Teplo pro všechny smysly (1. část)

Než však přiložíte první polínko a uvědomíte si pravdivost rčení o teple rodinného krbu, je potřeba učinit ještě mnoho kroků. Tím úplně nejzákladnějším je uvědomit si, co lze od vybudování krbu či krbových kamen očekávat, a na základě toho si stanovit taková kritéria, která umožní vybrat to nejvhodnější řešení.

Ekotopení
Využívání takzvaných obnovitelných zdrojů energie je dnes čím dál tím populárnější. Nejde přitom jen o osobní odpovědnost, ale i ekonomickou výhodnost. Dřevo jako palivo je přímo ukázkový typ biomasy. Představuje velmi důležitý obnovitelný zdroj energie. Člověk dřevo jako zdroj tepla používá odnepaměti. I v současné době stále patří k nejlevnějším zdrojům energie pro vytápění rodinných domů. Ekologické spalování dřeva se podílí na přirozeném koloběhu uhlíku v přírodě.

Měkké dřevo (například smrk, borovice, bříza) má menší hustotu, proto lépe prosychá, dobře se zapaluje, ale také rychleji hoří. Používáme jej především na roztápění, ale je samozřejmě možné s ním i standardně topit.
Tvrdé dřevo (například buk, dub, habr nebo ovocné stromy) má větší hustotu, déle schne, pomaleji hoří a hůř se zapaluje. Pokud však porovnáme kilogram tvrdého a kilogram měkkého dřeva, budou mít s minimálními rozdíly téměř stejnou výhřevnost, mají tedy v sobě uzavřené zhruba stejné množství energie. Rozdíl je pouze v hmotnosti, takže tuna tvrdého dřeva bude viditelně menší hromádka než tuna měkkého.

V poslední době se k topení v krbech a krbových kamnech často nabízejí a také hojně využívají dřevěné brikety. Vyrábějí se z nejrůznějšího dřevního odpadu, vysušením a lisováním za vysokého tlaku bez přídavku pojidel a zpravidla mají plochý nebo válcový tvar. Kvalitní brikety mívají obsah vody okolo deseti procent, vysokou výhřevnost (zhruba 18 MJ/kg), obsah popeloviny méně než půl procenta a jsou zajímavé i delší dobou hoření.

Podobným způsobem se vyrábějí speciální granule lisované především z dřevního odpadu, takzvané dřevěné pelety, které jsou spalovány ve speciálních kotlích či peletkových krbových kamnech.

Oheň a voda Vyšší vlhkost dřeva snižuje teplotu spalování, tím i zhoršuje kvalitu hoření, zvyšuje emise škodlivin do ovzduší, způsobuje tvorbu těžkých sazí a dehtu (ve spalinách se objevují zdravotně závadné dehtové páry – polyaromatické uhlovodíky, saze a oxid uhelnatý (CO) – ve vysokých koncentracích), způsobuje enormní špinění skla či šamotové vystýlky a zanášení kouřovodů a komína. To vše má mimo jiné negativní vliv také na životnost celého systému a může způsobit i požár komínu. Aby bylo topení dřevem příjemné, ekologické a ekonomické, je nutné jej vysušit tak, aby obsah vody klesl zhruba na 20 procent. V praxi to znamená dřevo nařezat, naštípat a uložit na suché a dobře větrané místo. Větší špalky rozštípeme na polínka s obvodem cca 20 až 30 cm, aby mělo palivo pro hoření dostatečnou reakční plochu a lépe prosychalo. Hotové dřevo (nařezané a naštípané) v několika standardních délkách polen lze dnes běžně zakoupit, někteří dodavatelé nabízejí dokonce i jeho předsušení.

Účinnost
Zatímco výhřevnost určuje schopnost paliva podělit se o obsaženou energii, respektive o její množství v tom či onom palivu, účinnost je vlastnost, kterou lze ovlivnit dodatečně. Nejčastěji konstrukcí topeniště. Už naši předkové zjistili, že otevřeným ohništěm uniká množství energie bezúčelně – velkou slabinou otevřených krbů, když pomineme kouření do interiéru, je jejich nízká účinnost (okolo 10 procent), což v praxi znamená, že 90 procent energie vyletí bez užitku komínem. Pro dnešní účely vytápění či přitápění, kde důležitou roli hraje mimo jiné vysoká účinnost a ekonomika provozu, jsou otevřené krby nevyhovující, a proto se vyvinula moderní uzavřená topeniště. Přes velkoplošné prosklení přitom můžeme stále pozorovat plápolající oheň a poslouchat praskání hořícího dřeva.

Účinnost spalování je tedy dána proporcemi topeniště, odpovídajícím množstvím paliva a přiměřenou regulací přiváděného vzduchu. Nejčastější a zároveň největší poklesy účinnosti jsou způsobeny vysokou vlhkostí paliva a nedostatečným přísunem vzduchu. Aby dřevo skutečně vyhořelo, potřebuje dostatek prostoru a kyslíku. Přívody vzduchu do topeniště se dimenzují tak, aby se uvolněné dřevoplyny promísily, okysličily, vznítily, shořely a předaly energii tam, kde je to žádoucí, tedy v komoře. Spalování s vysokou účinností je tedy poměrně krátký proces, který podle dávky paliva a typu komory může trvat cca od 30 minut do 3 hodin. Jakékoliv prodloužení způsobené nadměrným škrcením přívodu vzduchu je na úkor kvality hoření a účinnosti spalování, která tak může klesnout i na méně než 30 procent. Krbová kamna a krbové vložky dnes běžně dosahují účinnosti 75 procent, ty nejmodernější okolo 85 procent.

TEXT: Matej Šišolák, odborná spolupráce Tomáš Káňa, Romotop
FOTO: archiv firem a vydavatelství