Nátěry kovů obnovujte včas

Reklama

V domě, na domě i okolo domu se najde množství kovových prvků, které podléhají korozi. Aby se zachovaly jejich původní vlastnosti a zabezpečila dlouhá životnost, je dobré na tyto prvky aplikovat ochranný nátěr.

 

Pravidelná kontrola a obnova nátěru je důležitá zejména u kovových konstrukcí v exteriéru, které jsou po celý rok vystaveny povětrnostním vlivům. Obzvlášť velkou pozornost je třeba věnovat prvkům, které jsou součástí nosné konstrukce budovy (například nosné sloupy a průvlaky), a také prvkům, které mají bezpečnostní charakter (zábradlí na balkonech a schodištích). Životnost nátěru se pohybuje od dvou do pěti let (podle kvality nátěrové hmoty a vnějšího zatížení).

Příprava podkladu

Ať jde o první nebo o opakovaný nátěr, povrch kovu je potřeba nejprve důkladně zbavit koroze, mastnoty a prachu – jen tak se zaručí lepší přilnavost barvy. Co se týká obnovy nátěru, je nutné občas zkontrolovat, zda se pod povrchem původního nátěru neobjevily bubliny signalizující, že barva se brzy začne odlupovat. Nejjednodušším, ovšem poměrně pracným způsobem je použití drátěného kartáče, s jehož pomocí zbavíte povrch kovu odlupující se barvy a vrstvy rzi. Následně je potřeba celý povrch ještě přebrousit a utřít prach. Rychlejším a efektivnějším způsobem je sáhnout po elektrické brusce, respektive elektrické vrtačce s vhodným nástavcem s ocelovými štětinami nebo brusným kotoučem. Pro úplné odstranění původních vrstev se doporučuje nátěr opálit nebo použít speciální přípravek na odstraňování starých nátěrů. Při odstraňování rozsáhlejší koroze pomůže odrezovač.

V každé fázi ošetřování kovových konstrukcí je nutné zvýšenou pozornost věnovat kritickým místům – těžko dostupným rohům, spojům a záhybům, v nichž by se mohla držet voda.

Na původní povrchovou úpravu naneseme odstraňovač starých nátěrů. (Dano Veselský) Rozrušenou barvu snadno odstraníme špachtlí.(Dano Veselský) Povrch očistíme od volných částeček odstraněné barvy.(Dano Veselský)

Základní nátěr

Z hlediska ochrany kovových prvků před korozí má těžiskový význam základní antikorozní nátěr. Díky velmi dobré přilnavosti a matné struktuře zároveň funguje jako spolehlivý spojovací článek mezi povrchem kovu a vrchní barvou. Protože základní nátěry slouží pouze jako podkladní vrstva, v nabídce jsou v omezené barevné škále (v bílé, šedé a červenohnědé).

Prvním krokem při natírání by mělo být ošetření všech kritických míst konstrukce (koutů, spojů, záhybů) – jednak proto, aby měly zvýšenou ochranu, jednak proto, že při plošném nátěru by mohly být zanedbány. Na tato místa se musí nátěr nanášet užším štětce tak, aby se barva dostala opravdu všude. Tento postup se doporučuje dodržet i u dalších vrchních nátěrů. Základní nátěr se nanáší v jedné až dvou vrstvách.

Vrchní nátěr

Na vrchní nátěry kovu se dají použít i univerzální nátěry, které jsou určeny pro různé druhy povrchů – kov, dřevo, beton, dřevotřísku a podobně. K vrchnímu nátěru však lze přistoupit, až když základní vrstva dobře vyschne. Pro dokonalou ochranu a požadovaný estetický efekt se obvykle nanáší ve dvou vrstvách. Před druhým vrchním nátěrem se doporučuje předcházející vrstvu jemně přebrousit a oprášit, aby se docílilo přilnavosti finální vrstvy.

Barvy můžete nanášet štětcem, válečkem nebo nástřikem. Vždy je však třeba řídit se návody k jednotlivým produktům. Při aplikaci nátěru v exteriéru je důležité vystihnout pěkné počasí s teplotou vzduchu přibližně 20 až 25 °C a vlhkostí pod 75 %. Radost z dobře vykonané práce může snadno pokazit i vítr, který nanese do čerstvé barvy částečky špíny a prachu.

Pokud stará barva drží, nemusíme ji odstraňovat. Nový nátěr nanášíme
přímo na ni. (Dano Veselský)
Kovy, které ještě nebyly povrchově upraveny, nejprve odmastíme vhodným prostředkem a potom aplikujeme základní nátěr. (Dano Veselský)

Podle čeho vybrat druh barvy?

