V tmavém třípokojovém bytě nezůstal kámen na kameni. Po rekonstrukci byt krásně prosvětlili

Třípokojový byt na starém bratislavském sídlišti lákal dvojici mladých architektů z vícero důvodů. „Byli jsme nadšení velikostí, která nebyla na výstavbu ze 70. let dvacátého století běžná, navíc byl za výbornou cenu. Zajímavé pro nás bylo i to, že konstrukčně se jedná o skelet, ne panely, což otevřelo mnohem širší možnosti rekonstrukce. A úplně nás přesvědčila úžasná lodžie – s plochou 16 m² a s dostatečnou hloubkou i na malé stolování,“ vysvětlují Michaela a Marek důvody, proč před pěti lety koupili právě tento byt.

Po nastěhování nejdříve vyměnili okna a upravili lodžii, aby ji mohli využívat. Udělali na ní dřevěnou podlahu, vyměnili prasklé tabule v zábradlí a pro výhled osadili do jedné z bočních stěn čiré sklo. A začali přemýšlet nad rekonstrukcí. „Váhali jsme, zda zůstaneme jen u faceliftingu, nebo změníme i dispozici. Ale protože byla potřeba výměna instalací, což i tak znamenalo sekání a bourání, rozhodli jsme se, že byt předěláme od základů. Tedy od podlahy až po strop, včetně nové dispozice. Vždy, když jsem měl volnou chvíli, kreslil jsem náš byt. Měli jsme alespoň deset dispozičních alternativ,“ vzpomíná Marek.

Pohled z někdejší kuchyně do haly, směrem k WC, koupelně a ke skladu. Zdroj: Miro Pochyba

V nové dispozici využili manželé architekti několik zvláštností takzvané experimentální výstavby. I když dům připomíná socialistický panelák, ve skutečnosti tvoří jeho nosnou konstrukci železobetonový skelet, což umožnilo dvojici vybourat v bytě téměř všechny stěny. „Většina příček byla zděná, jedna byla dokonce dřevěná se vsazeným zasklením – říkali jsme mu akvárium. Ale díky němu jsme zjistili, jak skvělé je mít denní světlo v hale,“ popisuje Michaela starý byt, jehož další výhodou byly dvě stoupačky se svislými rozvody.

Obýváku dominuje policová stěna v eukalyptově zelené barvě, která výrazně ovlivnila její atmosféru. „Dlouho jsme hledali vhodnou barvu. Byla jsem proti příliš tmavé, aby místnost zůstala vzdušná, ale tmavší odstíny dokážou interiér zútulnit. Toto je příjemný kompromis – stěna je jednoduchá. V otevřených policích zelenou vnímáte, ale díky uloženým věcem není příliš dominantní,“ vysvětluje Michaela. Zdroj: Miro Pochyba

Původně byl totiž dům plánovaný jako svobodárna – co trakt, to jednopokojový byt. Ale projekt později upravili tak, že vznikly i větší byty, které zabírají dva trakty, a z původního návrhu v nich zůstaly dvě stoupačky. Právě to umožnilo přesunout kuchyni na nové místo a spojit ji
s obývákem.

Je to takový pandemický byt — předělávali jsme ho ve vlnách, jak nám to umožňovaly lockdowny. Mnoho věcí jsem dělal sám, protože na dokončování a drobnosti se nedali sehnat mistři.

Marek Lohinský

Původní kuchyně byla nejen malá, ale i daleko od obýváku, což mladé dvojici nevyhovovalo. „Když přišla návštěva, já jsem trávila čas v kuchyni a hosté v obýváku, takže jsem s nimi téměř ani nebyla,“ zdůvodňuje Michaela jednu z podstatných dispozičních změn.

Aby dostali denní světlo i do kuchyně situované v hloubce dispozice, zástěnu za linkou nahradili oknem. Díky tomu vstupuje do kuchyně a obýváku přirozené světlo i z ložnice. „Je to východní byt a okna v obýváku jsou navíc zastíněná lodžií, takže přes den sem přichází nejvíce světla z jihu skrz ložnici,“ upozorňuje Marek. Zdroj: Miro Pochyba

Stěhování kuchyně tak, aby dvojice získala centrální denní prostor, bylo přitom spojené s dalšími úpravami – o něco zmenšili poměrně velkou ložnici, aby v obýváku získali více místa, a zaslepili původní dveře do ložnice z haly, aby měli kudy vést vodu a odpad z kuchyně k jedné ze stoupaček. Do ložnice se tak dnes vchází skrz obývák. Zásadní změny se nevyhnuly ani zbytku bytu.

