Rekonstruovaný starší dům na okraji Veltrus

Mladí manželé zdědili dům a už od začátku počítali s jeho rekonstrukcí. Původně nepřemýšleli nad nějakými zvláštnostmi, v podstatě jen chtěli dům opravit, dokonce začali s některými stavebními pracemi. „Měli jsme návrh od projektanta, který připravoval projekt pro stavební povolení. Nebyli jsme úplně spokojeni, ale ani nespokojeni, chtěli jsme hlavně dokončit zařízení interiéru. Kolegyně z práce měla dobré kontakty na architekty, tak nám doporučila svoji známou,“ odkrývá pozadí příběhu pan domácí.

Jeho manželka dodává: „Hlavně žádné bourání! Vlastně jsme jen potřebovali umístit schodiště. Stačila ale jedna schůzka, aby nám otevřela oči. Ne, že bychom neměli pořádnou představu, ale najednou jsme zjistili, že naše přání se dají řešit i jinak.“Foto: Kateřina Němcová 

Uliční fasáda domu směřuje na jih. Okna do ulice však zůstávají – pochopitelně – většinu času zatažená. FOTO: Dano Veselský

Průvan v plánech

Osobou, která způsobila vítr ve veltruském domečku, byla architekta Anna Igriciová z ateliéru Archiana. „Majitelé stáli před tradiční volbou – „tak nějak zrekonstruovat“, nebo „zrekonstruovat“. V podstatě mne zavolali hlavně na konzultaci ohledně interiéru,“ popisuje začátek spolupráce architektka. Ačkoli je architekt mnohdy ještě pořád vnímán jako zbytečný náklad navíc, zde byli od začátku rozhodnuti řešit interiér s jeho pomocí.

Architektka pro realizaci svých myšlenek nezvolila taktiku kobercového náletu, ale spíše tichou strategii: „Na úvod postačila analýza místa. Ukázala jsem majitelům, kolik prostoru a s jakou kvalitou získávají podle původních plánů. Například měli navrženou poměrně velkorysou technickou místnost s kotlem – s oknem do ulice. A důležité místo u zahradní fasády zabírala spíž. Přitom právě propojení se zahradou je přece v rodinných domech to nejdůležitější! Proč jím plýtvat na „kotelny“ či spižírny?

Nejmladší člen rodiny se už narodil do rekonstruovaného domu. Na dokončení svého pokojíčku ale bude muset ještě chvíli počkat. FOTO: Dano Veselský

Rekonstrukční omezení

Jako první se zjednodušilo schodiště – původně navržené zabíralo příliš mnoho místa. To nové je sice strmější, ale přesto pohodlné. Navíc vyvedené v pohledovém betonu, takže získalo i zajímavé estetické kvality. Pod schody se našlo místo pro toaletu a zmíněný kotel. Díky tomu získal nevelký půdorys nové možnosti. „Mohli jsme jej otevřít podle potřeby,“ vysvětluje architekta. Nosné stěny i příčky zůstaly zachovány, vznikl ale velký otevřený prostor jídelny s obývákem, napojení na kuchyň v obligátním „výčnělku“ a také plnohodnotná ložnice, pracovna a zázemí. A to vše v jednom podlaží!

Kuchyň kombinující dřevěnou dýhu, bílé lamino a originální prosklené skříňky s květinovým dekorem je specialitou paní architektky. FOTO: Dano Veselský

Pohledové otevřenosti rekonstrukce ale nejvíce pomáhá jiné řešení – francouzská okna po celé délce zahradní fasády. „Fasáda byla původně hodně rozbitá, bez nějakého konceptu. Rozhodli jsme se ji otevřít rastrem francouzských oken,“ popisuje zvolené řešení architektka. Nová okna fasádě dodávají řád, sjednocují ji a přivádějí západní světlo do celého podlaží. Orientace domu je totiž nešťastná – jižní slunce se opírá do uliční fasády. A mladá rodina si, tak jak je u nás běžné, chce své soukromí spíše chránit, tudíž okna do ulice zůstávají zatažena průsvitnou žaluzií.

