Teplo pro všechny smysly (1. část)

Krb či krbová kamna se dnes stávají prakticky neoddělitelnou součástí každé promyšlenější novostavby rodinného domu. Důvody nejsou pouze praktické, například cenová výhodnost palivového dřeva, ale i estetické či pocitové – teplo z ohniště lze totiž vnímat očima a v závislosti na použitém palivu také čichem.
Reklama

Než však přiložíte první polínko a uvědomíte si pravdivost rčení o teple rodinného krbu, je potřeba učinit ještě mnoho kroků. Tím úplně nejzákladnějším je uvědomit si, co lze od vybudování krbu či krbových kamen očekávat, a na základě toho si stanovit taková kritéria, která umožní vybrat to nejvhodnější řešení.

Ekotopení
Využívání takzvaných obnovitelných zdrojů energie je dnes čím dál tím populárnější. Nejde přitom jen o osobní odpovědnost, ale i ekonomickou výhodnost. Dřevo jako palivo je přímo ukázkový typ biomasy. Představuje velmi důležitý obnovitelný zdroj energie. Člověk dřevo jako zdroj tepla používá odnepaměti. I v současné době stále patří k nejlevnějším zdrojům energie pro vytápění rodinných domů. Ekologické spalování dřeva se podílí na přirozeném koloběhu uhlíku v přírodě.

Měkké dřevo (například smrk, borovice, bříza) má menší hustotu, proto lépe prosychá, dobře se zapaluje, ale také rychleji hoří. Používáme jej především na roztápění, ale je samozřejmě možné s ním i standardně topit.
Tvrdé dřevo (například buk, dub, habr nebo ovocné stromy) má větší hustotu, déle schne, pomaleji hoří a hůř se zapaluje. Pokud však porovnáme kilogram tvrdého a kilogram měkkého dřeva, budou mít s minimálními rozdíly téměř stejnou výhřevnost, mají tedy v sobě uzavřené zhruba stejné množství energie. Rozdíl je pouze v hmotnosti, takže tuna tvrdého dřeva bude viditelně menší hromádka než tuna měkkého.

V poslední době se k topení v krbech a krbových kamnech často nabízejí a také hojně využívají dřevěné brikety. Vyrábějí se z nejrůznějšího dřevního odpadu, vysušením a lisováním za vysokého tlaku bez přídavku pojidel a zpravidla mají plochý nebo válcový tvar. Kvalitní brikety mívají obsah vody okolo deseti procent, vysokou výhřevnost (zhruba 18 MJ/kg), obsah popeloviny méně než půl procenta a jsou zajímavé i delší dobou hoření.

Podobným způsobem se vyrábějí speciální granule lisované především z dřevního odpadu, takzvané dřevěné pelety, které jsou spalovány ve speciálních kotlích či peletkových krbových kamnech.

Oheň a voda

Vyšší vlhkost dřeva snižuje teplotu spalování, tím i zhoršuje kvalitu hoření, zvyšuje emise škodlivin do ovzduší, způsobuje tvorbu těžkých sazí a dehtu (ve spalinách se objevují zdravotně závadné dehtové páry – polyaromatické uhlovodíky, saze a oxid uhelnatý (CO) – ve vysokých koncentracích), způsobuje enormní špinění skla či šamotové vystýlky a zanášení kouřovodů a komína. To vše má mimo jiné negativní vliv také na životnost celého systému a může způsobit i požár komínu.

Aby bylo topení dřevem příjemné, ekologické a ekonomické, je nutné jej vysušit tak, aby obsah vody klesl zhruba na 20 procent. V praxi to znamená dřevo nařezat, naštípat a uložit na suché a dobře větrané místo. Větší špalky rozštípeme na polínka s obvodem cca 20 až 30 cm, aby mělo palivo pro hoření dostatečnou reakční plochu a lépe prosychalo. Hotové dřevo (nařezané a naštípané) v několika standardních délkách polen lze dnes běžně zakoupit, někteří dodavatelé nabízejí dokonce i jeho předsušení.

Účinnost
Zatímco výhřevnost určuje schopnost paliva podělit se o obsaženou energii, respektive o její množství v tom či onom palivu, účinnost je vlastnost, kterou lze ovlivnit dodatečně. Nejčastěji konstrukcí topeniště. Už naši předkové zjistili, že otevřeným ohništěm uniká množství energie bezúčelně – velkou slabinou otevřených krbů, když pomineme kouření do interiéru, je jejich nízká účinnost (okolo 10 procent), což v praxi znamená, že 90 procent energie vyletí bez užitku komínem. Pro dnešní účely vytápění či přitápění, kde důležitou roli hraje mimo jiné vysoká účinnost a ekonomika provozu, jsou otevřené krby nevyhovující, a proto se vyvinula moderní uzavřená topeniště. Přes velkoplošné prosklení přitom můžeme stále pozorovat plápolající oheň a poslouchat praskání hořícího dřeva.

Účinnost spalování je tedy dána proporcemi topeniště, odpovídajícím množstvím paliva a přiměřenou regulací přiváděného vzduchu. Nejčastější a zároveň největší poklesy účinnosti jsou způsobeny vysokou vlhkostí paliva a nedostatečným přísunem vzduchu. Aby dřevo skutečně vyhořelo, potřebuje dostatek prostoru a kyslíku. Přívody vzduchu do topeniště se dimenzují tak, aby se uvolněné dřevoplyny promísily, okysličily, vznítily, shořely a předaly energii tam, kde je to žádoucí, tedy v komoře. Spalování s vysokou účinností je tedy poměrně krátký proces, který podle dávky paliva a typu komory může trvat cca od 30 minut do 3 hodin. Jakékoliv prodloužení způsobené nadměrným škrcením přívodu vzduchu je na úkor kvality hoření a účinnosti spalování, která tak může klesnout i na méně než 30 procent. Krbová kamna a krbové vložky dnes běžně dosahují účinnosti 75 procent, ty nejmodernější okolo 85 procent.

TEXT: Matej Šišolák, odborná spolupráce Tomáš Káňa, Romotop
FOTO: archiv firem a vydavatelství

Reklama
Reklama

Komentovat