Dům na vesnici blízko Poděbrad zaplněný harmonií

Zuzka je živel. Krásná, milá, energická a zcela jednoznačně velmi pracovitá zrzka nás srdečně přivítala a pozvala do krásně zařízeného domku, který nás postupně okouzloval jednoduchostí, vyrovnaností a pohodou, která se umocňovala, čím dále jsme se rozhlíželi, hodnotili nábytek a dominantní sloupová kamna a pozorovali perfektně sladěné dekorace.

Za okny bylo ještě celkem nevlídně, ale uvnitř byl velký dubový stůl s lavicí, na něm hyacinty osázená mísa a vřelost, jakou nabízí jen s láskou vytvořený domov. Hovor pak plynul jako voda a nebylo téměř potřeba se ptát. Zuzka má ve věcech jasno a ráda se o své zkušenosti podělí.

Sloupová kamna, která se dají často vidět v severských zemích, pocházejí ale původně z našich končin. Zuzka si s nimi splnila sen a má z nich nejen radost, ale i doma teploučko. FOTO JIŘÍ HURT

Zuzko, vy máte nejen krásný domov, ale navrhujete interiéry i jiným. Jak jste se dostala k interiérovému designu?

Lásku k útulnému bydlení mám od malička po mamce. Ač jsem vyrůstala v bytovce, jaké se stavěly za komunismu pro mladé rodiny na vesnici, s unifikovanou umakartovou kuchyní, bylo to u nás jiné. Mamka to tam dokázala zabydlet, ozdobit. Já jsem si od malinka zařizovala svůj pokojík, a když jsem šla ve 14 letech na internát, nestěhovala jsem se jen já a oblečení, ale vezla jsem tam svoji deku, polštářky a za chvíli i noční stolek. Po střední škole, když jsem se rozhlížela co a jak, jsem potkala prvního muže.

Měl podlahové studio a já jsem začala pracovat s ním. Začala jsem lidem radit s výběrem nejprve tam a pak jsem jezdila i zaměřovat. S druhým mužem jsme si předělali starou zemědělskou usedlost, kde jsem si to opravdu „vymazlili“. Když jsem dala fotku interiéru na nějaké fórum o bydlení, lidé na to reagovali, líbilo se jim to, ptali se a chtěli rady. Z usedlosti jsme se přestěhovali a zase jsme dům předělávali a opět měl obrovský úspěch, i když byl úplně jiný.

V té době jsem pracovala ve firmě, která vyráběla dekorativní kosmetiku, ale interiéry se ke mně pořád vracely. Když se před třemi roky můj muž zabil, nedokázala jsem si moc představit, jak skloubím práci s péčí o Bertíka. Možná i dílem toho, že byl člověk na dně, ale zároveň i v nějakém šoku, jsem se rozhodla, že se naplno začnu věnovat e-shopu a navrhování interiérů. Iconioo pro mě není jen další neosobní e-shop, ale jsem to já, zákazníci se se mnou můžou o všem, co si chtějí koupit, poradit, s 99 % z nich si tykám a známe se. I práce na návrhu interiéru je otázka důvěry.

Navrhování interiérů je moje srdeční záležitost, moje láska. Nedělám jenom další interiér, ale dělám lidem domov. Pro mě je největší odměna, když se pak ozvou a řeknou: tak teď jsme tady konečně doma. Samozřejmě je tam nějaký můj rukopis, ale vždycky chci, aby měl prostor něco ze svých majitelů, jejich oblíbené věci, něco, co pro ně znamená vzpomínky.

Otevřenost, vzdušnost a harmonie se prosazuje i v kuchyni, která díky jednoduchému základu a sladěným doplňkům působí stále uklizeně. FOTO JIŘÍ HURT

Čím se při zařizování řídíte a co byste poradila?

Doma si zařizuju intuitivně, často hýbu s nábytkem a věci přemisťuju, zkouším, kde budou vypadat nejlépe. U sebe doma nemám vždycky úplně jasnou představu o výsledku, ale vždycky mám jasno o té cestě. Jinak bych ale doporučila co nejjednodušší základ, klidně bílé zdi a klidně v nich půl roku nebo rok bydlet. Pak někam pověsíte obraz, dodáte barvy v dekoracích, vypozorujete, kam kdy dopadá denní světlo a lépe se rozhodnete pro jinou barvu stěn. V domě to není takový problém, ale v bytě je potřeba samozřejmě řešit úložné prostory a skloubit praktičnost s estetičností. Nicméně vestavěné skříně hodně vyřeší a obývák pak může zůstat vzdušný, nezaplácaný nábytkem. V kuchyni jsem pro jednoduchou, neutrální linku.

Lidé mi píšou, že mám pořád uklizeno, ale to je tím neutrálním základem a sladěnými doplňky. Občas ale udělám ráda úkrok stranou. To je třeba u mě lednička, po které jsem toužila, nebo malovaný hrneček, který byste třeba v minimalistické kuchyni nečekali. Jak už jsem říkala, není špatné si prostor zažít a zařizovat ho postupně, zjistit, kde by se vám hodila odkládací plocha, jak se budou doma pohybovat děti nebo zvířata, aby jim nic nevadilo v cestě. Taky jsem pro to, aby se lidé vykašlali na provizoria typu koupím si tuhle skříň, i když se mi vlastně úplně nelíbí a až ušetřím koupím si lepší.

Zuzčina ložnice je v patře a je zase jednoduše zařízená a dodekorovaná zajímavými doplňky. FOTO JIŘÍ HURT

Co byste vzkázala těm, kteří by rádi bydleli hezky, ale bojí se do zařizování pustit?

Nebojte se poslechnout intuici a nesnažte se věci kopírovat. Když dva dělají totéž, není to totéž. Myslím si, že když lidé nemají vkus, tak stejně nepoznají, že to není dobré, a když ho mají, tak intuitivně dokážou zařídit prostor pěkně, harmonicky. Maximálně šlápnou vedle, protože nemají vyhraněný styl, ještě se nenašli a potřebují trochu vést.

Někdy může být těžší vyřešit dobře dispozici, někdy nám chybí představivost a to správné vidění. Pokud je to tak, je lepší se držet osvědčených pravidel a příliš neexperimentovat. To ale neznamená, že si máte přestat hrát. Je to jako s módou, to je taky taková hra. Hra, která musí těšit. Pokud vás to stresuje, je pak lepší nechat rozhodnout někoho za vás.

A jsme na odchodu. Bylo nám tu hezky, Zuzko. Poslední pohled do velkého zrcadla s krásným rámem a můžeme vyrazit na cestu domů. FOTO JIŘÍ HURT

Profil

Nemovitost

zrekonstruovaný rodinný dům

Majitelé

Zuzana a Bertík Kaščákovi, Zuzka je interiérová designérka, stylistka, bloggerka a milující máma desetiletého Bertíka. Jejich domácnost sdílí zlatý retrívr Rocky, fenka tosu inu Barunka, kocour Mates a kočka Garfieldka.

Text: Martina Paulová
Foto: Jiří Hurt
Zdroj: časopis HOME