Jak dostat teplo do interiéru: Radiátor, či podlahovka?

Jak efektivně a úsporně ohřát vodu je při vytápění rodinného domu jen první část otázky. Druhá, neméně důležitá zní: jak dostat teplo z ohřáté vody do interiéru? V zásadě máte tři možnosti, které se liší nejen vzhledem a konstrukcí, ale i způsobem předávání tepla.
Reklama

Radiátory

Jsou klasikou, která patří i dnes k nejčastější volbě – na výběr jsou panelové, článkové nebo trubkové konstrukce. Dnešní teplovodní radiátory však již fungují v úspornějším nízkoteplotním provozu, s teplotou přívodní vody kolem 50 °C.

Teplo se z nich šíří převážně konvekcí, tedy přirozeným prouděním vzduchu, který se ohřívá od topného tělesa a stoupá vzhůru. Ochlazený pak klesá k podlaze. Optimální je tedy umístit radiátor pod okno, resp. k obvodové stěně, kde je nejchladněji. I u radiátorů se však část tepla odevzdá sáláním – jak velký je poměr sálání, záleží na materiálu a konstrukci.

I DO OMEZENÉHO PROSTORU Elegantní a prostorově nenáročný radiátor Rosendal je vhodný nejen do koupelny, ale i do kuchyně či předsíně. Vybrat si můžete mezi teplovodním, elektrickým a kombinovaným provozem (s elektrickou topnou tyčí). V nabídce je dvou-, čtyř- a šesti- trubkové provedení s horizontálním i vertikálním uspořádáním, v různých rozměrech, povrchových úpravách a barvách. Modely na výšku jsou doplněny o praktické věšáčky na ručníky a župany. www.pmh-co.eu

Důležité je zvolit otopná tělesa s potřebným výkonem (určí ho projektant na základě několika parametrů místnosti) i s vhodnými rozměry. Kromě horizontálních typů se tak mohou hodit i vertikální, zejména při omezeném prostoru.

Samozřejmě, záleží také na estetickém hledisku – radiátor může být nenápadný, může však tvořit i barevně či tvarově výrazný estetický prvek interiéru.

Samostatnou kapitolou jsou koupelnové radiátory. Bývají vybaveny elektrickou topnou tyčí, která umožňuje kombinovaný nebo čistě elektrický provoz.

Článkový radiátor Zehnder Charleston má až 35% podíl příjemného sálavého tepla. Díky nadčasovému vzhledu, který nepodléhá měnícím se trendům, se hodí do klasických i moderních interiérů. Vyrábí se v široké škále rozměrů (až do výšky 3 m) a tepelných výkonů, s více typy připojení i upevnění a ve více než padesáti barvách. Můžete se tak rozhodnout, zda ho necháte elegantně splynout se stěnou, nebo ho zvýrazníte kontrastní barvou a změníte v zajímavý solitér. www.zehnder.cz

Při vytápění různými typy kotlů či tepelným čerpadlem přenáší teplo voda.

Rozvody otopné soustavy se obvykle realizují ve fázi hrubé stavby domu.

U teplovodního vytápění je třeba zvolit optimální topná tělesa.

K nízkoteplotním zdrojům si můžete vybrat radiátory, konvektory a podlahové rozvody.

Plošné vytápění pracuje s nízkými teplotami topné vody.

Až o 20 °C nižší teplota než u jiných systémů umožňuje snížit provozní náklady až o 30 %.

Topný systém pravidelně odvzdušňujte.

Vzduch v topné soustavě může zvýšit spotřebu energie až o čtvrtinu.

KOUPELNA JE SPECIÁLNÍ PŘÍPAD. Oceníte v ní jak teplou podlahu, tak i radiátor, na kterém si můžete vysušit ručník. Pokud se v domě topí pomocí radiátorů, jako doplněk se bude pod dlažbu v koupelně hodit elektrická topná rohož či fólie, a pokud jste se v domě rozhodli pro systém podlahového vytápění, je šikovné do koupelny přidat také kombinovaný či elektrický radiátor (takový originální elektrický žebřík Scaletta nabízí značka Tubes Radiatori).

Konvektory

Jsou určeny do domů vytápěných nízkoteplotním zdrojem, například tepelným čerpadlem. Jde v podstatě o nerezový žlab překrytý mřížkou, ve kterém je umístěn výměník tepla a případně i ventilátor. Jelikož se instalují buď do podlahy, nebo mají podobu nízké lavice (často vhodné i na sezení), představují ideální řešení do zimních zahrad, k zaskleným stěnám nebo k nízkým parapetům.

Konvektor funguje na principu konvekce, tedy proudění vzduchu – vzduch nasávaný z místnosti proudí přes výměník tepla, kde se ohřeje a následně se pomocí ventilátoru rozvádí po prostoru. Teplo z konvektoru tak dokáže vytvořit tepelnou clonu, která odděluje interiér od chladné zasklené plochy. Stejně jako na ohřev ho přitom lze využít i na chlazení.

