Plastové, dřevěné, nebo hliníkové okno?

Nároky na vlastnosti okna se zvyšují s nároky na bydlení. Už nestačí, aby propouštělo světlo a chránilo před větrem a deštěm. Dnes musí s domem spolupracovat při šetření energiemi a musí se přizpůsobovat vysokým nárokům kladeným na obvodové konstrukce i z ekologického hlediska.
Reklama

U běžné stavby uniká téměř 40 % energie okny. Ceny energií stoupají závratným tempem a předpokládá se, že se podobná tendence tak brzy nezastaví, takže takové plýtvání je v současnosti nepřípustné. Lidstvo spotřebovává více, než si může dovolit, a začíná být přírodě dlužno. Zkuste tedy začít od sebe a začněte šetřit.
Když předěláváte nebo stavíte, buďte nároční na stavební materiály a nepodlehněte jen nejlepší ceně. Pro celkové snížení energie spotřebované na vytápění je třeba komplexní řešení. Bez kvalitních oken se například výrazně sníží efektivita i toho nejdražšího a nejkvalitnějšího zateplení, protože okny bude nadále unikat příliš energie. Necháte-li v kvalitně zatepleném domě původní dřevěná eurookna (tloušťka rámu 6,5 až 7,5 cm) nebo tříkomorová plastová okna se standardním izolačním dvojsklem (celkový součinitel prostupu tepla oknem Uw kolem 1,7 W/m² . K) a nebudete-li mít přímo pod okny radiátor, může se stát, že v případě poklesu venkovní teploty na –15 °C (což není v našich zeměpisných šířkách nic neobvyklého) teplota na vnitřní straně okna vystoupí asi jen na 4 °C. To může být jednou z příčin neustále zarosených oken a později možná i plísní kolem nich. Nejkvalitnější okna určená pro pasivní domy (Uw ≤ 0,85 W/m² . K) udrží teplotu vnitřního povrchu skel nad 17 °C i při velkých mrazech. Při výběru okna proto sledujte hodnotu Uw, která by mohla být malým orientačním bodem. Čím je nižší, tím méně tepla vám uteče a méně zimy se dostane dovnitř. A platí to všeobecně pro všechny typy oken.

Energetické úspory při využití plastových oken
V současnosti už dávno neplatí, že čím víc komor má plastové okno, tím lepší má tepelněizolační vlastnosti. Navíc s narůstajícím počtem komor roste šířka profilu, což výrazně znehodnocuje estetickou hodnotu okna. Všeobecně se doporučuje:

  • pro energeticky pasivní domy šířka profilu rámu okna 75 až 90 mm, ideální kombinace je menší pohledová šířka s vypěněním komor profilu – takové profily spolu s trojitým sklem mohou dosahovat bez problémů hodnoty Uw < 0,8 W/m² . K, a přitom neztrácejí eleganci;
  • pro nízkoenergetické domy už většinou stačí kvalitní šestikomorový profil okenního rámu s šířkou 70 až 80 mm a s hodnotou Uw ≤ 1,1 W/m² . K.

Z pohledu zasklení jsou trojitá skla izolačně lepší než dvojitá. Svou roli hraje také vyplnění mezery mezi skly – vzácné plyny mají lepší izolační vlastnosti než vzduch.
Ve většině současných domů nevznikají největší energetické ztráty přímo okny, ale většinou je problém v napojení okna na stavbu – okna nejsou dobře utěsněna, izolace spáry je stará, nekvalitní a neplní dostatečně svou funkci.

Faktory ovlivňující množství spotřebované energie na vytápění
Sklo
Sklo tvoří největší plochu okna (70 až 80 %), proto je jeho vliv na tepelněizolační vlastnosti největší. Energetickou úspornost skel ovlivňují tyto faktory:

  • počet skel (dvojskla, trojskla),
  • tloušťka skla,
  • úprava skel – solární fólie, přebarvení skel apod.,
  • vyplnění vzduchové mezery mezi skly (argon, xenon, krypton).

Rám – plastové okno
Vlastnosti rámu okna jsou pro energetické úspory také velmi důležité, je to technologicky nejsložitější část okna. Úniky tepla rámem okna ovlivňuje:

  • šířka rámu (okenních profilů),
  • počet a šířka komor (více komor neznamená automaticky výrazné zlepšení tepelněizolačních vlastností),
  • velikost, tvar a umístění kovových výztuh,
  • počet a umístění těsnění (středové těsnění, dorazové těsnění),
  • výplně komor (vypěněné profily pro energeticky pasivní domy),
  • typ součásti okenních konstrukcí – sloupky nebo falešné sloupky (falešný sloupek, tzv. štulp, snižuje tepelněizolační vlastnosti okna),
  • použití ventilačních klapek,
  • odvodňovací a dekompresní otvory a drážky (minimální vliv).

