Nestačí jen posekat, krásný a zdravý trávník se neobejde bez vertikutace
Jaro už klepe na dveře, blíží první teplé prosluněné dny, zahrada začíná pomalu rozkvétat … ale co ten trávník? Vašemu trávníku dala zabrat nejen zima, ale možná obecně i nesprávná péče. Je tedy čas se o něj náležitě postarat.
Jak správně na jaře připravit trávník
Jarní sezona je tu a společně s ní přichází na řadu i péče o trávník. Čím dříve se s venkovními pracemi začne, tím dříve bude trávník vynaloženou snahu splácet a prosperovat celé léto. Přinášíme pět tipů, jak se o trávník správně postarat.
Venkovní svítidla pro komfort a bezpečí
Venkovní svítidla jsou nedílnou součástí domu. Dotváří celkový vzhled a umocňují atmosféru okolí. Mohou ovšem být více než jen designový doplněk, mohou vám zajistit bezpečí i větší pohodlí při pohybu venku. Jak tedy vybrat správné venkovní osvětlení a jaké výhody může mít?
Co je to vermikulit a jak vám může pomoci při pěstování
Zajímají-li vás zahrádkářská témata, určitě jste se už setkali se slovíčkem vermikulit. Za poslední roky se dostává do popředí především kvůli tomu, že je to přírodní materiál, který má při pěstování rostlin a jejich zdraví velký význam. Na co se používá a co byste měli o něm vědět?
Získejte Philips Hue Bridge zdarma k objednávce chytrého exteriérového osvětlení
Inteligentní svítidla se těší stále větší popularitě, a to není náhodou.
Letní koupání ve vlastním bazénu? Je nejvyšší čas začít.
Nejvhodnějším časem pro koupi bazénu jsou právě jarní měsíce. Kromě toho, že teď bazén koupíte rozhodně výhodněji, budete mít navíc i dostatek času na jeho instalaci a zprovoznění. Zajistíte si tak už letos parádní koupací sezonu.
S českou terasou od WPC – WoodPlastic nemůžete šlápnout vedle
Atraktivní terasa dokáže povznést dům a jeho okolí na zcela novou úroveň. V době, kdy je řada z nás nucena pracovat online a omezovat pobyt mimo své bydliště, může pořízení takové terasy znamenat to nejlepší rozhodnutí pro naše zdraví. A pokud se k tomu ještě přidá možnost využít bezplatných služeb a inspirovat se u českého výrobce osvědčených terasových prken, společnosti WPC – WoodPlastic, byla by škoda to nezkusit.
Viděli jste někdy krásnější a zajímavější zahradní domek?
Když se podíváte na fotografie, uvidíte, že odpočívat v tomto prostředí není žádný problém. Přírodní materiály, kouzlo přírodního kamene v kombinaci se dřevem, obrovský obývací pokoj, jemuž téměř celou stěnu můžete otevřít. Sklánějící se koruny odrostlých stromů pocit harmonie umocňují.
Sladké dřívko vylepší vaše jídla. Víte, jak si ho vypěstovat?
Sladké dřívko neboli lékořice lysá je známé jako divoce rostoucí rostlina, kterou najdeme i u nás. Pokud nevíte, co to přesně je, určitě ji znáte ve formě černé sladkosti, kterou buď milujete, nebo nesnášíte – pendreku.
Vše o brzkém výsevu: 8 rostlin, které můžeme sít už v lednu
S prvními týdny nového roku začíná zahrádkářům a pěstitelům krásnější období. Už nyní máme možnost zasít semínka některých rostlin v interiéru, abychom z nich vypěstovali zdravé sazenice. Víte o tom, že tento brzký start můžete dopřát i takovým rostlinám, jako jsou chilli papričky či lilky? A nejsou jediné.
Exkurze do historie zahrady
Změna funkce zahrady se během historie výrazně měnila spolu se změnou hospodářské a celospolečenské situace. Řecké a římské zahrady se objevovaly u antických vil a byly výsadou pouze toho nejbohatšího obyvatelstva.
Často se zde kombinovala reprezentativní část zahrady s hospodářským dvorem, který zajišťoval obživu majiteli a lidem, kteří se starali o samotný chod hospodářství. Zajímavou atmosférou oplývaly maurské zahrady, které se nacházely u paláců mocných vládců. Tyto formální skvosty se symbolickými vodními prvky opět upozorňovaly na moc jejich majitelů a plnily hlavně reprezentativní funkci.