Na místě někdejší koupelny, skladu a WC je dnes větší koupelna a toaleta, ve které se vedle stoupačky vešlo i umyvadlo pro hosty. Protože Michaela ví, že v dostatku odkládacích prostorů je tajemství čistého interiéru, ve kterém se snadno udržuje pořádek, vložili do haly bílý kubus s odkládacími prostory. „Je to vlastně dvoustranná skříň, která pokračuje v koupelně úložným prostorem na kosmetiku a špinavé prádlo,“ popisuje.

Židle u jídelního stolu jsou z bazaru, najdou se tu i kousky z půdy Markových prarodičů. Dvojice je nechala zrekonstruovat a natřít, případně přečalounit. „Trochu to zavání stářím, ale to nám nevadí. Snažíme se být ekologičtí a vychází to i ekonomicky o mnoho lépe,“ prozrazuje Marek. Zdroj: Miro Pochyba

Díky kombinaci velkého zrcadla a bílých dveří s bezúchytkovým otevíráním push-to-open však působí nenápadně a prostor vůbec nezatěžuje. Na místě bývalé kuchyně a jednoho z pokojů vznikla multifunkční místnost se dvěma dveřmi. „Zatím je v jedné části pracovna, v druhé hostinský pokoj a místo, kde manžel cvičí,“ říká Michaela. „Ještě uvidíme, jak ji změníme. To ukáže čas. Může z ní být například jeden velký dětský pokoj, nebo dva malé… Možností je vícero.“

Ráda používám barvy. Možná to chce trochu odvahy, ale podle mne interiér příjemně oživí. Vždy se snažíme navrhnout prostor tak, aby nebyl uniformní.

Michaela Lohinská

Pro mladý pár bylo důležité i to, aby v celém prostoru dosáhli co nejlepšího přirozeného prosvětlení. „Chtěli jsme dostat denní světlo i do kuchyně a koupelny, které jsou v hloubce dispozice.

Sedačka musela nejen ladit s barevností interiéru a vkusem domácích, ale i přesně rozměrově sedět s rastrem nábytkové stěny za ní – odkládací prostory za sedačkou jsou totiž přístupné shora, vedle ní pokračují spodní skříňky s klasickými dvířky. (sedacky.com) Zdroj: Miro Pochyba

Proto máme namísto zástěny za linkou okno, kterým se do kuchyně dostává světlo z ložnice – to je taková naše vychytávka,“ vysvětluje Marek. Ze stejného důvodu jsou vedou do pracovny zasklené dveře, kterými proniká světlo nejen do haly, ale i do koupelny.

Od té doby, co tu bydlíme, lodžie je naše oblíbené místo. Využíváme ji od brzkého jara do pozdního podzimu, večer si tu rádi posedíme, dáme si sklenici vína nebo pivo a Sunny tu má svoji pozorovatelnu.

Michaela a Marek Lohinští

Rozsáhlá přestavba začala zbouráním všech příček, odstraněním podlah i podhledů. V bytě doslova nezůstal kámen na kameni. Respektive cihla na cihle. „Bourání šlo rychle. Asi za dva dny bylo všechno pryč,“ popisuje Marek. „Stavební část a stavební interiér trvaly tři měsíce. Potom jsme se nastěhovali do provizoria a celý rok jsme postupně dokončovali interiér. Truhláře jsme měli totiž z Prahy, takže vše zkomplikovala korona.

Velké zrcadlo, které pokrývá čelo bloku vestavěných skříní v hale, účinně znásobuje světlo i prostor uprostřed bytu. Zdroj: Miro Pochyba

Po první vlně pandemie přišel, udělal základ bytu tak, aby se dal používat, a dokončili jsme ho až po druhé vlně. Je to takový pandemický byt,“ směje se. „Trochu jsme museli improvizovat a mnoho věcí jsem dělal sám. Postupně jsme byt skládali podle toho, jak nám to umožňovala situace. Ale konečně je hotový. Tedy až na obrazy a fotografie, které ještě stále vybíráme, a na ten náš ‚otevřený‘ pokoj. Ale počítali jsme s tím, že bude růst s námi,“ uzavírá Marek.

Aby si mohli užívat ten nejkrásnější výhled, drátosklo na boční stěně lodžie vyměnili za čiré bezpečnostní sklo. Zdroj: Miro Pochyba

Text: Erika Kuhnová

Foto: Miro Pochyba

Zdroj: Časopis Home Speciál