Vila zaklíněná do skály

05. 11. 2012

Čím nevelká vila vyniká mezi kvalitními severskými realizacemi? Především tím, že její koncepce nezačíná úsilím o splynutí s krajinou, ale postupně k němu dospívá. Přiznává skutečnost, že obydlí je vždy razantním zásahem do přírody. Klínovitým tvarem to ještě […]

Nový pohled na severský styl

Sladění kontrastů je důležité nejen v celkovém kontextu architektury, ale i v obecnějším smyslu tolerance a ohleduplnosti vůči jejímu okolí. Díky dřevěnému obkladu, patinováním upravenému na barvu borovice sosny, působí vila tak, jako by už dlouho stála na skalnatém kopci na okraji borovicového hájku.

Pohled na zvedající se klínovitý tvar přímo nutí říci, že vila je osazena na vrcholu skalnatého kopce. Ve skutečnosti se při stavbě zasahovalo do přírodního prostředí minimálně. Byl poražen jen jeden strom, který bránil ve výhledu, a pod domem byla vytvořena cesta. FOTO: RB Arkitektur

Autorkou tohoto projektu je Rahel Belatchew Lerdellová. Původem je z Etiopie, vyrůstala však ve čtvrtém největším švédském městě Uppsale. Studiem na renomované pařížské École Spéciale d‘Architecture se zařadila mezi její slavné absolventy. Rahel získala praxi ve Francii, Lucembursku a v Tokiu, ale nakonec se vrátila do své druhé vlasti. Získané znalosti a zkušenosti společně s využitím přírodních procesů jí umožňují vytvářet prostřednictvím architektury nekonečné množství smyslových zážitků.

Výstup po schodech – nejprve od cesty u skalky, potom vedle skály podél domu – vede na okraj borovicového hájku. Odsud je to už jen pár kroků k hlavnímu vstupu na terase, samozřejmě po dalších schodech. FOTO: RB Arkitektur

Právě toto její řešení ukazuje, že příroda je v žebříčku hodnot Skandinávců rozhodně výše než pohodlí a reprezentace. Jedním z mála požadavků mladých manželů, kteří svůj dům pojmenovali Villa D, bylo, aby se při výstavbě jen minimálně narušila skála.

Schody vedoucí podél domu ústí ve vzdálenějším rohu. Prostě řešené schody na terasu jsou ukázkou severského žebříčku hodnot – zásah do krajiny musí být minimální. Této zásadě ustupuje i požadavek reprezentativnosti. FOTO: RB Arkitektur

Vstup do podlaží s ložnicemi a pracovnou. Zastřešení nad vstupem, působící, jako by se dalo sklápět, je jedním z mnoha technicistních detailů v domě. Skleněné a leštěné kovové prvky zde vytvářejí kontrast k rustikálnímu obkladu a drsné skále. FOTO: RB Arkitektur

Ze struktury krystalické horniny se stal jakýsi ekvivalent zahrady. Tak jako u nás potěší na cestě k domu pohled na rozkvetlý růžový keřík nebo jezírko s lekníny, zde má silný vizuální účinek skála, která vytváří s dřevěnou fasádou koridor vedoucí od schodů až k hlavnímu vstupu – a nad tím vším jen nebe a koruny borovic.

Aby vynikl prostý tvar domu, prvky přesahující jeho hranice, jakými jsou světlík (na střeše vpravo) či podpůrný pilíř, jsou maximálně potlačeny. Proto ani obklad nepokrývá celou plochu bočních fasád, které z tohoto důvodu nejsou v přední části narušovány okny. FOTO: RB Arkitektur

Po šestnácti schodech se objeví vstup se skleněným přístřeškem – jedním z mnoha technicistních akcentů. Sklo zde není jenom proto, aby přístřešek nezakrýval výhled, jeho uplatnění v projektu má širší význam. Společně se dřevem a skálou vytváří sklo trojici elementárních prvků. Tyto kombinace se v domě opakují v různých podobách, a určují tak jeho celkový výraz.

Z obou stran vrchního podlaží jsou oddechové zóny – terasa a tato lodžie, orientovaná do ulice. S patinovaným dřevem z modřínu ladí sytě zelené listy bílého rododendronu, který je umístěn na správném místě v závětří, kam neproniknou studené zimní větry. Pěkný příklad švédského designu – rozkládací týkový stůl (od tradiční domácí firmy Berga Form navržený Staffanem Hultgrenem) se nachází i na terase.
FOTO: RB Arkitektur

Vstup vede do privátní části s ložnicemi a malou pracovnou. Do společenské části se vystupuje po dalších jedenácti schodech vedoucích podél skály až na vrchol kopce. Nejprve se ocitnete v hájku šumících borovic. Tam už nekráčíte po dlažbě, ale po jemně praskajícím koberci z jehličí. Přirozeně formovaný prostor umožňuje pohodlný přístup k širokým dřevěným schodům směřujícím na terasu.

