Podlaha s podlahovým topením. Jak na ni?
Podlahové topení je dnes často volenou alternativou vytápění, ovšem kromě různých typů otopné soustavy je důležitá také podlaha, v níž je uloženo a jejímž prostřednictvím je pak prostor vytápěn. A jako otopné ploše je nezbytné jí věnovat zvláštní pozornost.
Způsobů, jak do podlahy instalovat otopný systém, je několik. Lze vycházet jak z teplonosného média – v rodinných domech je využívána především voda nebo elektrický proud -, tak z technologie zhotovení – v tomto případě lze konstrukci vytápěcí plochy dělit na mokrou, suchou, případně vytvořenou pomocí speciálního systému. Při realizaci je třeba dbát na to, aby nebyla konstrukce podlahové otopné plochy spojena s nosnou částí podlahy a umožňovala dilatační změny.
Mokrá technologie
Mokrý způsob provedení podlahového topení se používá jak při instalaci teplovodního, tak elektrického systému. V případě teplovodního podlahového vytápění je na obvykle betonové desce uložena tepelně-akustická izolace, překrytá ochrannou fólií. Na tomto podkladu je pak položena soustava trubek teplovodního topení, která je následně zalita betonovou směsí nebo anhydritovým potěrem. Krycí vrstva je zde nezbytná, brání totiž protečení potěru pod tepelnou izolaci a vzniku tepelného mostu. Betonáž topné desky musí být prováděna tak, aby nedošlo k poškození potrubí otopného hada, současně je třeba zajistit podmínky pro správné zrání betonové směsi. V případě, že je místo betonového potěru použit anhydrit, nelze kvůli nebezpečí vzniku koroze vložit do skladby podlahy kari síť ani kovové trubky. Teplota přívodní vody v tomto otopném systému je velmi nízká (35 až 55 °C), měrný výkon podlahy je vyšší než 50 W/m2. „Podlahové topení v kombinaci s anhydritovým potěrem dává jeden z nejefektivnějších systémů“, říká Ing. Daniel Šmíd, produktový specialista firmy CEMEX. „Anhydrit umožňuje snadnější regulaci teploty a pružnější tepelnou reakci na změnu teploty vytápěného prostoru. Jediným omezením je trvale vlhké prostředí, kde je vhodnější použít cementové potěry.“
1 Dřevěná nebo laminátová plovoucí podlaha
2 Podlahová (limitační) sonda v drážce
3 Krycí PE fólie tl. min. 0,2 mm
4 Podlahová topná fólie ECOFILM
5 Izolační podložka z extrudovaného polystyrenu
6 Podklad – beton, anhydrid, původní podlaha, apod.
1 Nášlapná vrstva (dlažba, koberec, PVC, lamino)
2 Podlahová (limitační) sonda v ochranné trubici (tzv. husí krk)
3 Nosná betonová plovoucí deska
4 Ocelová výztuž (tzv. Kari síť)
5 Topná rohož (kabel) ECOFLOOR(R)
6 Tepelná izolace
7 Podklad (betonová deska)
1 Nášlapná vrstva (keramická dlažba)
2 Flexibilní lepicí tmel
3 Podlahová (limitační) sonda v ochranné trubici (tzv. husí krk)
4 Topný kabel ECOFLOOR(R)
5 Nosná betonová plovoucí deska
6 Ocelová výztuž (tzv. Kari síť)
7 Tepelná izolace
8 Podklad (betonová deska)
Suchá konstrukce
Pro rychlé stavební konstrukce, například dřevostavby, pro půdní vestavby, rekonstrukce, v objektech, kde postačují nižší měrné tepelné výkony do 50 W/m2, například pro temperování, nebo tam, kde je nutné zajistit menší konstrukční výšku podlahy, je využívána suchá podlahová konstrukce. Prvním ze způsobů této technologie je uložení otopného hada do izolační desky. Od betonového potěru je pak oddělen plastovou nebo kovovou fólií, která zajišťuje stejnoměrné šíření tepla a současně zabezpečuje vyšší pevnost podlahy. Nevýhodou tohoto systému je dlouhý interval mezi dodáním a uvolňováním tepla a z toho vyplývající obtížná regulace.
