Galerie (10)

Za půl roku potřeboval postavit dům, který měl uskladněný na šesti kamionech

16. 09. 2019

Července, zvláště v posledních letech, bývají nezvykle horké. Vladimír Šik si ovšem zcela jasně pamatuje, že v červenci 2018 byla i nezvyklá zima – v první polovině prázdnin totiž spolu s realitním makléřem „klepali kosu“ v Krušných horách.

Neměli ale čas přemýšlet, zda svým oblečením nepodcenili počasí. Vladimír potřeboval stavební pozemek. Rychle. Na šesti kamionech měl totiž uskladněný celý rodinný dům a potřeboval jej do půl roku postavit.

V dnešní době je možné si koupit prakticky cokoli. A ve stavebnictví to není jiné. Občas se ovšem stane, že objednaný, vyrobený, prefabrikovaný dům klient, i přes zaplacenou zálohu, zkrátka nevyzvedne. Firmě proto nezbude nic jiného, než dům prodat jinou cestou – například skrze dražbu.

A právě to byl případ i domu Vladimíra. Věděl, že do dražby půjde prefabrikovaná dřevostavba, že její dispozici bude možné upravit podle jeho požadavků a že cena za objekt je přijatelná. Stejně tak ovšem věděl, že termín na postavení domu bude šibeniční.

Aby nemusel jednotlivé panely vykládat a znovu nakládat na kamionové podvaly, řešit pronájem vhodných prostor pro jejich uskladnění a aby zároveň neblokoval tyto podvaly déle, než mu firma umožní v rámci dražby, musel by dům postavit do půl roku. Když ovšem zvážil pro a proti, rozhodl se, že přese všechna úskalí je to dobrodružství, do kterého se mu vyplatí investovat.

Objekt byl navržen pro prostředí nížiny, kde bylo zohledněno zatížení 0,8 kN/m². V prostředí Krušných hor ovšem toto zatížení vzrostlo na zhruba 5 kN/m2, tedy více než šestinásobek.

Cílová destinace: Krušné hory

Jakmile bylo jasné, že Vladimír do dražby půjde a pokusí se dům získat, bylo potřeba začít řešit první, a v tu chvíli největší, problém: Kam s ním? Stavba samozřejmě potřebuje pozemek a vstupní požadavky byly jasné, nesmělo jít o žádnou ornou půdu, zahradu či jiný typ pozemku, který by neumožňoval okamžitou stavbu. Muselo jít o stavební pozemek.

Představou celé rodiny byla Šumava, kde by bylo možné byty v objektu i pronajímat turistům. Tento sen se ovšem brzy ukázal jako ne zcela vhodný, protože pozemky byly příliš drahé a navíc byly omezeny řadou regulativ, které zamýšlený plán neumožňovaly.

Pátrání po půdě v hezké lokalitě, kde neplatí žádná omezení vzhledu objektu nebo jiná svazující regulativa a kde je samozřejmě poměr ceny za metr čtvereční příznivý, bylo třeba rozšířit i mimo Šumavu. Vhodné místo se nakonec našlo v Krušných horách. Pozemek pod Plešivcem je možné využívat většinu roku a navíc je v jeho blízkosti nově zbudovaný ski areál, což umožní nejen efektivní pronájem bytů v objektu, ale i sportovní vyžití pro samotnou rodinu.

Nalézt pozemek hodný koupě se ovšem ukázalo jako nejmenší ze všech problémů, které investora čekaly.

Ne každý úředník je nelida

První, koho plány rodiny šokovaly, byl finanční specialista. Přestože věta „vejde klient do banky…“ se může na první pohled zdát jako začátek tradičního vtipu, v tomto případě bylo sdělení pro zaměstnance banky spíše šokem – jejich klient vlastnil kompletní objekt uložený na kamionu, ale neměl pozemek, kam by ho mohl postavit. A ač možná byli první, koho odvážné plány zanechaly v úžasu, rozhodně nebyli poslední.

Firma, která domy na zakázku vyrábí, má sice k dispozici kompletní stavební výkresy objektů, autorizaci a povolení už ovšem vyřizují projektanti v Německu, kam se většina prefabrikovaných staveb vyváží. V České republice všechno zbylo na samotného investora, který měl pozemek, měl dům složený na kamionu, ale rozhodně neměl pochopení všech ve svém okolí.

Přátelé se zkušenostmi s realizací staveb mu začínali prorokovat, že sice je reálně možné, že začne stavět v říjnu, jak si představuje, ovšem nikoli 2018, ale 2019 – vyřizování žádosti o stavební povolení se totiž reálně může nepříjemně protáhnout.

Než ovšem bylo možné jakoukoli žádost na úřadu podat, bylo nutné sehnat odborníky ze všech potřebných profesí (TZB, vytápění atd.), ale i geology, radonové průzkumníky nebo statika, který by posvětil plánované změny v dispozici objektu a hlavně schválil konstrukci pro danou lokalitu. Jen získat vyjádření všech těchto profesí trvalo téměř dva měsíce.

Vladimír měl ovšem štěstí, o kterém většina stavebníků mluvit nemůže – narazil na chápavého úředníka, který byl ochoten vynaložit maximum úsilí na rychlé vydání stavebního povolení, pokud dostane do ruky kompletní žádost se všemi náležitostmi. Svůj slib také dodržel. Dokonce do té míry, že stavební povolení bylo vydáno v pátek – těsně před odjezdem úředníka na dovolenou.

