Zdroj: Vito Corvasce

Tři malé děti, labrador a 300 m² v italském paláci. Takhle vypadá jejich rodinný domov

V historickém centru Piacenzy, města v severní Itálii ležícího mezi Milánem a Parmou, dostal palác z 19. století nový život. V bytě o 300 metrech čtverečních dnes žije mladá rodina se třemi malými dětmi a labradorem. Architekti ze studia La Casa di Babette měli na proměnu klasicky členěného interiéru pouhých osm týdnů.

Osm týdnů na velkou proměnu

Piacenza leží v italském regionu Emilia-Romagna, přibližně 70 kilometrů jihovýchodně od Milána. Historické centrum města tvoří paláce, kostely a městské domy, jejichž historie sahá hluboko do minulosti. Jeden z nich se stal domovem mladé rodiny, která chtěla bydlet současně, ale zároveň si uchovat atmosféru původní stavby.

Majitel, mladý podnikatel a otec tří malých dětí, měl o výsledku poměrně jasnou představu. Chtěl volný a vzdušný domov s menším množstvím nábytku, ve kterém bude dost místa na běžný rodinný život. Děti tu měly mít prostor ke hře a pohybu a labrador volnost pro své psí výpravy. To vše při zachování elegance a proporcí historického bytu.

Pohled do vnitřního dvora historického italského paláce s okny opatřenými dřevěnými okenicemi, teplými odstíny fasád a hustou zelení.

Vnitřní dvůr s tradičními okenicemi, okrovými fasádami a popínavou zelení připomíná původní charakter paláce v historickém centru italské Piacenzy. Zdroj: Vito Corvasce

Architekti Cinzia Russo a Fabio Inzani, kteří založili studio La Casa di Babette, dostali na celý projekt pouhých osm týdnů. Času bylo málo, a tak se do samotné dispozice zasahovalo jen minimálně. O to větší roli sehrál nový nábytek, barvy, materiály a promyšlené detaily.

„Klient nám dal naprostou důvěru. Pro tak náročný projekt to byla ideální situace,“ vzpomíná Cinzia Russo. Pro architekty znamenalo zadání zajímavou kombinaci velké tvůrčí volnosti a velmi konkrétních omezení.

Přečtěte si také:
Skandinávská rodina chtěla dům plný světla. Architektka jim navrhla i saunu ukrytou mezi stromy

Historie jako inspirace

Byt měl výraznou osobnost už před rekonstrukcí. Zachovaly se v něm podlahy z benátského terazza a především honosný strop v obývacím pokoji. Zdobí ho dva majestátní portály ze 17. století, které byly původně součástí starého kostela a do paláce se dostaly až později.

Architekti je nechali pečlivě restaurovat. Poté se staly jedním z hlavních vodítek pro celý interiér. Jejich tvary, materiály i barevnost ovlivnily další rozhodování a pomohly propojit současné vybavení s historickým prostředím.

Podobnou roli sehrálo i benátské terrazzo. Jeho kresba a barevnost se promítly do nových materiálů a odstínů. Staré prvky tak zůstaly pevnou součástí domu, zatímco jejich okolí dostalo současnější výraz.

Detail jídelny s historickými dekorativními panely, zlatě rámovaným obrazem, čalouněnými židlemi a lesklou skleněnou deskou jídelního stolu.

Dva restaurované starožitné panely tvoří hlavní dekorativní prvek jídelny, proto architekti zvolili střídmý nábytek a jednoduché bílé stěny, které nechávají jejich bohatou kresbu vyniknout. Zdroj: Vito Corvasce

Barvy podle toho, kdo tu žije

Barevnost celého bytu vychází z jeho historického základu. Převládají zemité tóny, okrová a krémová, které doplňuje čokoládově hnědá a občas výraznější teplá červená.

Jednotlivé pokoje ale dostaly vlastní charakter. Ložnice dvou bratrů se zahalila do tzv. půlnoční modré. Tu rozveseluje sytá červená a slunečně žlutá, které se objevují na koberci navrženém na míru v berberském stylu.

Dívčí pokoj je jemnější. Lososově růžové odstíny doplňují dva dekorované panely s motivem stromů, které lemují postel s nebesy.

Barevná paleta se tedy mění podle toho, komu jednotlivé místnosti patří. Některé odstíny se ale vracejí i v dalších částech bytu, díky čemuž působí celý interiér jako jeden celek.

Obývací pokoj s historickým malovaným stropem, dvojicí čalouněných křesel, světlými pohovkami a barevným orientálním kobercem.

Architekti ponechali zdobenému stropu hlavní roli a doplnili ho střídmým současným nábytkem, jehož jemné odstíny a jednoduché linie nechávají vyniknout historickou architekturu. Zdroj: Vito Corvasce

Krb dostal novou podobu

Obývací pokoj se přirozeně točí kolem původního krbu. Architekti ho ponechali jako hlavní bod místnosti a hledali způsob, jak zbytek místnosti posunout do současnosti.

Inspirací se pro ně stala mimo jiné kresba benátského terazza a látka navržená architektem Peterem Marinem. Zrodila se tak myšlenka na výraznou sochu z onyxu. Má organický, měkce zvlněný tvar, který přitahuje pohled, zároveň se v něm nevyskytují ostré hrany – důležitý detail v domě s malými dětmi.

Výroba nebyla jednoduchá. Bylo potřeba najít blok kamene s kresbou, která bude dobře fungovat v daném prostoru, a poté ho zevnitř odlehčit vyhloubením.

„Vybrat správný kus kamene a následně ho odlehčit zevnitř byla složitá práce. Výsledek je ale velmi působivý a přitom hřejivý,“ vysvětluje Fabio Inzani.

