Vinohradský dvacetimetrák aneb bydlení blízko centra bez tučné a těžké hypotéky

Když si architekt pořídil malý byt, mohl na něm vyzkoušet řešení, která by klasický klient moc nepřivítal. Ať jde o použití černé barvy, surové oceli, nebo i škrábané omítky, nerezové sítě, prosklenou koupelnu s toaletou, knihovnu z křížů, zavěšené kolo nad sedačkou. Velikost bytu 20 m² je sama o sobě experimentem. Architekt si tak dal za úkol najít hranice minimálního prostoru, vyzkoušet si na vlastní kůži, co funguje a co nikoliv.

„Vlastnictví vás zavazuje. Pořízením bytu jej sice vlastníte, ale on pak začne vlastnit vás. Proto je byt malý, nenáročný na úklid a hypotéční úvěr. Jedná se o moderní přístup k životu, kdy trávíme v mladém věku čas s kamarády, na výletech, v práci, hledáme dobrodružství,” vysvětluje architekt, co ho vedlo ke koupi bytu menších rozměrů. Menší prostor vás zároveň nutí trávit čas mimo něj, užívat si život, nikoli jej trávit v interiéru.

Život na malé ploše nemusí být vždy jen nutností, může být i svobodnou volbou. Takový prostor vás přinutí být kreativní a dobře si promyslet vše, co  je v něm třeba mít a co ne. Alfou a omegou při zařizování malého bytu je minimalismus a řešení na míru. Zdroj: Jiří Lízler

Pořádná postel, malá kuchyňka a prostorný sprchový kout jsou tak jedinou triádou, která by neměla v prostoru chybět. Podle architekta a majitele v jedné osobě jsou nejhodnotnější na řešeném bytu jiné věci, než je vzhled interiéru. Primárně tedy krásná lokalita pražských Vinohrad na pomezí blokové a vilové zástavby, plná parků a stromů v ulicích. Orientace bytu je směrem do vnitrobloku, z bytu tak stačí seběhnout 7 schodů a člověk snídá v trávě přilehlého dvorku, povídá si se sousedy přes plot. Společné prostory činžovního domu mají velkorysý vstup, krásné obklady, dlažby, štuky, nádherné dveře s „prdelatými“ andělíčky, litinové zábradlí.

Vlastnictví vás zavazuje. Pořízením bytu jej sice vlastníte, ale on pak začne vlastnit vás. Proto je byt malý, nenáročný na úklid a hypotéční úvěr. Jedná se o moderní přístup k životu, kdy trávíme v mladém věku čas s kamarády, na výletech, v práci, hledáme dobrodružství.

Jakub, architekt a majitel 

Prostor původně sloužil jako správcovské zázemí. Již v historických plánech je viditelná změna, kdy se na voskovém plátně objevily červeně přeškrtnuté stěny a dodatečné zakomponování ukrojených 20 m² z velkého bytu pro vytvoření malého bytu domovníka, správce. Tristní stav nemovitosti deklaruje například původní umístění zašité toalety na schodišti. Hloubková rekonstrukce tedy obsahovala kompletně nové rozvody kanalizace s navýšením kapacity, přivedením nového vodovodního potrubí, odvětrání digestoře a koupelny do původních komínů, které ztratily svou funkci. Elektrické rozvody byly zastaralé, tažené „v hlíně“. Nahradila je tedy měď, trojfázový přívod.

Co se týká interiéru, tady se naplno projevila zmíněná chuť experimentovat a posouvat hranice toho, co máme už a priori tendenci vnímat jako příliš malý prostor k bydlení. Interiér tak ovládl „černý drak“ – alespoň tak architekt říká konstrukci, která dominuje prostoru. „Po jeho hřbetu je možné vyšplhat do spacího patra. Nitro obludy skrývá malou koupelnu zářící skrze průsvitné drátosklo,” upřesňuje architekt.

Jedinou bílou zeď určenou pro zavěšení obrazu nahradilo městské skládací kolo s dojezdovou vzdáleností tak akorát na kraj metropole a zpět. Zdroj: Jiří Lízler

Schody, knihovnu a toaletní skříňku vyráběli truhláři. Zbytek je kompletně vybavený z IKEA. I malý byt si však zaslouží ty nejpreciznější detaily. Zabudované věci jsou proto velmi kvalitní, je radost se dotýkat keramických vypínačů, chodit bosí po masivní dubové podlaze, mýt si ruce v tenké betonové skořápce. Sprchový kout je ve stejné úrovni jako podlaha koupelny, drátoskleněná stěna propouští do prostoru dostatek denního světla. Stejně tak nerezová síť nahrazuje nutné zábradlí, je však vzdušná a stoprocentně bezpečná. Zavěšené skládací kolo je užitným artefaktem vhodným k pohybu po centru města. Škrábaná omítka odkrývá prastaré nánosy času 100 let zpátky, kolem okna jsou patrná barevná lemování, která kdysi byla v módě.

Spokojený majitel nakonec přiznává, že ne vše šlo zcela hladce. Rekonstrukce se totiž neobešla bez malé kontroverze spojené se schvalováním společenství vlastníků. Nakonec však dopadlo vše
dobře – architekt dokázal obyvatele domu přesvědčit, že má zkušenosti a rekonstrukce má hlavu a patu, a k tomu truhlář pomohl repasovat dveře ve sdílených prostorech. Negativní vztahy se překlopily v příjemné sousedské soužití a vše má dobrý konec.

Knihovna z křížů kopíruje tvar schodnic vedoucích do horního pelechu. Zdroj: Jiří Lízler

Profil

NEMOVITOST

Byt vPraze na Vinohradech, užitná plocha 20 m²

AUTOŘI

Jakub Heidler a Tereza Komárková ze studia Reaktor, spolupráce Stanislav Heidler a Blanka Heidlerová studio-reaktor.com

Text: Jakub Heidler, redakčně upravila Lucia Blažiová

Foto: Jiří Lízler

Zdroj: Časopis HOME