Fasáda má být šitá na míru

Fasáda vypovídá o domě, jeho vlastnících i tvůrcích více, než by se na první pohled mohlo zdát. Kromě toho, že má chránit před větrem, sněhem i deštěm, vystavuje se také na odiv. Povrchová úprava dokáže dodat domu výraz a může architektuře pomoci, nebo ji zcela znemožnit. Jakou si vybrat, aby odpovídala vašemu vkusu a dotvořila dům vašich snů?

Konečná povrchová úprava fasády domu by se dala rozdělit do dvou zásadních celků. První je omítková oblíbená klasika a druhou skupinou jsou všechny ostatní obkladové záležitosti – ať už na provětrávané, nebo neprovětrávané fasádě. Vše souvisí s celkovým typem stavebních konstrukcí rodinného domu a charakterem architektury.  

Omítky
Jsou asi nejtradičnějším a nejběžnějším způsobem povrchové úpravy fasád také u domů s moderními tepelnětechnickými parametry – ať už zateplených, nebo nezateplených. Výběr omítky musí být podmíněn danostmi podkladní konstrukce, protože jen tak může zaručit její stoprocentní funkčnost. U systému s tepelnou izolací z polystyrenu z hlediska paropropustnosti nezáleží na tom, jaká omítka se bude aplikovat. Na minerální desky by se však měla použít vysoce paropropustná omítka, čili silikátová nebo silikonová, případně nanoporézní. Kvalitní omítka významně ovlivňuje tepelněizolační vlastnosti obvodového zdiva. Aplikací tepelněizolační omítky je můžete zlepšit. 

Co nabízí trh
Vápenné omítky – jsou nejjednodušší a v minulosti byly nejpoužívanějšími omítkami. Jako pojivo se pro ně používá vápno. Omítka se může realizovat jako hrubá, hladká a stříkaná, v jedné nebo ve dvou vrstvách. Povrch omítky může mít rozmanitou strukturu, jíž se dosáhne rýhováním, škrábáním, otloukáním, broušením, stříkáním a podobně. Jistou nevýhodou je její nižší odolnost proti opotřebování.

Cementové omítky – zhotovují se ve dvou vrstvách, přičemž celková tloušťka by neměla překročit 20 mm. Obsah cementu v omítce zvyšuje její pevnost a odolnost proti opotřebování. Díky své tvrdosti jsou vhodné na úpravu soklů budov, nehodí se však na průčelí budov.

Vápenocementová omítka – má, jak už její název napovídá, pojivo z vápna a cementu. Kombinováním těchto dvou složek se dosahuje optimálních vlastností obou materiálů – omítka se snadněji zpracovává a má vhodnou konzistenci i po vytvrdnutí. Dělí se na hrubé, hladké a štukové omítky. Štuková vápenocementová omítka se hodí především na průčelí obytných budov, kde se realizuje ve dvou až v třech vrstvách. Jádrová omítka může být libovolná (cementová, vápenocementová, tepelněizolační nebo sanační), na ni se nanáší štuková vrstva, která se potom upravuje stíráním, hlazením, škrábáním nebo rýhováním.

Tepelněizolační omítky – aplikují se pro zlepšení tepelněizolačních vlastností obvodových zdí. Jde o směs hydraulického pojiva, expandovaného perlitu (případně granulovaného polystyrenu) a dalších přísad. Původcem dobrých tepelněizolačních vlastností omítky je právě perlit, který je velmi lehký a vzdušný. Po nanesení na stěnu v tloušťce 3,5 cm může nahradit až 1 cm tloušťky polystyrenu. Vzhledem ke své vzdušnosti je však poměrně vysoce nasákavý. Proto se nedoporučuje používat tepelněizolační omítky v oblasti soklu.

Aby bylo dosaženo dostatečného tepelněizolačního efektu, je doporučená tloušťka exteriérové omítky minimálně 4 cm. U větších tlouštěk se nanáší omítka ve více vrstvách, přičemž předcházející vrstvy se nechávají dostatečně vyzrát. Tepelněizolační omítku je potřeba před poškozením chránit konečnou povrchovou úpravou z jemné malty, tenkovrstvou omítkou nebo fasádním nástřikem.

Obkladové prvky
Obkladové prvky se mohou upevnit na fasádu dvěma základními způsoby – buď nasucho – na kotvy vetknuté do nosné konstrukce, čili vytvořením provětrávané fasády (protože však provětrávané fasády patří mezi poměrně drahá řešení, setkáváme se v nimi na rodinných domech velmi málo, výjimkou jsou asi jen dřevěné fasády, které se dnes těší stále větší oblibě), nebo tradičním mokrým způsobem, a to pomocí vrstvy lepicího materiálu. Zvolený způsob závisí na druhu obkladu a na stavebním systému, z něhož jsou vybudovány obvodové zdi. Fasádní obklad má chránit nosnou konstrukci a tepelnou izolaci před povětrnostními vlivy a zároveň vytváří estetický vzhled domu. Výběr materiálů je opravdu pestrý – obklady ze dřeva, plastů, kovu, keramiky či kamene poskytují široké možnosti pro uplatnění tvořivosti architektů.

