracovnu. Vpravo je dělicí stěna sprchy s bazaltovým obkladem, stejným jako na dlažbách v celém domě. FOTO: Zooey Braun	Vstupní hala by se svou barevností mohla zdát až neosobní – nebýt otáčecích dveří obložených nehoblovanými jatobovými deskami s různou šířkou. V obývacím prostoru toto tropické americké dřevo ještě více dominuje. FOTO: Zooey Braun

Království prostoru
Pro Brennerovy obytné plastiky je očividně prvořadý vjem prostornosti. Zařízení se omezilo na potřebné minimum a to, co v místnostech běžně překáží a na co se práší, je skryto ve skříňkách připomínajících opět objekt ve stylu geometrické abstrakce. Ukládají se do nich oděvy, obuv, domácí drobnosti a skrývají i pojistky, vypínače a alarm, v kuchyni nejen spotřebiče či koš na odpadky, ale i dřez.

Schody s bariérou z týkové desky ústí do herny – spodního obývacího pokoje, odkud se otvorem u pravého okraje snímku vchází chodbou do dětských pokojů. Po obou stranách schodiště jsou vstupy s dveřmi ve stylu kuchyňských skříněk, levé dveře vedou přes chodbu do pokoje pro hosty, ty vpravo do sauny. Pohovka je z téže modelové řady Andy od Paola Pivu (B&B Italia, 2002) jako sedačka v obývacím prostoru. Za oknem je ve vrstvě šedého drceného kamene, který barevně komunikuje s dlažbou herny, vysázený javor dlanitolistý ‚Blood Good, jeden z mnoha náznaků inspirace Dálným východem. FOTO: Zooey Braun

Ve vile B-Wald dobře funguje vytápěcí systém s tepelným čerpadlem, pro které zrealizovali čtyři stometrové vrty. Z 275 čtverečních metrů nebyl problém vykrojit čtyři ložnice, dvě koupelny a saunu. Jádrem domu je více než jedenáct metrů dlouhý obývací prostor, z něhož zcela logicky zabírá většinu kuchyňská část. Tato zóna je v přední části prodloužena terasou s bujným rozmarýnem a navazuje na ni spodní obývací pokoj, který je zalitý světlem nejen ze skleněné stěny ústící na terasu, ale i ze schodiště. Nyní slouží jako herna – vchází se do něj z dětských pokojů. Až děti vyrostou, dispozici dolního poschodí nebude problém pozměnit.