Pokud se v čase přeneseme do středověku, najednou zjistíme, že zahradní umění tak trochu upadlo. Sídla vládců najednou plnily spíše funkci obrannou, zatímco reprezentativní aspekt ustoupil do pozadí. Pouze mezi hradbami se krčily malé rajské zahrady, kde svůj volný čas trávila hradní paní. Tyto malé oázy zeleně byly opět protkány křesťanskou symbolikou, která tuto dobu charakterizuje většinu společnosti. Kromě rajských zahrad se také setkáváme s lékárenskými a užitkovými zahrady u klášterů, kde se mniši zabývali pěstováním zeleniny, ovoce a nepřeberného množství bylin, které v té době představovaly jediná opravdu funkční léčiva. Situace se opět změní s nástupem nového architektonického stylu, který opět vychází ze společensko-historických souvislostí dané doby. Řeč je o renesanci, která se zahradním uměním provedla pravé divy. V té době se zahrady plošně zvětšují, nabývají opět reprezentační funkci a doslova překypují symbolikou. Obzvláště zajímavé jsou zahrady italského manýrismu, které pomocí vodních prvků či plastik vyprávěly různé mystické příběhy.
Renesanční zahrady se oproti těm středověkým výrazně rozrostly, protože se snížila potřeba obrany, společnost se uvolnila a přestala se zavírat za neprůstřelnými hradbami. Navíc se v této době začínají budovat již pohodlnější zámecká sídla.
Od monumentálnosti po sběratelskou vášeň
Postupem času se renesanční zahrada přeformovala do barokního stylu, který opět dával najevo moc jejího majitele. Zvláště ve Francii zahrady sloužily jako vizitky šlechticů, které poukazovaly na nebývalé bohatství. Dokladem tohoto trendu je jedno z největších děl zahradní architektury, francouzské Versailles.
Typickým znakem barokních zahrad je jejich napojení na městský urbanismus nebo na okolní volnou přírodu. Koncept byl stále pravidelný a většinou ho tvořily na sebe navazující tematicky odlišně zaměřené zahradní celky. Barokní zahradní architekti se rádi inspirovali antickými božstvy a hrdiny, jejichž sochy se pak v těchto zahradách objevovaly. Velký zlom v zahradní architektuře přichází s krajinářskou anglickou zahradou, která již plně ztrácí hranice a napojuje se na okolní krajinu. Mohutné zdi nahrazují rafinované ha-ha příkopy, které nebrání průhledu do dálek.
Hlavním tématem anglické krajinářské školy je okouzlení přírodou, která se najednou stává hlavním tématem. Zatímco ve francouzské barokní zahradě bylo vše striktně pravidelné, anglická krajinářská zahrada pravidelné linie zcela popírá. Ačkoliv tato nádherná díla zahradní tvorby působí na první pohled opravdu přirozeně a jakoby vycházela z původní krajiny, nenechme se tímto pocitem zmást. Za touto přírodní scenérií se skrývají pompézní terénní úpravy zcela přetvářející části původního terénu a mnohdy dokonce také odklonění koryt vodních toků. Přesto je tento zahradní styl blízký i současné společnosti.
19. století spolu s vědeckým pokrokem a rozšířenými možnostmi cestování přináší zcela odlišný směr při tvorbě zahrad. Okouzlení přírodou stále trvá, ale nastupuje nová éra zahradního sběratelství, které se v té době stává prestižní záležitostí. Z dalekých cest si šlechtické rody přivážely v té době příliš nepoznané rostliny hlavně z Ameriky a Asie. Některým těmto druhům se na našem území opravdu zalíbilo a dnes je kvůli jejich expanzivitě považujeme za obtížné plevely. Ve šlechtických zahradách mnohdy vznikly neuvěřitelně bohaté sbírky, které dnes v několika případech plní funkci arboret a botanických zahrad.
Vývojový trend současnosti
Současné zahrady vycházejí z různých zahradních stylů, které přímo ovlivňuje architektonický styl samotného domu. Negativním aspektem mnohých současných zahrad je kombinace více zahradních stylů na jednom pozemku, což způsobuje výraznou nejednotnost. Na druhou stranu si čím dál tím vice majitelů pozemků povolává na pomoc odborného zahradního architekta, který pomůže jak se sjednocením zahradního stylu, tak i s technickými stránkami celého projektu. V posledních letech se kromě klasické okrasné zahrady začíná rozvíjet trend přírodních a permakulturních zahrad, které vycházejí z toho, že vše krásné je zároveň i užitečné. Tento ryze přírodní směr popírá použití synteticky vyráběných podpůrných prostředků určených na ochranu rostlin. Stejně tak v této zahradě nemají prostor synteticky vyráběná hnojiva. V přírodních zahradách se do popředí dostává i stránka samozásobitelství, která na několik let z většiny zahrad prakticky vymizela.