Výrazným kusem je také velká pohovka. Architekti ji navrhli jako oboustrannou sestavu, takže se kolem ní mohou odehrávat různé části společného života a pohodlně se sem vejdou i návštěvy. Na její tvar navazuje konzole z mosazi a železa, kterou navrhlo studio La Casa di Babette.

Původní krb v obývacím pokoji s výrazným kamenným obložením, obrazem ve zlatém rámu a kulatým stolkem na terazzové podlaze.

Původní krb zůstal ústředním prvkem obývacího pokoje, zatímco jeho kamenné obložení s jemnou kresbou doplňuje současný nábytek a podtrhuje propojení historických a moderních materiálů. Zdroj: Vito Corvasce

Do posledního centimetru

Kuchyň má poměrně kompaktní rozměry, přesto funguje jako samostatný prostor. Architekti ji navrhli tak, aby zvládla každodenní provoz mladé rodiny a zároveň nepůsobila v rámci historického interiéru příliš těžce.

Patinovaná mosaz dodává nábytku teplý odstín a kontrastuje s nepravidelně strukturovaným dřevěným obkladem. Na míru vznikla také digestoř nebo lavice.

„Je to kompaktní prostor, který jsme oddělili od jídelny, ale vybavili vším potřebným. Proporce jsme ladili doslova na milimetr,“ říká Fabio Inzani.

Stejný důraz na materiály pokračuje i v dalších místnostech. V relaxačním pokoji se původní kazetový strop setkává s nábytkem v přirozeně hrubších materiálech. Velkou pohovku doplňuje jutový koberec a výrazným detailem je světelná práce umělkyně Ilarie Lappano, kterou studio převedlo do podoby originálního nástěnného díla.

Detail kuchyňské linky s patinovanými mosaznými dvířky, tmavou kamennou pracovní deskou, strukturovanými horními skříňkami a vestavěným dřezem.

Patinovaná mosaz, tmavý kámen s výraznou kresbou a jemně strukturovaná dvířka horních skříněk dodávají malé kuchyni hloubku a luxusní vzhled bez zbytečných dekorací. Zdroj: Vito Corvasce

Historické detaily dostaly prostor

V jídelně se pozornost soustředí na dva starožitné panely, které uzavírají vestavěné skříně ve výklenku. Jejich výrazná kresba potřebovala kolem sebe trochu klidu, proto architekti zbytek místnosti pojali střídměji.

Také svítidla pomáhají propojit minulost se současností. Pracují s průsvitnými materiály, mosaznými detaily a jemnou strukturou tkaniny. Stůl a židle mají jednoduché tvary a nechávají historické prvky vyniknout.

Velkou změnou prošla také dlouhá chodba. Po odstranění zavěšeného stropu se odhalila původní konstrukce s táhly. Prostor se díky tomu opticky nadechl a získal větší výšku.

Mezi tradičními prvky se tu objevuje i výrazná skříň potažená pergamenem – tenkou, opracovanou zvířecí kůži. Její mosazné úchytky vznikly na míru a mají podobu drobných sochařských objektů.

Ložnice s čalouněnou postelí, vestavěnými skříněmi ve světlých odstínech, geometrickou tapetou a pracovním koutem s osvětlenými policemi.

Vestavěný nábytek využívá prostor ložnice až ke stropu a díky kombinaci světlých dvířek, tmavého dřeva a integrovaného osvětlení působí elegantně a odlehčeně. Zdroj: Vito Corvasce

 

Domov, kde se může žít

Přestože jde o byt v historickém paláci, při návrhu se od začátku myslelo na velmi obyčejné věci. Děti potřebují místo na hraní, rodina se musí pohodlně vejít ke společnému stolu a pes se potřebuje po bytě volně pohybovat.

Právě požadavek na skutečně rodinné bydlení se stal jednou z hlavních linií celého projektu. Volnější dispozice nábytku dává dětem prostor a odolné materiály zvládnou každodenní provoz. Elegance historického prostředí přitom zůstává zachována.

Dům díky tomu nepůsobí jako kulisa pro reprezentaci. Staré terrazzo se po něm běžně chodí, pod historickým stropem se odehrává rodinný život a dětské pokoje dostaly stejně pečlivou pozornost jako reprezentativní obývací pokoj.

Přečtěte si také:
Zvenku středomořská vila, uvnitř moderní elegance. Dům pro šestičlennou rodinu má promyšlený každý detail

Osm týdnů, které rozhodly

Největší výzvou se nakonec stal čas. Osm týdnů na proměnu tak rozsáhlého bytu vyžadovalo rychlé rozhodování a přesnou spolupráci mezi architekty a klientem.

Podle Cinzie Russo byla největší odměnou možnost propojit současné bydlení s historickým prostředím tak, aby ani jedna z těchto poloh nepřebila druhou.

Vznikl domov pro rodinu, která tu může žít naplno. Děti mají prostor pro hru, labrador se může volně pohybovat a dospělí si přitom užívají interiér, který neztratil nic ze své elegance.

Historie zůstává přítomná v podlahách, stropech i starých detailech. Nový život se odehrává kolem nich – v kuchyni navržené na míru, na velké pohovce i v dětských pokojích. Právě v tom spočívá kouzlo tohoto bytu: starý palác tu dostal současný život, aniž by musel zapomenout, odkud pochází.

Galerie:

Foto: Vito Corvasce
Zdroj: v2com-newswire.com

Kategorie: Design interiérů Návštěvy domů
Tagy: italský nábytek rekonstrukce historických objektů terazzo
Sdílejte článek

Diskuze