Omítka není jen na parádu

Reklama

Vnější omítka odolává denně nepřízni počasí – od ostrých slunečních paprsků přes déšť, sníh a krupobití až po silné nárazové větry a tuhý mráz. Plní náročnou funkci – chrání obalovou konstrukci domu. Omítka je však důležitá i z estetického hlediska – významně ovlivňuje celkový charakter domu a jeho konečný vizuální efekt.

 

Jak si vybrat

Omítky jsou známy již ze starověku. Od té doby prošly dlouhým vývojem a zdokonalily se. V současnosti již nejsou tak často vidět novostavby s dekorativními prvky na fasádách, spíše se upřednostňují plastická ztvárnění (rýhováním nebo škrábáním). Důraz se klade na vkusnou kombinaci barev a sladění detailů. Na trhu jsou k dispozici výrobky stavební chemie s množstvím barevných odstínů vnějších omítek. Při jejich výběru dbejte na barevné rozdíly mezi vzorky v prodejně a omítkou nanesenou na fasádě – může být totiž markantní rozdíl mezi malým rozměrem vzorku naneseného například na papír a tónem barevnosti na jiném podkladu a na velké ploše. Nezapomínejte ani na světlo a stíny dopadající na stěny domu, které barvy zesvětlují nebo naopak tlumí. Podobně rozdílné vizuální účinky mají i různé druhy struktury povrchů. Pokud se chcete vyhnout zklamání z nechtěného odstínu fasády, nechte si zhotovit fotorealistickou představu v moderních studiích. Ještě snazší variantou je zhotovení vzorku o minimálním rozměru 1 × 1 m ve stejné struktuře, kterou pro porovnání přiložíte na stěnu domu. Doporučuje se dbát i na barevné sladění domu s ostatním okolím, aby nepůsobil rušivě.

Složení omítky

Omítka se skládá z pojiva, plniva, přísad a vody. Pojiva mohou být minerální (vápno, sádra, cement) nebo organické (pryskyřice a disperze na bázi plastů). Plniva jsou materiály, které spolu s pojivy a vodou vytvářejí malty a omítky. Jsou to písky, kamenné drtě a moučky, perlitové hmoty a jiné. Podle druhu použitého pojiva se rozlišují omítky vápenné, vápenocementové, vápenosádrové, cementové a sádrové. Podle druhu použitého plniva se rozlišují omítky z kamenných drtí, s lehčeným plnivem a textilní omítky. Nanášejí se na různé podklady – od dřeva přes zdivo až po beton.

Omítky zkvalitňují povrch konstrukčních prvků, a to nejen z estetického hlediska, ale i z hlediska tepelné a zvukové izolace, difuzní schopnosti, vodoodpudivosti a dostatečné pevnosti, čímž přispívají k delší životnosti obalové konstrukce domu.



Dobře aplikovaná základní omítka na hrubém zdivu je předpokladem pozdějšího příjemného vzhledu domu. (Wienerberger)

Podklad

Omítka se musí přizpůsobit podkladu. Bez důkladné znalosti všech okolností nelze zaručit její funkčnost. Nejprve si zjistěte materiálové složení a kvalitu podkladu včetně detailů, jako je stabilita tvaru, rovinnost, homogennost, ložné spáry a podobně. Důležitou podmínkou před zahájením prací na hrubé stavbě v exteriéru je ukončení všech takzvaných mokrých procesů v interiéru. Speciální pozornost věnujte případné vlhkosti. Na základě těchto poznatků lze zvolit přísady, které zlepšují mnohé parametry omítky (vodotěsnost, rezistence proti soli, tuhnutí, mrazuvzdornost, zpracovatelnost, přilnavost k povrchu, disperze, poréznost a jiné). Musejí se sladit vlastnosti podkladu a omítky. Před nanesením vnější omítky musejí být předem osazeny háky a spony odpadních trubek, příchytky požárních žebříků a ukončeny všechny konstrukční práce na průčelí, balkonech či lodžiích. Dodatečné zabezpečování těchto úkonů by totiž mohlo omítku poškodit a znehodnotit.

