Exteriérové omítky: Slušivá i funkční košilka pro každý dům
Fasáda a na ní omítka jsou alfou a omegou ochrany domu. A omítka je na úplném povrchu, tenká, ale velmi důležitá vrstva… Chrání obálku domu před mechanickým poškozením, klimatickými změnami a střídáním teplot, před vodou či mrazem, prostě před vším, co by mohlo dům zvenčí ohrozit, zhoršit kvalitu stavby a pobytový komfort.
Omítka navíc kromě výše uvedených dobrých vlastností určuje barevným řešením, strukturou a dekorativním členěním charakter a vzhled stavby. Ovšem není pouze jedna omítka, při jejím výběru je třeba brát v úvahu nejen materiál, z něhož je vyrobena, a její estetické vlastnosti, ale také stavební materiál domu a celou skladbu stěny.
Na kombinaci konstrukčních materiálů, stavu stavby a perfektním provedení všech složek závisí životnost omítky. Působí na ni totiž kromě výše uvedených vlivů také vlhnutí zdiva, kondenzovaná vlhkost v konstrukci či na jejím povrchu, střídání teplot a jejich působení v závislosti na orientaci stěn vůči světovým stranám a podobně. Mezi základní vlastnosti omítek tedy patří vodotěsnost, míra nasákavosti, paropropustnost a špinivost.
I omítka má charakter(istiku)
Druh omítky, vhodný právě pro konkrétní stavbu, ovlivňují také požadavky investora na minimální údržbu a stabilizaci vnitřního klimatu objektu tak, aby se tepelné výkyvy během roku projevily v interiéru co nejméně. Bonusem jsou nižší náklady na vytápění a chlazení domu a snížení průniku hluku do interiéru. Základem řádného řešení je správná projektová příprava stavby, navržená tak, aby nedošlo k nevhodné kombinaci podkladu a typu omítky a byly pečlivě respektovány technologické pokyny výrobce.
Právě proto, že jde o velmi namáhanou vrstvu, může být neodborné provedení omítky příčinou závad na objektu v následujících letech. Například pro savý povrch jsou určeny omítky, které v sobě udrží vodu potřebnou k jejich vytvrdnutí, případně je nutné zeď ošetřit penetračním nátěrem, který sníží savost zdiva. Pro takzvané přesné zdivo s minimálními spárami se hodí jednovrstvé omítky, které v jedné slučují několik hladin vícevrstvých omítek. Jejich výhodou je jednodušší a rychlejší aplikace.
Součástí většiny omítek jsou přídavné látky pro zvýšení odolnosti proti plísním, mechu a lišejníkům. Tyto látky se ovšem časem z omítky vyplaví deštěm. Její ochrana se tak nejen snižuje, ale vyplavené látky současně zatěžují životní prostředí. Některé moderní omítky již bojují proti přírodním škůdcům ekologickou cestou – některé jsou například schopny upravovat množství vody, jiné využívají princip fotokatalýzy.
Omítek skoro jako kvítí na louce
Minerální omítky
Základ tvoří obvykle cement s přídavkem minerálních pojiv a modifikátorů. Předností je dlouhá životnost, odolnost a vysoká propustnost vodních par, tento typ omítky je tedy ideálním řešením nejen pro novostavby, ale i pro rekonstrukce fasád starších budov. Vnější minerální omítky nejsou vždy probarveny ve hmotě, v tom případě je vhodné je natřít, zvýší se tak jejich životnost a sjednotí se barevnost. Výjimkou jsou omítky břízolitového typu, ty jsou již probarvené ve hmotě a finálně se upravují škrábáním. Lze je použít na zdivo i na zateplovací systém. Vnější pastovité omítky se již nepřetírají, což výrazně snižuje pracnost.
Akrylátové omítky
Akrylátové omítky na bázi akrylátových pryskyřic a minerálních plniv jsou velmi odolné vůči mechanickému poškození i proti vodě, je proto možné je také omývat vodou. Jejich předností je široká škála barev a nízká pořizovací cena, nevýhodou je vyšší špinivost a malá paropropustnost.
Silikátové omítky
Silikátové omítky, jejichž pojivem je draselné vodní sklo, jsou paropropustné a proto vhodné pro použití v kombinaci se všemi zateplovacími systémy. Zásadité pojivo dodává omítce trvalou odolnost proti plísním a mechům, není proto třeba přidávat tyto látky uměle. Určitou nevýhodou je vyšší sklon k nasákavosti vodou. Při aplikaci je nezbytná jak precizní příprava podkladu, tak i samotná aplikace, aby byl odstín všech ploch jednolitý. Tyto omítky se tónují pouze přírodními pigmenty, což limituje použitelnou barevnou škálu.
Silikonové omítky
Tento typ omítek v sobě spojuje přednosti akrylátových i silikátových produktů, jsou proto paropropustné, ale vodoodpudivé, navíc pružné a méně se špiní. Tyto vlastnosti je předurčují k použití se všemi zateplovacími systémy.
Silikon-silikátová omítka
Tento typ omítek sdružuje dobré vlastnosti obou v názvu zmíněných druhů. Charakterizuje je stálobarevnost, vynikající paropropustnost, vyšší odolnost proti ulpívání prachu a nečistot a dlouhá životnost.
Omítkové zvláštnosti
Kromě výše uvedených základních typů existují dále také takzvané specializované a multifunkční omítky. Jako specializované lze označit omítky s přísadami určujícími jejich použití – tepelněizolační, sanační, protipožární, magnetické, barytové a podobně. Dále lze za specializované omítky považovat omítky jádrové, které mají především vyrovnávací funkci, neboť tvoří podklad pro některou z ušlechtilých omítek. Pro povrchovou úpravu zdiva z běžných cihel, zdiva ne zcela rovného nebo se spárami je vhodné pod jádrovou omítku nanést ještě postřik, tedy spojovací hmotu mezi podkladem a další vrstvou.
Do skupiny speciálních můžeme zahrnout také strukturální omítky, které vytvářejí díky kamenivu dekorativní povrch a umožňují kreativní pojetí fasády. Stále oblíbenější jsou také takzvané lehčené omítky s nižší objemovou hmotností, vyšší pružností a paropropustností. Svými parametry jsou podobné vlastnostem zdicích materiálů, reagují proto přirozeněji na objemové změny podkladu. Jejich povrch lze opatřit vrchní jemnou omítkou s fasádním nátěrem nebo strukturální omítkou.
Multifunkční omítky jsou prezentovány jako hmoty zvládající naráz několik funkcí, jež jinak plní obvykle specializované omítky. Vždy je však nutné přemýšlet, do jaké míry se vyplatí omítka multifunkční a zda není vhodnější omítka specializovaná.
Funkce omítek
Primárními složkami omítek jsou plniva, pojiva, přísady a voda. Plnivem mohou být písky, kamenné drtě, moučky, perlitové hmoty. Tento materiál je spojen vodou a takzvanými pojivy – minerálním vápnem, sádrou, cementem, případně organickými pryskyřicemi či disperzemi na bázi plastů. Pro bližší určení lze omítky dělit podle materiálového složení, místa použití (vnitřní, venkovní), počtu vrstev (jednovrstvé či dvouvrstvé), použitých pojiv, účelu, pevnosti, úpravy povrchu, technologie nanášení a dalších kritérií.
TEXT: DANIELA BARTOŠOVÁ
FOTO: ARCHIV FIREM
ZDROJ: časopis HOME