Druhou variantou suchého procesu je provedení podlahy bez betonového potěru. Ta je vhodná v budovách, kde není povolená přílišná zátěž vodorovných ploch, tedy u dřevostaveb nebo při realizaci půdních vestaveb se stropy z masivního dřeva. Základ tvoří systémová tepelněizolační deska, na níž jsou položeny sádrovláknité nebo OSB desky nebo je na ní natažena teplovodní hliníková fólie, případně je možné do ní vložit lamely z pozinkovaného plechu, do nichž je uložen otopný had. Podlaha je zaklopena lehkou deskou. V tomto případě je vzhledem k absenci betonové nebo anhydritové vrstvy jedinou variantou podlahového vytápění přímotopný systém.
Klima-podlahy
Mezi nejmodernější konstrukční systémy teplovodního podlahového vytápění patří takzvané klima-podlahy. Základ tvoří vzájemně propojené modulové duté klima-desky či pásy, položené na tepelné izolaci. Díky propojení je možné vytvořit celou otopnou plochu podlahy bez topného hada, ten je nahrazen dutinami v deskách. Výhodou tohoto systému je rychlá realizace, nižší konstrukční výška podlahy a stejnoměrnější rozložení teplot na jejím povrchu.
Elektrické rohože
Za jednoduchou suchou konstrukci podlahy s otopným systémem lze považovat realizaci elektrického přímotopného podlahového topení, kdy je topná rohož nebo fólie umístěna ihned pod podlahovou krytinou. Zmíněné topné fólie mají tloušťku pouhých 0,4 mm a jejich instalace je velmi snadná. Je možné je položit přímo pod plovoucí podlahovinu, není tedy třeba zasahovat do konstrukční výšky podlahy. Tento systém vytápění se řadí k přímotopným způsobům.
Zdroje tepla
Zdrojem tepelné energie pro podlahové vytápění může být v závislosti na systému kondenzační kotel či elektrokotel, tepelné čerpadlo, FVE, vhodné jsou však i kotle na biomasu či pevná paliva doplněné o akumulační nádoby na vodu. Při volbě určitého typu soustavy je nutné posoudit každou možnost z hlediska konkrétních podmínek, důležitá je i pořizovací cena a efektivita provozu. Výchozími parametry jsou velikost vytápěné plochy, půdorys domu a tepelné ztráty objektu.
Objekt s nainstalovaným podlahovým topením by měl splňovat požadavky na energetickou náročnost – průměrná tepelná ztráta objektu by neměla překročit 20 W/m3 nebo by roční průměrná spotřeba neměla být větší než 70 kWh/m2.
Teplovodní podlahové topení je nízkoteplotní systém, ideálním zdrojem tepelné energie může být tedy tepelné čerpadlo, které pracuje nejefektivněji při velmi nízkých teplotách otopné vody, velmi vhodný je i plynový kondenzační kotel, který využívá kromě spalného tepla zemního plynu také kondenzační teplo vodních par ve spalinách, čímž se výrazně zvyšuje jeho účinnost. Ovšem kvůli korozi částí kotle nesmí teplota otopné vody, vracející se do kotle, přesáhnout během celého topného období teplotu rosného bodu spalin, tedy asi 55 °C.
Jako velmi příznivý se v případě podlahového vytápění jeví elektrický systém, neboť není třeba žádný kotel ani elektrokotel, což výrazně snižuje pořizovací i provozní náklady. Současně je možné využívat zvýhodněné nízké tarify elektřiny, levnou energii navíc ve stejnou dobu využívají i další domácí elektrospotřebiče, což dále snižuje roční účet za elektřinu.
TEXT Dana D. Daňková
FOTO archiv firem
ZDROJ časopis HOME 4/2016, JAGA MEDIA, s.r.o.