Jak si poradit s vlhkými zdmi?

Vlhnoucí zdi poznáte v domě nejdříve podle zatuchlého zápachu, který je předzvěstí nastupujících problémů. Co s tím? Osvědčený postup je: najít příčinu vlhnutí, odstranit ji a potom zdi vysušit.
Reklama

Zápach zatuchliny, který lze cítit hlavně ve starších domech (ale nejen v nich), bývá poznávacím znamením zvýšené vlhkosti a prvním krokem na cestě k nepříjemnostem. Příčin může být mnoho, pokud má však stavba více než 30 let, je velmi pravděpodobné, že zdrojem nadměrné vlhkosti jsou obvodové zdi.

Nepříjemné je, že pokud se tento problém objeví, bude se neustále zhoršovat. Voda, která vzlíná kapilárami ve zdivu, totiž s sebou nese i rozpustné soli (dusičnany, chloridy a sírany), které se usazují v kapilárách. Tím se zmenšuje jejich průměr, což je špatná zpráva, protože tenčí kapiláry umožňují vzlínání vody do větší výšky. Voda se z povrchu zdiva odpařuje a zanechává na omítce známé „mapy“ vysušených solí, podle nichž můžete sledovat postup zkázy. K solím se obvykle přidají i řasy a plísně, kterým se na vlhkém podkladu daří, a stěna začne připomínat Saudkovy fotografie. Navíc, soli při krystalizaci zvětšují svůj objem a vlivem krystalického tlaku se rozrušují stavební materiály, což se na povrchu projeví odlupující se omítkou.

Přečtěte si také:

Jak na to: Zdění broušených cihel

Tento proces se neustále opakuje a škody jsou stále větší. Nejde však jen o poškození konstrukcí, tedy o degradaci jejich statických a tepelně izolačních vlastností, s čímž jsou spojeny například vyšší náklady na vytápění. Vlhké prostředí je ideální na růst plísní a hnilobných bakterií, které poškozují zdraví obyvatel domu a mohou být příčinou chronických dýchacích problémů, astmatu, bolestí hlavy atd. Je tedy jasné, že vlhké zdi nemůžete nechat jen tak, i když řešení obvykle nebývá jednoduché ani levné.

Mechanická bariéra proti vzlínání vody

Mechanická bariéra proti vzlínání vody se vytvoří vsunutím izolačního materiálu (např. asfaltových pásů) do celého průřezu zdiva při tzv. podřezávání. Foto OTO MAKÝŠ

Příčiny a možnosti nápravy

Prvním krokem na cestě k nápravě by mělo být zjištění příčiny či zdroje vlhkosti, druhým krokem její odstranění. Zdrojem vlhkosti může být například nedostatečné větrání, chybějící zateplení, prasklé potrubí nebo srážková voda, která se dostává tam, kam by neměla, například kvůli poškozeným dešťovým žlabům a svodům či z blízké silnice, z níž ji rozstřikují auta. Nejčastěji je však důvodem vlhnutí zdí nedostatečná, poškozená nebo chybějící hydroizolace. Voda se tak dostává do zdiva z podloží či okolní zeminy (vzlínáním v kapilárách ve stavebních materiálech se dokáže dostat až do výšky 10 m).

V takovém případě se na sanaci nejčastěji používají jednak metody, kterými se vytvoří nepropustná vrstva nebo clona, čímž se doplní nebo nahradí chybějící hydroizolace a zabrání se pronikání vlhkosti do zdiva, a také technologie, které odvedou vlhkost ze zdiva a tím ho vysuší. Různé metody se mohou použít buď jednotlivě, nebo v kombinaci, a to podle konkrétní situace (rozsahu poškození, stupně vlhkosti a zasolení zdiva apod.)

Vytvoření pevné mechanické bariéry

Dodatečná nepropustná vrstva, která nahradí chybějící hydroizolaci, se zabezpečí při tzv. podřezání zdiva, při němž se do celého průřezu zdiva vloží, vsune nebo vtlačí hydroizolace. Na vytvoření takovéto bariéry se mohou použít různé materiály od běžných asfaltových pásů (silných asi 4 až 5 mm) až po speciálně profilované nerezavějící plechy.