V současnosti je v nabídce hodně druhů barev, které jsou založeny na třech bázích – akrylátové, alkydové, silikonové, olejové, epoxidové, polyuretanové atd. Liší se od sebe nejen výslednými vlastnostmi nátěru, ale i svojí zpracovatelností, konzistencí, vlastnostmi při nanášení (například nestékavost, rozliv) a délkou schnutí. V důsledku měnících se nároků se použití některých druhů nátěrů značně omezilo. Například minulosti běžné fermežové barvy se dne využívají jen zřídkakdy (pro dlouhou dobu schnutí). Přísnější normy zase nebyly nakloněny acetonovým (nitrocelulózovým) barvám, které sice schnou rekordně rychle, ekologicky jsou však nepřijatelné (pro velký obsah organických rozpouštědel) a pro běžné uživatele jsou dnes prakticky nedostupné. V současnosti používané nátěrové hmoty lze v zásadě rozdělit do dvou skupin – na barvy ředitelné vodou a barvy syntetické s obsahem organických rozpouštědel.

Při nanášení nátěru pamatujte, že základní barva musí být na stejné bázi jako ta vrchní. Tento požadavek je potřeba dodržovat i při následné obnově nátěru.

Barvy ředitelné vodou

Barvy ředitelné vodou a disperzní barvy jsou vzhledem ke své zdravotní nezávadnosti vhodné do vnitřního prostředí, kde přicházejí do styku s potravinami, a také do prostředí, kde se pohybují děti. Pro běžného uživatele jsou velmi praktické i proto, že se s nimi snadno pracuje, dají se ředit obyčejnou vodou a rychle schnou – další vrstvu je možno nanášet už po dvou až pěti hodinách, k úplnému vytvrdnutí dochází přibližně po osmi hodinách. Nevýhodou je jejich o něco nižší odolnost a kratší životnost, přesto jsou i v této kategorii nátěry vhodné do exteriéru. Obecně lze říci, že jde o barvy ekologické. Jejich vývoj zaznamenal největší rozmach právě v posledních letech po přijetí směrnice EU upravující přípustné hodnoty těkavých látek (VOC).

Pozinkované nebo rezavé povrchy odmastíme a aplikujeme na ně speciální základní barvu. (Dano Veselský)

Moderní syntetické nátěry

Vzdor sílící konkurenci ekologicky založených barev ředitelných vodou si svoji pozici udržují i barvy ředitelné organickými rozpouštědly. Je tomu tak hlavně díky jejich specifickým a často výjimečným vlastnostem. Všechny syntetické barvy se v současnosti vyrábějí tak, aby splňovaly přísné normy a směrnice zaměřené na obsah VOC. Konzistence barev určených koncovému uživateli je taková, že je již není zapotřebí ředit. Syntetické barvy dosahují po vyschnutí vysoké pevnosti a zároveň si zachovávají pružnost. Díky tomu odolávají výkyvům teplot, mrazu i mechanickému zatížení, což z nich dělá ideální ochranný povlak na kov i v exponovaných exteriérových podmínkách. Nevýhodou je o něco delší doba schnutí – k úplnému vytvrdnutí dochází přibližně po 24 hodinách. Doba, za kterou lze nanášet další vrstvu barvy, se může u jednotlivých výrobců značně lišit. U syntetických barev je to zpravidla pět až šest hodin, ale v nabídce jsou například i syntetické barvy, které je možno nanášet způsobem mokrý na mokrý do tří hodin.

Speciální barvy

Do extrémních podmínek, ať už jde o nadměrnou vlhkost nebo o vysoké mechanické zatížení, jsou určeny mimořádně odolné dvousložkové nátěrové hmoty – epoxidové, polyuretanové a polyesterové. Pro běžného uživatele jsou náročnější z hlediska použití, protože vyžadují smíchání dvou položek ve správném poměru, přičemž takto připravenou směs je nezbytné spotřebovat nejpozději do čtyř hodin.
Do speciální kategorie patří i barvy, které odolávají vysokým teplotám – silikonové nebo vypalovací alkydové barvy. Používají se k úpravě radiátorů, na bojlery nebo jiná technická zařízení, která mohou na svém povrchu dosahovat vyšších teplot.

Na plochy citlivé na slepení jsou zase určeny jiné barvy, které jsou v nabídce například pod názvem barva na okna, syntetické nebo uretanizované barvy. Při ošetřování nosných konstrukčních prvků mají svoje místo vypěňovací protipožární nátěry.

TEXT: Renáta Balogová
FOTO: Dano Veselský

ZDROJ: Vše o výstavbě a rekonstrukci svépomocí, JAGA GROUP, s.r.o. {R1}

Reklama
Reklama

Komentovat