Kování
Obvodové kování, kliky a panty mají také dosah na tepelněizolační vlastnosti, který však není nijak zásadní.

Osazení sklo – rám

  • distanční rámeček mezi skly (rozhodující je materiál distančního rámečku),
  • hloubka zasklívací drážky, resp. výška rámu – vyšší profil má lepší izolační vlastnosti.

Osazení okna do pláště budovy
Jen správně osazená okna mohou plnit řádnou izolační funkci. Kvalitní vyplnění a utěsnění okenních spár má proto významný vliv na tepelněizolační vlastnosti okenních výplní. Důležité jsou:

  • izolační pásky,
  • parotěsné zábrany,
  • montážní izolační pěna.

Doplňky

  • předokenní rolety,
  • žaluzie.

Při výběru okna se každý snaží vybrat si takové, které disponuje nejlepšími tepelněizolačními vlastnostmi za co nejlepší cenu. Od dobrého a kvalitního okna se očekává, že přispěje k finančním úsporám vytápěcí energie a zlepší tepelnou a zvukovou pohodu v interiéru. Důležitou součástí dodávky okna je i jeho montáž, jíž se nevěnuje dostatečná pozornost. Nekvalitní montáž a nedostatečné utěsnění mezery mezi oknem a stavebním otvorem může totiž výrazně snížit tepelněizolační a zvukověizolační vlastnosti celé okenní konstrukce.

Výběr vhodnosti typu okna ovlivňuje druh stavby, osobní požadavky a finanční možnosti. Například okna se šestikomorovým profilem, stavební hloubkou rámu 76 mm a izolačním trojsklem jsou vhodná na použití do nízkoenergetických budov. Důležitý je zde součinitel prostupu tepla Ug ≤ 1,1 W/m2 . K, protože sklo tvoří největší plochu okna.

Velký problém nových oken – rosení
Rizika rosení okrajů skel v zimních měsících sníží použití skla s takzvaným teplým okrajem, v němž je hliníkový rámek po obvodu skla nahrazen nerezovým s lepšími tepelněizolačními vlastnostmi.
Osazením kvalitních oken stavbu sice uzavíráme, izolujeme, ale nesmíme zapomínat na větrání, které pomáhá eliminovat riziko rosení skel. Dá se tomu předejít správným větráním (asi 10 minut dvakrát denně necháme okno otevřeno dokořán – dlouhodobým větráním by teplota v místnosti nepřiměřeně poklesla a zvýšilo by se tak riziko nákladů na vytápění), zvýšením teploty vzduchu v místnosti a směrem prouděním teplého vzduchu – z vytápěcího tělesa pod oknem přímo na okno (zakrytí radiátoru širokou parapetní deskou zvyšuje riziko rosení). Rizika rosení snižují i těsnicí pásky v montážní spáře okna, které pomáhají chránit před kondenzací vodní páry a zabraňují tak vzniku plísní.

Jak jsou na tom dřevěná okna?
Okno jako transparentní konstrukce obvodového pláště budovy má kromě vizuálního propojení interiéru s exteriérem výrazné tepelněizolační vlivy na tepelné ztráty a zisky celého domu. Důležitá je tepelná pohoda, tedy teplota, při níž se člověk cítí optimálně. Interiérová tepelná pohoda se dá snížit zvýšením povrchových teplot stěn a hlavně oken, aby nedocházelo k nadměrnému proudění vzduchu v obytné místnosti. Největší vliv na tepelné ztráty okenních konstrukcí má samotný okenní rám i zasklení. Zvýšení povrchové teploty rámů dřevěných oken se dá docílit zvětšováním tloušťky profilu, popřípadě speciálními sendvičovými profily (okna pro pasivní domy IPD) a především vylepšeným zasklením (izolační trojskla). U izolačních skel mají okrajové zóny vlivem distančních rámků výrazné tepelné mosty, které se projeví snížením povrchové teploty až pod rosný bod, čímž vzniká nežádoucí kondenzace vodní páry na okraji zasklení (tím je především hliník). Progresivní okenní konstrukce už mají použité distanční rámky ze sklolaminátu (swisspacer), případně poplastovaný nerez TGI. U izolačního trojskla nesmíme zapomínat i na solární zisky (koeficient g), které jsou podstatně nižší než u izolačního dvojskla. Ideální je na jedné stavbě kombinovat trojsklo s dvojsklem podle orientace světových stran. Standardně vyráběné dřevěné okno se součinitelem prostupu tepla celého okna Uw = 0,79 W/m2 . K, při životnosti dřevěných profilů přibližně 80 let a za předpokladu pravidelné údržby se zařazuje mezi konstrukce, které výrazně snižují nároky na množství potřebné energie na vytápění.