Tato metoda funguje spolehlivě, ale v některých starších stavbách, které byly dlouhodobě vlhké, může způsobit nepříjemný efekt – citlivější materiály, například hliněné cihly, se mohou v důsledku velmi rychlého přesušení začít rozpadat. Proto se v takovýchto případech doporučuje spíše vytvoření některé z injektážních bariér.

sanace zdiva

Injektáží speciálních materiálů do zdiva se vytváří chemická, krystalická či jiná těsnicí bariéra. Německá sanační technologie AXALL je založená na překřížených polymerech, které dokážou vázat velké množství vody. Těsnicí látka proniká při nízkotlakové injektáži do mikropórů a kapilár ve stavebním materiálu, kde vytvoří izolační bariéru. Zabraňuje tak přístupu vody přímo v kapilárním systému, přičemž zdivo nenaruší, ale zpevní ho. Výhodou je, že zároveň naváže vodu, čímž stěny aktivně vysuší. Nad terénem se dělá horizontální injektáž, do zdiva pod úrovní terénu je určená plošná injektáž. Foto Axall

Vytvoření bariéry pomocí injektáže

V tomto případě se do otvorů vyvrtaných do poškozeného zdiva napustí suspenze, která ve vrtech reaguje a vytvoří tím hydroizolační bariéru bránící pronikání vody. Těsnicí clony, které se vytvářejí technologií injektáže, se obvykle označují jako chemické, krystalické či hydrofobizační. Dokážou velmi účinně izolovat zdivo proti vzlínající vlhkosti, přičemž je jejich výhodou pomalejší vysušování. Stěny tedy nejsou odvlhčené „šokově“ jako při podřezávání.

Svislé konstrukce
Přečtěte si také:

Jak na to: Obvodové zdivo z pórobetonu

Sanační omítkové systémy

Mohou doplnit některou z předcházejících technologií spolu s dalšími opatřeními, například vytvořením paropropustných úprav okolí. Postarají se totiž o odvedení zbytkové vlhkosti ze stěn a o jejich celistvý a suchý povrch. Jelikož díky speciálnímu rozložení pórů zabezpečují odvlhčovací sanační omítkové systémy mimořádně rychlé odpařování vlhkosti ze zdiva, přičemž samotná omítka zůstává suchá, mohou se v některých případech použít i jako samostatná ochrana proti vzlínající vlhkosti, kterou dokážou udržet na přijatelné úrovni. Systém obvykle tvoří kontaktní můstek (případně doplněný i nátěrem na ochranu proti výkvětům solí nebo na zpevnění podkladu), odvlhčovací sanační omítka (jedno- nebo vícevrstvá), která zabezpečuje odvádění vlhkosti ve formě páry, a finální povrchová úprava – nátěr nebo omítka.

stavební materiál

Sanační omítkové systémy Baumit Sanova sestávají ze sanačního přednástřiku, který vytvoří vhodný podklad, a samotných sanačních omítek – cementové, trasové, lehké nebo tepelně izolační, které jsou určené do interiéru nebo exteriéru na zdiva s různou vlhkostí a různým stupněm zasolení.

Jaké jsou další možnosti

Neinvazivně, tedy bez větších stavebních zásahů, lze vlhké zdi vysušit například ohříváním nebo pomocí technologií založených na elektrofyzikálních principech, jako je aktivní elektroosmóza. Elektrofyzikální metody spočívají ve vytvoření takového elektrického pole, které obrátí kapilární proudění opačným směrem, takže vytlačuje vlhkost ze zdiva do země. Fungují však jen během existence vhodného elektrického pole, a na jeho vytvoření je nutné dodávat do odvlhčovacího systému elektrický proud. Pokud uvažujete o některé z technologií z této skupiny, určitě si ověřte její fungování prostřednictvím referencí, a to nejlépe osobně. Riziko totiž spočívá v tom, že mohou mít i opačný účinek – mohou vzlínání vody urychlit nebo vyvolat.

Posouzení stavu zdiva a návrh vhodného způsobu sanace byste měli nechat na odborníka, je však dobré mít představu o různých možnostech a postupech. Každopádně se vyhněte metodám, které nejsou přiměřeně vědecky a technicky podložené.

Příklad sanačního omítkového systému

sanace zdiva

Příprava podkladu. Nejdříve se mechanicky odstraní poškozená omítka až na pevné jádro (asi metr nad zasaženou oblast). Na upravený podklad se potom celoplošně nanese kontaktní můstek – sanační přednástřik. V případě potřeby se takto upravený podklad před nanesením sanační omítky ještě navlhčí. Foto Baumit

sanace zdiva

Nanesení omítky. Ručně nebo strojově se v jednom kroku nanese sanační (odvlhčovací) omítka v potřebné vrstvě, která se stáhne do roviny latí. Při jednovrstvé aplikaci se omítka zahladí a po mírném zavadnutí se vyhladí vhodným hladítkem. Foto Baumit

sanace zdiva

Finální úprava. Finální úpravu fasády může tvořit fasádní barva nebo vhodná fasádní omítka. Před její aplikací je potřebné nanést penetrační nátěr. Foto Baumit

zateplení střechy
Přečtěte si také:

Jak na to: Zateplení střechy

Připravila: Erika Kuhnová
Foto: Axall, Baumit, Mapei, Oto Makýš
Zdroj: časopis HOME

Reklama

Komentovat