Skryté nástrahy moderních oken
S každou novostavbou či rekonstrukcí souvisejí také nová okna. Okenní revoluce počátkem devadesátých let minulého století přinesla masivní výměnu starých otvorových výplní za plastové, později i za dřevěné a hliníkové. Za tu dobu jsme se naučili bravurně orientovat v technických parametrech oken, v nejrůznějších součinitelích prostupů tepla i v typech zasklení.
Víme tedy, na co se při pořizování moderních oken zaměřovat a co od dodavatelů žádat. Jediné, v čem nenastal žádný posun, jsou naše znalosti o moderním způsobu zabudování oken, ta se totiž zasekla v raných dobách české ekonomické transformace. Vědět, jak se montuje okno, teoreticky nemusíme.
Technologii by měla znát především dodavatelská firma. Přesto není nikdy na škodu být dobře informovaným spotřebitelem, protože se tak můžeme lépe vyhnout neodborně provedeným prací. A u oken to platí dvojnásob.
Pěna dní
Procento špatně nainstalovaných oken je v Česku dvojciferné, byť jsou k dispozici moderní materiály a existují příslušné technické normy. Nicméně ony „moderní technologie“ se pro mnoho odborných firem zúžily pouze na montážní polyuretanovou pěnu, s kterou se podle některých dají dělat hotové zázraky. „Ačkoliv je pěna především tepelný izolant, stala se dnes náhradou za lepidla, tmely, a dokonce i omítky. Pěna se na stavbách aplikuje bez rozmyslu a doslova všude, s montáží oken je přímo spojená,“ říká Richard Čemus ze společnosti Tremco Illbruck. Není tedy divu, že mnozí z nás jsou přesvědčení, že jen zapěněné okno bez dodatečných hydroizolačních zábran je zcela v pořádku.
Všechno má svá pravidla
Domy se neustále vyvíjejí, především díky lepším a efektivnějším stavebním materiálům, které lépe izolují, déle vydrží a jejich použití je jednoduší i rychlejší. Vše má ale svá pravidla, která zajišťují, aby montáž jednotlivých prvků proběhla tak, aby spolu dobře fungovaly. Takže když se dnes instaluje do rekonstruovaného objektu či novostavby moderní okno, je zde pravidlo, že tepelný izolant ve spáře, mezi okenním rámem a ostěním musí být chráněn hydroizolací na venkovní straně a parozábranou na interiérové straně. Tepelný izolant (montážní pěna) ve spáře má svá omezení v podobě citlivosti na UV záření a vlhkost. Pokud tedy není okno namontováno s použitím hydroizolace a parozábrany, pěna ve spáře se časem rozpadne, takže přestane fungovat jako tepelný izolant. Následně budou promrzat rohy v ostění a dojde ke kondenzaci vzdušné vlhkosti a tvorbě plísní. Ojedinělé není ani zatékání vody do místnosti při prudších deštích.
Co je co?
Venkovní hydroizolace chrání tepelný izolant, nacházející se ve spáře mezi rámem okna a přilehlým ostěním, před průnikem deště. Má podobu vysoce prodyšné membrány, která nepropustí vodu, ale zároveň dýchá. Vnější hydroizolace tedy zajišťuje, aby montážní pěna nebyla atakovaná vlhkostí a celá spára byla neustále odvětrávaná.
Parozábrana je umístěná na interiérové straně zabudovaného okna. Zcela neprodyšná membrána zamezuje vnikání vzdušné vlhkosti z místnosti do tepelné izolace ve spáře a proudění vzduchu do interiéru.
Plísně jako problém
Plísně jsou vůbec velkým fenoménem a jsou spojovány právě s novými okny. Černé skvrny v rozích okenní špalety, které byly dříve raritou, jsou dnes téměř standardem, který někteří uživatelé ani neřeší, jako kdyby to byla přirozená daň za těsnost rámů. Jedním ze způsobů, jak jim předejít, je pravidelné větrání. Nejčastější jsou poruchy způsobené nedodržením technologického postupu. Pokud například dodavatelská firma montuje nové okno, které pouze vypění a zvenku navíc „přilepí“ na parapet, můžete si být jistí, že při prudším nárazovém dešti budete mít v místnosti vlhké mapy. V zimním období pak kombinace vlhka a tepla uvnitř s chladem venku působí ještě větší problémy.
Potřebují okna údržbu?
Pokud máte štěstí a vaše okna jsou osazena správně, ještě pořád nemáte vyhráno. Velkou většinu oken nové generace (v novostavbách či po výměně) u nás tvoří ta plastová. Mnohé firmy je doporučují jakožto bezúdržbová, což ale úplně neplatí.
Hlavní motivací pro pravidelnou údržbu plastových oken je fakt, že se díky ní vyhnete případným problémům s tepelnou izolací či zvukovou propustností. „Pro zachování vlastností plastových oken je nutná pravidelná revize. Zanedbání by mohlo vést ke ztrátě termoregulace nebo zvukové izolace. Údržbou si tak ušetříte případné překvapení při zúčtování za energie,“ říká odborník na okna a okenní profily Jindřich Kalda, hlavní technik společnosti VEKA.
Hlídejte teplotu
Pokud okno při zavírání mírně drhne nebo jde ztuha otočit kličkou, jedná se o jasné signály pro jeho seřízení. Teploty pod nulou i slunečné letní dny ovšem mají nepříznivé účinky na roztažnost okenních profilů, což z podzimu dělá ideální období pro seřízení. Pokud okna seřizujeme při vysokých letních teplotách či mrazivých zimních dnech, profil se může lehce zkroutit a seřízení bude nepřesné. Podzim je tedy pro seřízení optimální, protože rozdíl mezi vnější a vnitřní teplotou je minimální.
Kování a těsnění
Minimálně jednou ročně, ideálně před zimou, je třeba věnovat péči okennímu kování a těsnění. Doporučený postup při takové údržbě by měl být součástí každého manuálu k použití nezávisle na dodavateli oken. V první řadě je důležité promazání pantů, aby se okno dalo bez problémů otevírat a zavírat. Zvýšenou pozornost si zaslouží i těsnicí gumy. „Pravidelně je zbavujte prachu a každý půlrok je ošetřete silikonovým olejem. V poslední řadě umývejte skla teplou vodou s malým přídavkem neinvazivního čisticího prostředku, který je šetrný k povrchové vrstvě okna,“ radí Jindřich Kalda. Veškeré prostředky potřebné ke správné údržbě bývají k zakoupení u prodejce oken či na běžném trhu.
TEXT: RED
ODBORNÁ SPOLUPRÁCE: TREMCO ILLBRUCK
FOTO: TREMCO ILLBRUCK, VEKA A SHUTTERSTOCK
ZDROJ: časopis HOME 11-12/2016