Byt s koupelnou ve výkladu

Nízké domy, vysoké stromy aticho, přitom jen kousek od rušných městských ulic ado centra coby kamenem dohodil – vskutku skvělé místo kbydlení, to se musí uznat. Mám zpoždění. Mladý muž už netrpělivě přešlapuje před vchodem do nenápadné bytovky. Na schodišti je příjemný chládek atypický pach starých domů, který zmizí, jakmile překročíme práh jeho bytu.

Vpředsíni
Zatímco si zouvám tenisky, nedá mi nedotknout se zvláštní věšákové stěny. Testuji měkkost tvrdě působících hrotů. „Je to akustický obklad, který se používá vhudebních studiích,“ neujde můj zájem architektově pozornosti. „Už dávno jsem ho měl vmerku. Ten materiál se mi moc líbí asem se perfektně hodil. Trochu jsem se ale obával toho, jak bude vypadat po čase – když jsem oněm na začátku sháněl informace, zjistil jsem totiž, že vrůzných hudebních studiích měli problémy sjeho lepením. Poměrně špatně reagoval na některá lepidla, po čase se kroutil aodlepoval. Nakonec jsem podložil obklad sololitovou deskou aklepení jsem použil silikon. Zdá se, že to byla dobrá volba. Perfektně drží už čtyři roky avypadá to, že ještě dlouho bude.“

Obývací pokoj svýkladní skříní
Už předsíň naznačila, že majitel bytu aautor interiéru vjedné osobě nebere konvence příliš vážně aod svých nápadů se jen tak snadno nedá odradit. Po několika krocích se první dojem potvrdil. Když starý byt přijde onějakou tu příčku aobývací pokoj se spojí skuchyní, výsledek bývá obvykle příjemný, vdnešní době však takováto změna není velkým překvapením. Ale koupelna vobývacím pokoji – to se jen tak nevidí… „Je to takový nejméně očekávaný prvek bytu,“ potvrzuje architekt. „Ilidé, kteří nás znají apřijdou knám poprvé na návštěvu, jsou ztoho mírně všoku. Nám jako rodině to ale takto vyhovuje anevidím na tom nic divného. Vždyť koupelnu používáme jen my avidět vlastní manželku pod sprchou není nic neobvyklého ani zvláštního. Ale samozřejmě skleněná stěna se dá podle potřeby izneprůhlednit – pro případ, že by potřebovali soukromí například naši hosté, jsou ze strany koupelny namontované žaluzie,“ vysvětluje majitel bytu apokračuje: „Teď už mi koupelna vobýváku připadá naprosto přirozená atoto řešení má isvoje výhody. Máme vní například nainstalované reproduktory, akdyž trochu natočím obrazovku, můžu sledovat televizní programy přímo zvany. Hlavně ze začátku zněla taková možnost lákavě, ale popravdě, moc často si toho komfortu neužíváme,“ uzavírá súsměvem. „Asi největší výhoda, kterou smanželkou opravdu oceňujeme, je vtom, že když se náš malý syn koupe, máme ho stále pod dohledem. Můžeme být přitom vobývacím pokoji nebo vkuchyni, odevšad ho nejen slyšíme, ale ividíme, jak si hraje. Amusím říct, že se koupe opravdu rád ave vaně tráví poměrně hodně času.“

Dispoziční čachry
Protože rodina bydlí vbytě už pár let, nelze ho chápat jen jako dispoziční experiment. Čas mu dává právo na přívlastek ověřený aosvědčený. Rodiče pětiletého chlapečka dnes oceňují, že se nemusejí krčit vmalé koupelně, aby mu mohli dělat při koupání společnost, ani ho honit zvany. Aby se ztéto nepříjemné pozice vymanili, středem jejich prvních úvah otomto nezvyklém řešení však rozhodně nebylo dítě ve vaně plné hraček. „Prvotní pohnutka byla provést sbytem něco zajímavého. Vyjádřit se architektonicky, apřitom vytěžit zdispozice za daných prostorových možností maximum,“ přiznává architekt. „Uměl jsem si koupelnu vobývacím pokoji živě představit abyl jsem si jistý, že se mi takové řešení bude líbit, ale samozřejmě nejdřív jsem všechno probíral smanželkou. Protože ani ona stím neměla problém, šli jsme do toho adnes jsme všichni spokojení.“

