Velkorysý dům pro jednoho
Zrozen z extrémní proměny. Tak by se dal nazvat „rodinný“ dům, umístěný na zalesněném pozemku v kanadské provincii Québec, který vznikl na základech bungalovu z 90. let. Jediné, co z původní budovy zůstalo, je koncept úrovňového řešení.
Rozdělení obytného prostoru přispělo k tomu, že ačkoli dům navržený pro potřeby mladého zaměstnaného muže, nemá nijak závratnou užitnou plochu (necelých 140 m2), působí místnosti prostorným dojmem a těší se dostatku přirozeného světla.
Architekti z ateliéru La SHED architecture toho docílili mimo jiné také otevřenou dispozicí a minimem zařizovacích prvků. Dům rozdělili do tří úrovní, z nichž každá slouží jiné funkci, což umožnilo vytvořit jasnou hierarchii prostor a alespoň symbolické oddělení intimní a společenské zóny. Tyto zóny se totiž rozhodli koncipovat jako absolutně otevřeně − jejich hranice vymezují pouze jednotlivá schodiště.
Původní podoba domu z 90. let minulého století. Foto: Maxime Brouillet
Dům je rozdělen do tří úrovní, z nichž každá slouží jiné funkci, což umožnilo vytvořit jasnou hierarchii prostor − oddělení intimní a společenské zóny. Foto: Maxime Brouillet
Bývalou garáž nahradilo parkovací stání, otevřené z obou konců, které celkovou strukturu stavby odlehčuje a umožňuje určitou transparentnost, která dává naplno vyniknout přírodě. Foto: Maxime Brouillet
První, vstupní zóna se nachází v přízemí a je dostupná přímo z parkovacího stání. O úroveň výš, skrytá pohledu z vestibulu díky schodišti, se rozkládá obytná zóna dle aktuálních trendů – tedy obývací část s kuchyní a jídelnou.
Veliké okno tvoří celou jednu stěnu obytného prostoru a zasahuje až do jídelní a kuchyňské části nalevo. Ta se soustředí kolem velkého dřevěného ostrovu, jehož materiál příjemně vystupuje z bílé masy okolních stěn. V jedné z nich jsou zabudovány úložné boxy, taková moderní verze kuchyňské linky.
-
- Aby nenarušili celistvý dojem nábytkové konzole s umyvadlem, vyrobené z Corianu, opatřili ji matnými dvířky netradičně z boku. Od podlahy ji odsadili jen minimálně, i to však stačilo k navození dojmu, že se celá konstrukce vznáší a umocňuje tak pocit „lehkosti“ a vzdušnosti celé koupelny. Foto: Maxime Brouillet
-
- Zvenku dům kryje přírodní fasáda z cedrových prken, která časem přirozeně zešedne a ještě lépe tak zapadne do prostředí okolního lesa. Mimikry pak bude narušovat jen černé orámování oken. Foto: Maxime Brouillet
-
- Přestože nemá dveře, postavení stěn zachovává koupelně soukromí. Ve snaze navodit maximální pocit čistoty, architekti ji zahalili do do mozaiky z bílého skla a vybavila jen bílým nábytkem a předměty. Foto: Maxime Brouillet
-
- Na druhém konci ústí ložnice francouzským oknem do otevřené lodžie s půvabným výhledem do korun stromů, jemuž nebrání nic, ani zábradlí. Místo něj použili architekti jednoduše jen tabuli z čirého skla. Foto: Maxime Brouillet
-
- Na pracovní ostrov s barovým sezením volně navazuje jídelní plocha s bytelným stolem, židlemi a lavicí. Foto: Maxime Brouillet
-
- Vpravo od schodiště je umístěn obývací kout, jehož dominantu tvoří bílý monolitický blok sahající až do nejvyšší, třetí úrovně. Niky v něm slouží jako knihovna. Foto: Maxime Brouillet
-