Stavba, úkol nesnadný

Se stavebním povolením můžou práce na pozemku začít. A jak už to u staveb bývá, je třeba začít od základů. Bagristu stavitel sehnal přímo v lokalitě. Přestože mohl mluvit o štěstí, že našel člověka, který mohl začít tak narychlo pracovat, dlouho mu nevydrželo. Hned následující den bagrista zavolal šokující zprávu – na pozemku narazil na osmicentimetrový dělostřelecký granát z války.

Jeden granát samozřejmě neznamená výrazné zpoždění stavby, stačí nález ohlásit, přivolat pyrotechnika (na likvidaci dorazil odborník z Teplic) a stavba může pokračovat. To ovšem nebyl případ této stavby. Druhý den s sebou totiž přinesl nález druhé výbušniny. Dalšího dělostřeleckého granátu.

Najít jeden válečný artefakt je kuriozita. Najít dva, to už je vyloženě smůla. Zvlášť, když je časový plán napjatý. Lokalita musela být z bezpečnostních důvodů uzavřena a po nějakou dobu zkoumána kvůli případným dalším výbušninám.

Našly se čtyři. Všechny na pozemku investora. Sousední pozemky byly bez výjimky čisté.

Foto Vladimír Šik

Co odborník, to názor

Spolu s prací na základech objektu probíhaly změny i na samotné dřevostavbě. Dispozice musela být upravena dle vizí a plánů rodiny a úpravy si vyžádaly i změny v rozvržení elektroinstalací, vody a odkanalizování objektu. O státním svátku se tak všechny kamiony navezly na halu, vyložily a došlo k úpravě panelů.

Komplikace na sebe ovšem nenechaly dlouho čekat. Tentokrát však neměly podobu artiklu z druhé světové války, ale statika. Objekt, tak jak byl objednán původním klientem, byl totiž naplánován a navržen pro prostředí nížiny, kde hrozilo zatížení konstrukcí střechy jen kolem 0,8 kN/m². Krušné hory ovšem ukázaly svou odvrácenou tvář a požadované zatížení vzrostlo na zhruba 5 kN/m², tedy více než šestinásobek.

Samozřejmě bylo možné kdykoli do konstrukce přidat ocelové profily, které by odvedly svůj díl práce, ale to rodina odmítala. Zakoupili dřevostavbu a přesně tak chtěli objekt postavit – jako dřevostavbu. Nový návrh, tak jak jej byl statik ochoten posvětit, počítal s navýšením vaznic alespoň o 20 centimetrů výšky, což ve výsledku znamenalo dřevěný prvek o rozměru přes půl metru. Došlo tedy i k přepracování konstrukčního systému krovu doplněním o statické sloupy, vrcholovou vaznici a zesílení stávajících nosných prvků stavby. Například středové vaznice dosáhly finálního rozměru 160/520 mm.

Není stavby bez sněhu

Čas byl neúprosný. Již deset dní po vylití základů bylo nutné přikročit ke stavbě. I zde se projevily komplikace v rámci prefabrikované a u nás prozatím ne tak úplně rozšířené stavby. Jelikož se nepodařilo najít vhodnou spediční firmu disponující potřebnou technikou (např. náklaďáky s nižší korbou), obrátil se investor na německou spedici, která je na transport těchto stavebních dílů připravena.

Ty největší problémy s sebou ovšem přinesla stavba samotná. V běžné montážní četě na stavbě prefabrikované dřevostavby je cca šest pracovníků. Vladimírovi se ovšem takto narychlo podařilo zajistit pouze dva zkušené montážníky, a to jen na první dva dny montáže. Zbylou práci včetně dokončení musel zastat sám spolu s přáteli a rodinou.

Stavbu bylo rovněž třeba správně organizovat a koordinovat. Například lešení muselo být postaveno před započetím prací, protože panely se ukládaly za použití jeřábu a bylo třeba je řízeně spouštět na místo a dorovnávat na správnou pozici. Rovněž podmínky pro stavbu byly velmi specifické. Jednotlivé prefabrikované panely měřily až 13,5 metru, nakládání s nimi proto bylo těžké samo o sobě, nemluvě například o mírném větříku.

Stejně tak se na jednotlivých kusech podepsalo dlouhé ležení. Některé z krovových prvků byly deformovány a jejich úpravy stavbu opět protáhly. A protože byl podzim, v Krušných horách do nezastřešené stavby nasněžilo. V zájmu ochrany dřevěných prvků tak bylo třeba sníh z vnitřku objektu vymetat, až dokud nedošlo k osazení krovu a zaplachtování.

Foto Vladimír Šik

Malá vítězství

V listopadu, přibližně pět měsíců od koupě prefabrikovaných panelů složených na šesti kamionech, byl objekt zastřešen a prohlášen za postavený. Do slavného ukončení celé stavby chybí ještě velký objem prací: dokončení kompletní suché výstavby v podkroví, izolace krovu a stropů, skladby podlah, vytápění, elektroinstalací, napojení objektu a samozřejmě dořešit interiéry.

Kamiony, respektive kamionové podvaly, kvůli kterým celá stavba takto spěchala, mohly být uvolněny a hlavní časový milník úspěšně dodržen i přes všechny malé i velké překážky, které Vladimírovi a jeho rodině přišly do cesty.

Sám hrdý majitel objektu, když si nyní může oddechnout a ohlédnout se za celou tou překotnou a rychlou cestou, ovšem konstatuje, že i přes všechna úskalí a vynaložené úsilí by do toho rozhodně a bez nejmenšího zaváhání šel znovu. Dle jeho informací se nakonec firmě ozval i původní objednatel dřevostavby a požádal o opětovnou výrobu prefabrikovaného objektu. Podle všeho si svou druhou objednávku již řádně vyzvedl.