Z konstrukce konvektorů vyplývají i jejich přednosti. Oproti radiátorům pracují s podstatně menším objemem vody, důsledkem čehož je úspornější provoz a velká dynamika (malá setrvačnost) vytápění, které dokáže velmi rychle reagovat na změnu teploty. Nevýhodou konvekčního přenosu tepla je intenzivnější proudění vzduchu, se kterým je spojena i vyšší prašnost.

Srdcem konvektorů je tepelný výměník. Novinka od firmy Korado, výměník tepla Korabase s nízkým obsahem vody, je vhodný pro individuální instalaci – můžete jej zabudovat tak, aby dokonale splynul s interiérem. Významně tedy rozšiřuje možnosti vzhledu konvektoru. www.korado.cz

Podlahové vytápění

Tento typ vytápění pracuje s nízkými teplotami topné vody, je tedy přímo určené pro spolupráci s nízkoteplotními zdroji tepla. Jeho podstatou je sálání mírného tepla z velké plochy. Sálavým teplem se ohřívají přímo předměty a lidé v místnosti (podobně jako při peci či na slunci), vzduch se od nich zahřeje až sekundárně. Z principu šíření tepla vyplývají hlavní výhody tohoto systému: nevíří se při něm prach, rozložení teplot v místnosti je rovnoměrné, a k dosažení příjemného pocitu tepla stačí poměrně nízká teplota – asi 20 °C, což znamená velmi úsporný provoz. Topné těleso také není problém začlenit do interiéru, neboť je jím vlastně samotná podlaha. Takový topný systém však lze umístit i do stropu či do stěn, kde se často využívá i na chlazení místnosti bez nepříjemného průvanu.

Nevýhodou je poměrně nákladná konstrukce – topná voda se přivádí do soustavy trubek, pod nimiž je vrstva tepelné izolace (aby teplo neunikalo do konstrukcí pod podlahou), nad nimi se zase nachází akumulační vrstva, obvykle z anhydritu, cementového potěru nebo těžkých desek systému suché podlahy. Jejím úkolem je teplo z topné vody naakumulovat a následně sálat do interiéru. Je tedy třeba počítat i se setrvačností akumulačního systému, který nedokáže rychle reagovat na změny teploty. I proto je podlahové vytápění vhodné zejména do dnešních dobře izolovaných domů s nízkými tepelnými ztrátami.

Při sálavém vytápění se vytvoří teplotní rovnováha mezi člověkem a plochami obklopujícími místnost, takže ho vnímáme jako velmi příjemné. Jelikož topným tělesem je samotná podlaha, je nutné si předem promyslet umístění nábytku, který zakryje její velkou část, např. postelí či vestavěnou skříní – pod nimi by trubky vytápění vést neměly. Další možností je nainstalovat systém do stěn či stropu. Foto istock

Na teplovodní podlahové vytápění dodává firma Rehau systémy vhodné pro mokrou i suchou instalaci. Stále populárnější je Rautherm Speed K se suchý zipem navinutým na topné trubce, což usnadňuje a urychluje pokládku. Až o 30 % ohebnější trubka zaručuje flexibilitu při ukládání a případnou rychlou korekci polohy. www.rehau.com/cz-cs

Odborník radí

Jaké jsou možnosti vyhřívání venkovních prostor?

Obecně může mít venkovní sálavý systém dvě podoby – buď jde tzv. o světlé, nebo tmavé zářiče. Světlé zářiče, obvykle s halogenovými trubicemi, mají vysokou povrchovou teplotu 1500-2000 °C, jsou proto relativně malé a i při teplotách pod bodem mrazu poskytují dostatečný tepelný komfort i na vzdálenost cca 5 metrů. Nevýhodou je ovšem jejich světelný efekt, tmavě červené až oranžové světlo, které může být až rušivé.

Tmavé zářiče – například panely ECOSUN Terrace Heater – pracují s výrazně nižšími teplotami 300-400 °C, jejich používání je proto efektní v teplotách neklesajících pod 10 °C a vzdálenosti do cca 3 metrů. Výhodou je absence světelného záření, naopak slabinou například vítr, který ochlazuje povrchovou teplotu topných lamel a tím snižuje jejich sálání.

Ochladí-li totiž proudění vzduchu topné trubice světlého zářiče z 1800 °C na 1600 °C, téměř to nepoznáme. U tmavého zářiče je ovšem pokles teploty z 350 °C na 200 °C velmi znatelný.

TEXT: ERIKA KUHNOVÁ
FOTO: ARCHIV FIREM
ZDROJ: časopis HOME

Reklama

Komentovat