Hrubozrnná omítka (Knauf Insulation)

Vrstvy omítky

Omítku tvoří více vrstev maltoviny, která se nanáší na lícový povrch zdí a jiných stavebních ploch. Skládá se z postřiku, jádra a štukové vrstvy. Postřik je řídká malta o tloušťce maximálně 5 mm, která tvoří podklad pro jádro. Specialisté upozorňují na potřebu zvýšené pozornosti při jeho dozrávání – na 1 mm tloušťky se doporučuje dozrávání přibližně 24 hodin. Pokud by postřik nebyl dostatečně vyschlý, oddělí se od podkladu, což může později způsobit vypadnutí menších částí nebo velkých kusů z omítky. Omítkové jádro se skládá z jedné nebo více vrstev. Každá z nich může být tlustá maximálně 20 mm. Při každé další aplikaci je třeba pamatovat na to, že předcházející vrstva musí být dostatečně suchá a zdrsněná, teprve poslední vrstva je rovná a hladká. Na závěr se na vrstvy jádra nanese 3 až 4 mm tlustá vrstva omítky, takzvaná štuková vrstva. Během nanášení, tuhnutí a tvrdnutí jednotlivých vrstev nesmí teplota vzduchu, podkladu a materiálu klesnout pod +5 °C. Nanášet lze ručně nebo strojově. Ručně se omítka nahazuje zednickou lžící a zahladí se antikorovým hladítkem. Strojové zpracování se aplikuje omítacím strojem – materiál se většinou stříká ve tvaru housenky.

Před realizací ještě několik užitečných rad: nasákavé podklady předem navlhčete, protože z příliš suchého podkladu by omítka opadala. Pozor na opačný extrém – na mokrý podklad, ze kterého nanesená hmota stéká. V případě velkých nerovností ještě před prvním postřikem podklad vyztužte pletivem nebo síťkou. Doporučený přesah výztuže je minimálně 10 cm. Takto postřik efektivně vnikne do spár. Na větší díry použijte výplň z kousků stavebního materiálu (příliš velké seskupení omítky by způsobilo nerovnoměrné vysychání, které může následně vést ke vzniku trhlin a prasklin).

V současnosti se hojně používají tenkovrstvé omítky, které se nanášejí v tloušťkách 1 až 5 mm. Jsou chemicky vysoce stálé a dodávají se v bohaté barevné paletě.

Stříkaná omítka nanášená přímo na zdivo (Knauf Insulation)

Detail soklu

Na sokl se doporučuje použít speciální silikátové omítky nebo omítky s obsahem vodního skla. Z přírodních materiálů se na obklad soklů používají pískovce, břidlice, andezit, travertin, kamenivo, žula a jiné. Efektní jsou i mozaikové omítky, které se skládají z barevných kamínků.

K vytvoření kvalitního detailu soklu bez tepelného mostu potřebujete jakostní izolační materiál, který musí disponovat takovými vlastnostmi, jako je pevnost, minimální nasákavost, účinná izolace tepla a dobrá aplikace. Neméně důležitý je i faktor nevzlínání vlhkosti a samozřejmě nezbytnou podmínkou je i dodržení základních technologických postupů a návodů při aplikaci.

Konečnou úpravou většiny vnějších omítek je hlazení. (Knauf Insulation)

Údržba omítky

Jestliže se na vnější omítce vyskytnou trhliny, některé její části se vydouvají nebo opadávají, mluvíme o technických poruchách, které je třeba ihned řešit, aby časem nepřerostly do větších problémů. Rychle se musí jednat i při vzniku takzvaných hygienických poruch, jako je vlhnutí omítky či vznik biologických infekcí. Plísně, houby, řasy, mech, rostlinstvo, hmyz a jiné nežádoucí organismy je zapotřebí odstranit nejprve mechanicky (oškrábáním a okartáčováním), poté chemicky (nanesením speciálních dezinsekčních fungicidních a biocidních prostředků, které se obvykle aplikují za suchého počasí, ale nikoli za přímého slunečního záření). Z bezpečnostních důvodů je však při použití těchto chemických látek důležité dodržovat pokyny výrobců, které jsou uvedeny na obalech a příbalových letácích.

text: Andrea Rozborová
foto: Davo Veselský, Knauf Insulation, Wienerberger
zdroj: z knihy
Vše o stavbě domu 2009 JAGA GROUP, s.r.o.
{R1}

Reklama
Reklama

Komentovat