Zelená zahrada
Máte rádi zahradu fungující na přírodních principech, ze které si sklidíte vlastní zdravou zeleninu, ovoce nebo třeba bylinky? Tak si vytvořte krásnou zelenou zahradu fungující i bez použitých syntetických hnojiv a chemických postřiků. Možná vás pak překvapí, kolik užitečných živočichů se vám do zahrady pak nastěhuje a pomůže vám s redukcí obávaných chorob i škůdců.
Přírodní a permakulturní zahrady jsou v současné době poměrně dost oblíbeny dokonce i u městských obyvatel, kteří si uvědomili, že tak nějak neustále s přírodou vlastně bojujeme. Přitom nám mnoho užitečných živočichů pomůže s omezením populace žravých housenek nebo třeba mšic, které tak rády okupují zeleninu i mnohé květiny.
Dokonce možná pochopíme, že je mezi rostlinami mnoho pomocníků, kteří v sousedství jiných rostlin dokážou své okolí zásobovat dusíkem a zároveň látkami vyměšovanými svými kořeny spolehlivě zahubí háďátka a jiné škůdce. Již dříve jsme si jednoduše zvykli, že všechny problémy vyřešíme pomocí několika desítek kilogramů granulek s koncentrovanými živinami, které nahradí jinak neuvěřitelně všestranný kompost a zelené hnojení. Nač řešit složité vztahy mezi jednotlivými rostlinami a půdními organismy, když nám stačí jen sáhnout po prostředku, který mi sice pomůže s housenkami, ale zároveň vyhubí i jiné druhy hmyzu. To nejjednodušší obvykle nebývá to nejlepší a dlouhodobě udržitelné. Proto je na čase změnit úhel pohledu a vytvořit zelenou zahradu, do které se budeme rádi vracet s pocitem, že něco děláme opravdu dobře.
Zelená zahrada a přehnaná ekologie
Někomu možná přijde trochu absurdní, že se v dnešní době přehlcené komerčně prodávanými zahradními přípravky vůbec zabýváme tím, co jíme a jestli náhodou své okolí spíše nezamořujeme. Jisté obavy jsou ovšem na místě.
Všechny syntetické látky totiž způsobují ekologické zatížení, protože je neumíme používat ve správném množství a ve správný čas. Zvykli jsme si na sterilní pořádek nejen ve svých domovech, ale také na zahradě, kde úzkostlivě vše hnojíme a stříkáme. Přitom si vlastně zbytečně komplikujeme situaci. Nadbytečné hnojivo z trávníku se časem vyplaví do podzemních vod, kde způsobí silnou eutrofizaci, navíc půda hnojená pouze syntetickými granuláty postupem času přichází o veškerý půdní život a běžně prodávané postřiky vyhubí kromě škůdců i užitečné živočichy. Zahrada je sice na první pohled upravená, ale pokud byste vynechali jednu z činností, systém se rychle začne hroutit. Pokud tedy chcete mít krásnou zelenou zahradu, která navíc nabídne i zdravou sklizeň a vy se nebudete muset pokaždé v případě potřeby zeleniny vydat do supermarketu, pak to s ekologií opravdu nepřeháníme.
Příroda za okny
Na přírodní zahradě vše funguje zcela jinak. Zelenina se pěstuje v pestré polykultuře, kde se kombinují klasické zeleninové druhy s bylinkami a užitečnými rostlinami, kterými mohou být třeba rostliny z čeledi bobovitých.
Bakterie na hlízkách těchto praktických rostlin totiž dokážou přeměnit vzdušný dusík na přijatelnou formu pro rostliny. V blízkosti takových rostlin pak můžete pěstovat druhy náročné na tento prvek a navíc jím nebudete muset dodatečně již hnojit. Syntetická hnojiva nahraďte kompostem nebo v případě dostupnosti zetleným chlévským hnojem. Tato hnojiva dodají do půdy organickou hmotu, která představuje bohatě prostřený stůl pro půdní mikroorganismy. Ty vytváří tu pravou podstatu půdního profilu, protože bez nich nedochází k nutným rozkladným procesům a celý systém se následně zhroutí.
Okrasné mulčovací materiály nahraďte přírodní štěpkou, kamennou drtí, jemně posečenou trávou nebo třeba slámou. Uvidíte, že i tyto materiály zahradě náramně sluší. Přírodní zahrada může na někoho působit jako změť různých druhů rostlin, které si tu dělají tak trochu co chtějí, ale i tento rádoby prales má svůj vnitřní systém. Ten pochopíte časem, až začnete sklízet množství zdravým plodů a zeleniny, které budou najednou chutnat úplně jinak a budou opravdu zdravé. Přírodě se přestaneme bránit a naopak jí otevřeme dveře a pozveme ji do zahrady, kde nám ukáže nové obzory v zahradní architektuře.