Samozřejmě si lze představit i komfortnější a praktický krytý vstup od cesty, který by byl zčásti ukryt pod klínem. Jistě by vedl k dispozici, která by byla z našeho pohledu méně neobvyklá – se společenskými prostorami v dolním a soukromými v horním podlaží. To by však nebyl rozvážný a otevřený severský dům přímo koncentrovaný na nestrojenou krásu okolní přírody, ale „náš“ dům, v němž si obvykle střežíme svůj vlastní svět.

Rozdílnou úrovní podlahy obývacího prostoru a lodžie vznikla podél okna atraktivní odkládací plocha, přerušená posledním schodem ze série, jež se zvedá od cesty. Křesla a podnožka z kolekce Cinema (1994) jsou světoznámým dílem Gunilly Allardové, které vyrobila stockholmská firma Lammhults. Místo lehoučkého dvojkřesla z této série kompozice s „živým přírodním obrazem“ zřejmě vyžadovala masivnější pohovku. FOTO: RB Arkitektur

Obývací prostor je obklopen výhledy do přírody, která se odráží i na reflexních površích – na skleněné desce podél linky či na leštěném kamenném povrchu kuchyňského ostrova. Z kouta kuchyně je vidět, jak se směrem k obývacímu prostoru plynule zvyšuje strop. FOTO: RB Arkitektur

Panoráma na konci stoupání

Za odpočinkem a soukromím se ve vile sestupuje do podlaží jakoby zasunutého do terénu. Velká ložnice, na niž navazují samostatná koupelna a šatna, je jedinou místností orientovanou k cestě. Husté dřevěné zábradlí na lodžii (mimochodem, ve vile je jediné bez skleněné výplně) chrání před cizími pohledy.

Okna dvou menších ložnic s vlastní koupelnou jsou orientována na stranu, podél níž vedou venkovní schody. Jelikož vzadu, vzhledem k řešení přístupu, nemůže být ani slova o soukromé zóně, funkci klasické zahradní, lehčí a neformální fasády přebírá zmíněná boční strana. Její dřevěný obklad má schodovitou dolní linii, což připomíná komunikaci na opačné straně a zároveň vytváří dojem křehké nadstavby na mohutném betonovém bloku.


Koupelna orientovaná do uliční strany dodržuje interiérovou barevnost i tendenci redukovat prvky. Podobná podlaha z velkoformátových tmavošedých dlaždic sjednocuje terasu s kuchyní.	Také u snídaně nebo při narychlo vypité kávě u kuchyňského ostrůvku potěší pohled na jehličnany na skále, kolem níž vedou schody od cesty. Protilehlé okno vytváří zase na vedlejší velké skleněné desce pod linkou atraktivní přírodní odlesky. FOTO: RB Arkitektur

Vnitřní schodiště, které spojuje obě podlaží, není na horním patře uzavřeno zdmi.
Sluneční paprsky, pronikající přes světlík, tak mohou rozehrávat v obývacím prostoru rozmarnou hru světel a stínů. Redukce elementárních prvků, již jsme mohli pozorovat před domem, měla silný vliv i na interiér – základem je černá a bílá s šedými přechody. Tato koncepce vedla i ke kontrastnímu řešení styku dlažby se světlou dřevěnou podlahou.

Schodiště obohacuje interiér hrou světla a stínu a jednoduchý výřez v jeho zdi zase zajímavými kompozičními vztahy. Redukci interiérových prvků podporují také bodová stropní světla – jediná závěsná svítidla jsou nad ryze severským jídelním stolem. FOTO: RB Arkitektur

Interiér působí vzdušně díky tomu, že od kuchyňské části u terasy se světlost po lodžii v obývacím sektoru zvyšuje až o 90 centimetrů. Zatímco terasa a kuchyň jsou propojeny stejnou dlažbou, což opticky prodlužuje komunikaci v interiéru, druhou lodžii autorka projektu oddělila od obývacího pokoje odlišnou dřevěnou podlahou. Konečnou zastávkou putování po Ville D je obytná lodžie, na niž vede poslední schůdek; po jeho překonání je pro každého odměnou za stoupání panoramatický pohled na lesnatou krajinu.