Lícové zdivo a obkladové pásky
Lícovky jsou, stejně jako jiné cihly, přírodní produkt, který se vyrábí v pestré paletě barevných odstínů a povrchových úprav. Vzhledem k původnímu přírodnímu materiálu a způsobu výroby jsou pro ně přirozené nejen barevné, ale také tvarové či rozměrové odlišnosti. Případná jemná různorodost cihlových fasád tedy není chybou, ale spíše ceněným znakem přírodního produktu. Vzhledu lícového zdiva lze docílit pomocí lícových cihel či obkladových pásků. Lícové cihly v kombinaci s tepelněizolačním materiálem a nosným zdivem vytvářejí takzvanou sendvičovou zeď. Tyto druhy obvodových stěn se označují i jako stěny s provětrávanou dutinou.

Jako povrchová úprava kontaktních zateplovacích systémů se pro dosažení vzhledu neomítané cihly využívají cihlové obkladové pásky. Tepelněizolačním materiálem mohou být jak desky z polystyrenu, tak i minerální fasádní desky. Také v tomto případě by se zateplení nemělo skládat z náhodně vybraných složek, ale je třeba použít kompletní systém. Tloušťka zateplení není omezena, je však nezbytný návrh kotvení podložený statickým výpočtem pro konkrétní skladbu. Fasády z lícových cihel většinou nepotřebují žádnou údržbu. Výjimkou jsou jen extrémně namáhaná místa, jako jsou stěny u silnic, komínů či cihlové hlavice plotů – v tomto případě je vhodná impregnace, která zjednoduší čištění, prodlouží životnost a zabrání vzniku výkvětů.

Kámen na fasádě
Kámen patří k nejstarším stavebním materiálům. Na výrobu obkladových prvků z přírodního kamene se používají různé druhy kamene o rozdílné velikosti a tloušťce:
•    tvrdé o tloušťce 30 mm (žuly, syenity, diority, andezity a ryolity),
•    středně tvrdé o tloušťce 25 mm (mramory, vápence a travertiny),
•    měkké o tloušťce 40 mm (pískovce a trachyty).

Povrchová úprava kamene závisí na vlastnostech kamene a na estetických požadavcích na vzhled budovy. Používají se různé povrchové úpravy kamenné plochy: lámané, hrubé, plasticky zvýrazněné, drsné, hladké a leštěné. Mezi výhody obkladů z přírodního kamene patří vysoká pevnost, malá nasákavost, dobrá mrazuvzdornost a trvanlivost. Nevýhodami jsou vysoká objemová hmotnost, malá tepelněizolační schopnost, těžká opracovatelnost a samozřejmě vysoká cena.

Dřevěné fasády
V současnosti jsou velmi populární dřevěné fasády. Patří k odvětraným fasádním systémům – povrch může být vytvořen buď z palubovky, nebo z desek, které se k nosnému roštu upevňují nerezovými šrouby (palubovky se mohou též přistřelovat sponkami z nerezavějící oceli). Životnost dřevěné fasády souvisí s odolností konkrétního druhu dřeviny – její přirozenou trvanlivostí, schopností odolávat dřevokazným houbám a škůdcům, závisí však i na povrchové úpravě dřeva (bez úpravy, impregnace, nátěr atd.) a též na montáži, řešení a vyhotovení konstrukčních detailů (způsob kotvení, uchycení a provětrávání, vlhkost dřeva při montáži, vztah pera a drážky atd.). Ideální jsou odolné, husté a tvrdé exotické dřeviny, v našem prostředí však splní svou roli i modřín.

Jiné materiály
Kovové fasády – jsou na pohled poměrně exkluzivní. Nejenže dobře vypadají, ale navíc nepotřebují žádnou údržbu a oplývají výhodami v podobě odolnosti téměř proti všemu. Jejich použití na rodinných domech je spíše výjimečné, není však nemožné a ve většině případů je výsledkem odvážného přístupu originální vzhled. Všechny kovové fasádní systémy se navrhují jako provětrávané – to znamená, že jejich skladba musí obsahovat větranou mezeru s výškou nejméně 40 mm. Provětrávaná vzduchová mezera kromě odvádění vodních par zároveň zabraňuje letnímu přehřívání fasády. Kovovým fasádám dominuje opláštění z titanzinkového plechu, z něhož se vyrábí široký sortiment fasádních profilů a panelů.

Fasády z kompaktních desek systému HPL – dekorativní vysokotlaký laminát nebo HPL je homogenní neporézní materiál s dobrými fyzikálně-mechanickými vlastnostmi a dlouhou životností, odolný proti povětrnostním vlivům i proti chemikáliím. Desky HPL již mají finální povrchovou úpravu a další ochrana není nutná. Základem jejich výroby jsou speciální papírové pásy – jádrové a povrchové (dekorativní). Jádrové papíry jsou vyrobeny z čisté celulózy; impregnují se fenolovou pryskyřicí, která určuje typ a použití budoucího laminátu (například typ se zvýšenou požární odolností). Tloušťka desky laminátu závisí na počtu vložených jádrových papírů. Povrchové (dekorativní) papíry se impregnují melaminovou pryskyřicí.

TEXT: Kamila Ďuríková
FOTO: archiv firem a vydavatelství

Článek byl uveřejněn v časopise HOME.