Byt prozářený sluncem

Hra

Již při nastupování do auta mi zavázali oči. Seděl jsem na zadním sedadle se šátkem na očích a vzpomínal na skautské časy, kdy jsme při podobných hrách podle slunce opírajícího se do částečně zahalené tváře určovali světové strany. V duchu jsem počítal ubíhající minuty… a po 1 450 sekundách, 17 zatáčkách a 9 křižovatkách, výcvik-nevýcvik, jsem se úplně ztratil…

To už však vystupujeme z auta a mně se ani podle běžných zvuků nedaří odhadnout místo naší návštěvy. Něco naznačí několik schodů před vstupem do domu a výtah. Jako na potvoru však zastavujeme už na čtvrtém poschodí. Slyším klíč v zámku a za chvíli už stojím v místnosti zalité sluncem. Šátek sklouzne z očí a já vidím, co mělo zůstat skryté. Překvapující, čisté a logicky uspořádané prostory, moderní nábytek, hladké stěny, dokonalý strop, citlivě vybrané osvětlení. Dlouhé závěsy na oknech dokonale izolují od sídlištní reality za oknem. Tak přece!

Odhalení

Nebýt objetí činžáků v sousedství, jen těžko bychom však v bytě, jehož rekonstrukce je dílem architektů Kláry Sedlákové a Aleše Holmana, objevili pozůstatky panelákové prehistorie. Při pohledu na původní výkresy se změny nezdají až tak zásadní – nový návrh spojil kuchyň s obývákem, „uklidil“ zbytečně členitou předsíň a přesunul příčku mezi ložnicí a dětským pokojem. Přestavba jádra je už dnes u podobných rekonstrukcí samozřejmostí.

„Architektům jsme v podstatě nechali volnou ruku,“ tvrdí majitelka bytu, „doporučili nám je známí. Nejprve nás sice trošku vylekalo, když nám pan architekt vysvětloval, jak radikálně změní náš starý byt, ale nakonec jsme ho poslechli. A jsme spokojení!“ Samotná rekonstrukce přitom začala za plného „provozu“. „Bylo jasné, že to dlouho nevydržíme,“ pokračuje paní domácí, „nejprve jsme s manželem i dcerou přespávali v kanceláři, nakonec jsme se na měsíc přestěhovali do blízkého hotelu,“ dodává s úsměvem. „I proto návrat po rekonstrukci připomínal spíše stěhování!“

V novém

Přehlídku jsme začali, stejně jako architekti při první návštěvě, rozhovorem v kuchyni. Životní styl rodiny, kterou tvoří pracovně velmi vytížený manželský pár a dcera na studiích mimo města, předznamenal osud této „místnosti“. Do dvou samostatných, materiálově i barevně odlišných segmentů rozdělená linka zajišťuje všechen potřebný komfort, aniž by na sebe zbytečně poutala pozornost. Nízký pult odděluje kuchyňskou část od minimální jídelní a dominantní obývací části. Zdání „malosti“ však může klamat, jak potvrzují obyvatelé – početné příbuzenstvo, které na Vánoce podrobilo jídelní stůl zatěžkávací zkoušce, se v prostoru rozhodně netísnilo.

V obýváku vládne rozlehlá krémová pohovka s křesly, „multimediální centrum“ s plochou televizní obrazovkou a knihovna ukrytá za otevíracími panely, které harmonizují s materiálovým i barevným řešením linky. Již zmiňované bílé závěsy, sahající od stropu až po celodřevěnou podlahu, dotvářejí prostor s důmyslnou elegancí. Hluboko zaboření v pohodlném křesle můžeme směle konstatovat – po paneláku ani stopy!

Lapání slunečních paprsků

V předsíni a bývalém jádru se o slovo přihlásily posuvné stěny z mléčného skla. Díky nim se ušetřilo místo a prosvětlila temná zákoutí bytu – vestavěný šatník a komora. Majitelé však nesouhlasili s osazením skla i do dveří ložnice. Stačí však dveře pootevřít a najednou stojíme v jakémsi světelném tunelu, který vede napříč bytem. Celý byt je téměř po celý den přímo zalitý příjemným světlem, ani jeden pokoj nemusí hledět na slunce s očekáváním slíbené „světlé hodinky“.

Ložnice by neměla působit příliš vyzývavě, a proto ani zde nenajdeme nějaké návrhářské výstřelky, spíše naopak. Překvapí částečně bezlištové osazení podlah (hliníkové lišty zakrývající potřebnou dilataci jsou vždy jen na jedné straně místnosti, pohledová strana zůstává „čistá“), tento princip však architekti s úspěchem používají ve všech místnostech. Zajímavou hru však rozehráli v dětském, dnes spíše „studentském pokoji“ dcery, posluchačky prvního ročníku právnické fakulty. Za pozornost stojí především na míru vyrobená postel s policemi v zákrytu s vestavěnou skříní. Postel je záměrně prodloužená o odkládací prostor, který zároveň slouží i jako „křeslo“ pro hosta či jako konferenční stolek. Členitá příčka mezi ložnicí a dětským pokojem slouží jako opora pro další vestavěné skříně a police v obou místnostech, tato hmota „navíc“ zlepšuje i zvukovou izolaci mezi oběma sousedícími pokoji. Moderní materiály a střídmé zacházení s barvami a odstíny, přičemž dominuje bílá v kombinaci s přírodní dýhou (bíle je laděna i koupelna a toaleta), dávají domácím možnost dotvářet svůj prostor vhodnými doplňky. Jindy banální vybírání barvy povlečení či ručníků se tak najednou stává součástí designování celého bytu. Architekti tak šikovně vtáhli do hry o moderní tvář radikálně změněného paneláku i samotných obyvatelů. Jak se jim v pokračování „spolupráce na dálku“ daří, posuďte sami. My tvrdíme, že se jim s panelákovým standardem podařilo úspěšně rozloučit!

Architekti: Holman – Sedláková
Stavebné práce: Pulgret
Skleněné stěny: sklenářství Karel Ladra – Lana
Podlaha: Parket Atelier
Zakázkový nábytek: Umělecké truhlářství Filip Reinisch (dýhovaná část), Woodface (bílý)
Světlá: Artemide, Halla
Jídelní stůl, židle: Ligne Roset
Sedací souprava: Natuzzi
Sanitární keramika: Duravit, Kaldewei
Vodovodní baterie: Fonte

Text: Matej Šišolák
Foto: Jana Labuťová, Jiří Vaněk