A co hliníkové okno z pohledu úspor energií?
Okno je prvek obvodového pláště budovy, jehož základní funkcí je přenos světla do budovy za předpokladu, že navíc chrání objekt před povětrnostními vlivy (vítr, déšť), brání úniku tepelné energie přes svou konstrukci v zimním období a zároveň zabraňuje nadměrnému průniku tepla do interiéru v letním období. Celkové tepelněizolační vlastnosti okna ovlivňují jeho samotné komponenty. Navíc je třeba zohlednit i způsob osazení okna do stavebního otvoru.

Sklo
V současných stavbách se v našich zeměpisných a klimatických podmínkách nejčastěji používají izolační dvojskla. Moderní konstrukce stále častěji využívají izolační trojskla, případně dvojskla, se středovou transparentní fólií. Jde vlastně o dvě, případně tři, skleněné tabule, vzájemně oddělené distančním rámečkem po obvodu a slepené sklářským tmelem. Prostor mezi jednotlivými skleněnými tabulemi je pro zvýšení tepelněizolačních vlastností vyplněn vzácným plynem (argon, krypton a podobně), případně je v tomto prostoru vakuum.
Jednotlivé skleněné tabule mohou být plně čiré nebo zabarvené v hmotě. Navíc se na vnitřní stranu skla nanáší pokovaná mikrovrstva, která zabraňuje pronikání tepelného záření – ať už z exteriéru nebo z interiéru. Přestože to vypadá banálně, právě materiál, z něhož je vyroben distanční rámeček mezi skly, výrazně ovlivňuje celkový součinitel prostupu tepla. Proto se u moderních izolačních skel používá místo hliníkového distančního rámečku nerezový, případně kompozitní (plast vyztužený skleněnými vlákny). Použitím takzvaného tepelného rámečku se zároveň zamezí ve většině případů tvorbě kondenzátu na interiérové straně po obvodu skla.

Rám
Izolační sklo je uloženo do okenního rámu křídla. Některé okenní systémy používají celoobvodové lepení izolačního skla do rámu křídla. Zasklívací drážka mezi sklem a rámem musí být správně odvětraná a odvodněná, aby kondenzát nepronikal do interiéru. V současnosti nabízejí výrobci různé materiály na výrobu okenních rámů. Z pohledu šetření energiemi je ale nejdůležitější, aby měl rám okna co nejnižší tepelnou vodivost. Proto výrobci hliníkových oken používají profily s izolovaným můstkem.
Komory profilů se vyplňují vysoce tepelně izolovanými jádry. Celkový součinitel prostupu tepla ovlivňuje také konstrukční hloubka profilů. Dále se na tepelné izolaci nemalou měrou podílí i tvar a umístění těsnění. Nejvýhodnější jsou okna se středovým a dorazovým těsněním. Vycentrování křídla v rámu a přítlak skla po obvodu zabezpečuje optimální kování, jehož základní funkcí je samozřejmě zavěšení křídla na rám. V některých případech je potřebné zabezpečit mikrovětrání prostoru.

Zabudování
Každé okno, má-li správně plnit svou funkci, musí být správně zabudováno do stavebního otvoru. Obvodová spára se vyplňuje tepelněizolačním materiálem, nejčastěji PUR pěnou nebo minerální vlnou. Aby tento materiál neztratil svoje tepelněizolační vlastnosti, chrání se proti vlhkosti ze strany interiéru parotěsnou fólií nebo tmelem a ze strany exteriéru difuzní (paropropustnou a vodoodpudivou) fólií, případně speciální expanzní páskou, která zabrání průniku dešťové vody.

Když se na okna použijí ty nejkvalitnější materiály a okno je precizně vyrobeno a správně namontováno, tak už je jen na každém z nás, jak ovlivní spotřebu energie na vytápění a chlazení – samotné okno splňuje předepsané parametry jen tehdy, je-li zavřeno. Proto je důležité zabezpečit výměnu vzduchu v objektu jen krátkým provětráním prostoru, případně větracím zařízením, které čerstvý vzduch upraví na požadovanou vnitřní teplotu.

Rovněž je důležité správně používat stínicí techniku – ta v létě zamezí přehřívání vnitřního prostředí a v zimě umožní pronikání slunečních paprsků (podílejí se na tepelných ziscích). Nejvhodnější je použití venkovních žaluzií, protože sluneční záření dopadající na žaluzie umístěné v interiéru zahřívá tento materiál a vytápí interiér.

TEXT: Kamila Ďuríková
FOTO: archiv firem a vydavatelství

Reklama

Komentovat