Koupání pod střechou

Architektka vstupovala do projektu v období, kdy už byla nová hmota domu hotová. Zvedlo se horní podlaží, přibyly vikýře, přistavěl se prostor, kde nakonec našla místo kuchyň. Dispozice horního patra však byla nepříliš šťastná: „Koupelna měla být pod střechou, nevěděli jsme, co s ní. Byla malá, ale zabírala dost místa. Navíc pod šikminami nebyl vlastně žádný prostor pohodlný na užívání,“ vzpomíná majitelka. Architektka dostála své pověsti (v rodině si získala přezdívku „ta, co hodně bourá“) a původní návrh změnila k nepoznání. „Využila jsem rozmístění oken – jak vikýřů, tak oken na fasádě. Každý pokoj má přímé osvětlení a dostatečnou světlou výšku. Vypadla klikatá chodbička, obvyklý mor našich domů a bytů,“ popisuje řešení Anna Igriciová.

Obývací pokoj propojený s arkýřem kuchyně po zásahu architektky tvoří jeden celek. FOTO: Dano Veselský

A jelikož paní domácí měla sen mít koupelnu s vanou v prostoru, dostala prostor pod jedním z vikýřů. Stěny budou lehké, prosklené, jen kvůli pocitu soukromí, průsvitné příčky navíc nebudou klást překážky světelným paprskům, jejichž zkrocení je v podkroví vždycky tak trochu problematické. Na horním podlaží vznikly nově dva dětské pokoje, koupelna i ložnice rodičů.

„Betonová“ koupelna nemá působit jako koupelna. Na nás působila velmi příjemně a domácí si jí nemohou vynachválit. FOTO: Dano Veselský

Květiny a beton

Naše návštěva zastihla domácí přibližně ve dvou třetinách rekonstrukčních prací. „Očekávali jsme přírůstek do rodiny, tak jsme se chtěli co nejdříve nastěhovat. Zatím využíváme spodní podlaží, plánujeme osazení šatních skříní podél celé chodby podle návrhu architektky,“ vysvětluje majitel. Nábytek je kombinací předmětů navržených na míru (třeba jídelní stůl) a „obyčejných“ kusů (svítidla, židle), které se tak nějak objevily v rodině. O pozornost se přirozeně hlásí kuchyň s květinovým motivem – dílo architektky – a v kontrastu s lehkou květinovou kuchyní technicistní koupelna – z betonu. „Nechtěla jsem, aby tato místnost vypadala jako koupelna,“ popisuje architektka, „i kvůli tomu, že je přirozenou součástí přízemí, není oddělená od okolního prostoru.“ Dominantní je umyvadlo s betonovým sloupem, za nímž je ukrytý sprchový kout oddělený jen transparentní příčkou.

„Beton nahrazuje přírodní kámen, povedlo se nám najít firmu, která si s tím velmi pohrála. Takže pozornost neruší žádná dlaždice či obkládačka, prostor je jednolitý a čistý,“ objasňuje svůj záměr architektka. A pan domácí dodává: „Akorát musíme ještě něco vymyslet na prosklenou příčku, už párkrát se stalo, že si jí nějaký návštěvník nevšiml a pokoušel se projít skrz.“ Což vzápětí potvrdil i náš fotograf…

Rekonstrukce v pohybu

Dům ještě není dokončen, přesto je už teď obýván. Domácí plánují postupnou realizaci navržených zásahů. A navzdory přezdívce jsou se svojí architektkou spokojeni. I když pro jejich příbuzné zůstává „tou, která bourá“.

TEXT: Jan Dobrovolný 
FOTO: Dano Veselský
Odpovědný redaktor: Matej Šišolák
Zdroj: časopis HOME