- Aby byla osobní zóna uchráněna pohledům zvenčí, zvolili architekti pro třetí úroveň jen úzké pásové okno – propouští dostatek světla, ale mnoho neodhaluje. Foto: Maxime Brouillet
-
- Foto: Maxime Brouillet
-
- První zóna − zádveří s vestibulem a malou pracovnou − se nachází v přízemí a je dostupná přímo z parkovacího stání. Foto: Maxime Brouillet
-
- Bývalou garáž nahradilo parkovací stání, otevřené z obou konců, které celkovou strukturu stavby odlehčuje a umožňuje určitou transparentnost, která dává naplno vyniknout přírodě. Foto: Maxime Brouillet
-
- Původní podoba domu z 90. let minulého století. Foto: Maxime Brouillet
-
- Dům je rozdělen do tří úrovní, z nichž každá slouží jiné funkci, což umožnilo vytvořit jasnou hierarchii prostor − oddělení intimní a společenské zóny. Foto: Maxime Brouillet
-
- Foto: Maxime Brouillet
Schodiště dále pokračuje na třetí úroveň, kde se nachází osobní království domácího pána. Skrývá se za monolitickým bílým blokem, v němž je důmyslně ukryta koupelna, dostupná pouze z ložnice. Ložnice se naopak částečně otevírá do obytného prostoru.
Aby nenarušili celistvý dojem nábytkové konzole s umyvadlem, vyrobené z Corianu, opatřili ji matnými dvířky netradičně z boku. Od podlahy ji odsadili jen minimálně, i to však stačilo k navození dojmu, že se celá konstrukce vznáší a umocňuje tak pocit „lehkosti“ a vzdušnosti celé koupelny.
První zóna − zádveří s vestibulem a malou pracovnou − se nachází v přízemí a je dostupná přímo z parkovacího stání. Foto: Maxime Brouillet
Návštěvník vcházející do „obýváku“ ze vstupního prostoru se ocitá tváří v tvář velkoformátovému prosklení s uklidňujícím pohledem do zeleně. Foto: Maxime Brouillet
Na pracovní ostrov s barovým sezením volně navazuje jídelní plocha s bytelným stolem, židlemi a lavicí. Foto: Maxime Brouillet
Vpravo od schodiště je umístěn obývací kout, jehož dominantu tvoří bílý monolitický blok sahající až do nejvyšší, třetí úrovně. Niky v něm slouží jako knihovna. Foto: Maxime Brouillet
Aby byla osobní zóna uchráněna pohledům zvenčí, zvolili architekti pro třetí úroveň jen úzké pásové okno – propouští dostatek světla, ale mnoho neodhaluje. Foto: Maxime Brouillet
Přestože nemá dveře, postavení stěn zachovává koupelně soukromí. Ve snaze navodit maximální pocit čistoty, architekti ji zahalili do do mozaiky z bílého skla a vybavila jen bílým nábytkem a předměty. Foto: Maxime Brouillet
Na druhém konci ústí ložnice francouzským oknem do otevřené lodžie s půvabným výhledem do korun stromů, jemuž nebrání nic, ani zábradlí. Místo něj použili architekti jednoduše jen tabuli z čirého skla. Foto: Maxime Brouillet
Aby nenarušili celistvý dojem nábytkové konzole s umyvadlem, vyrobené z Corianu, opatřili ji matnými dvířky netradičně z boku. Od podlahy ji odsadili jen minimálně, i to však stačilo k navození dojmu, že se celá konstrukce vznáší a umocňuje tak pocit „lehkosti“ a vzdušnosti celé koupelny. Foto: Maxime Brouillet
Zvenku dům kryje přírodní fasáda z cedrových prken, která časem přirozeně zešedne a ještě lépe tak zapadne do prostředí okolního lesa. Mimikry pak bude narušovat jen černé orámování oken. Foto: Maxime Brouillet
Název projektu: Maison Terrebonne
Místo: Terrebonne, Québec, Canada
Architekti: La SHED architecture
Realizace: říjen 2014
Připravila: Dominika Záveská
Foto: Maxime Brouillet
Zdroj: V2com