Koupelnové akvárium vobývacím pokoji však nebylo jedinou změnou. Noví majitelé starého bytu chtěli vprvní řadě rozumně využít poměrně velkou plochu zbytečné chodby – jednu její část zabrala nová koupelna, odruhou se rozšířil otevřený obytný prostor. Odstranili také všechny příčky, bez nichž se dokázali obejít. Předsíň ztratila svůj radikální konec akuchyň dostala víc místa iničím nerušený kontakt sobývacím pokojem. Kpocitu velkorysého obytného prostoru alespoň opticky přispívá ikoupelna, oddělená jen čirým sklem. Na novém místě získala koupelna vskutku luxusní rozměry amísto po té původní, příliš malé, si rozdělily kuchyň, WC aprádelna vpředsíňce před záchodem – šikovné řešení obvyklého dilematu, zda pračkou raději zlikvidovat relaxační pohodu vkoupelně, anebo zabrat cenné místo vkuchyňských skříňkách. Přístup do ložnice idětského pokoje vede přes obývací pokoj podél skleněné koupelnové stěny. Vzhledem ktomu, že komunikační osa je na okraji obytného prostoru, nijak zásadně nenarušila volnost při jeho zařizování. Aby se však tento záměr dal realizovat, bylo nutné původní příčky okousek posunout – vdětském pokoji se museli několika čtverečních centimetrů vzdát, ložnice jich naopak získala pár navíc na úkor obývacího pokoje.

Přednosti padesátileté konstrukce
Starý byt koupili mladí manželé vtéměř původním stavu ado změn se pustili opravdu zgruntu. „Abychom ho dostali do formy, jakou jsme si představovali, hodně se tady bouralo,“ vzpomíná majitel. „Velkou výhodou byla ztohoto pohledu konstrukce domu – je postavený jako skeletový systém, vněmž jsou nosnými prvky sloupy apřeklady. Mezi nimi byly jen nenosné výplně zcihlového zdiva, které plnily funkci příček. Díky tomu nebyl problém celou dispozici otevřít,“ pochvaluje si. Jemu se byt nejvíc líbil právě během bouracích prací: „V obrovském čistém prostoru zůstaly jen dva sloupy adva překlady. Mohl by ztoho být příjemný loft. Jenže to by bylo bydlení vhodné pro jednoho člověka, ale tady měla žít rodina, takže některé příčky byly nevyhnutelné. Tím se bohužel dojem velkého otevřeného prostoru trochu ztratil.“

Ipřemístění koupelny bylo možné jen díky původní konstrukci domu – vana aumyvadlo na novém místě se totiž musely napojit na původní svislé rozvody vody, ahlavně na odpad akaždý metr vzdálenosti znamená vtomto případě minimálně tři centimetry výšky, aby se dosáhlo potřebného spádu potrubí. „Vpůvodních vrstvách podlahy byl poměrně vysoký škvárový násyp. Odstranili jsme ho anahradili novými materiály – tepelnou azvukovou izolací na bázi minerální vlny, na kterou přišla roznášecí vrstva zbetonu. Tuto konstrukční výšku jsme přitom využili ikuložení rozvodů vody aodpadového potrubí vpotřebném spádu,“ vysvětluje architekt. „Vyšlo to jen taktak, ale podařilo se apodlaha koupelny mohla zůstat vjedné rovině sostatními místnostmi vbytě. Na betonový povrch potom přišla nášlapná vrstva – vkoupelně azáchodě dlažba, vostatních místnostech laminátové parkety.“ To, že na parketách nešetřili avybrali takové, které vté době patřily mezi nejkvalitnější, si dnes majitelé bytu pochvalují. Čtyři roky náročného provozu smalým dítětem ustály se ctí abez újmy na povrchu.

Peripetie se skleněnou stěnou
Původní nápad byl udělat znové koupelny jakousi výkladní skříň: „Jednou zčistě teoretických alternativ bylo využít přitom velkoplošný displej ztekutých krystalů (LCD), díky němuž se dá zasklení podle potřeby zprůhlednit nebo zneprůhlednit. Bylo by to ale neúměrně drahé řešení, takže vnašem případě nepřicházelo vúvahu. Nakonec jsme se rozhodli pro bezpečnostní sklo – dvě vrstvy šestimilimetrového skla, mezi nimiž je bezpečnostní fólie,“ říká majitel bytu. Dalším důležitým faktorem byl rozměr skla, které se dalo do bytu donést: „Původně měla být stěna celistvá, zjednoho kusu skla, ale sklo takových rozměrů bychom sem nedostali ani balkonem, natož po schodišti. Museli bychom vybrat nové balkonové dveře, které tu už vté době byly osazené, odřezat zábradlí apoužít jeřáb… Nemělo smysl otom vůbec uvažovat. Nakonec je skleněná stěna složená ze dvou částí – tak jsme se dostali na rozměr, který se sem dal vynést po schodech avešel se do dveří. Itak vážil jeden kus víc než sto kilo.“

Přednost dostal životní prostor
Ikdyž majitel od začátku mluvil oomezených prostorových možnostech, anikoli opříliš velkém bytě, na základě dojmu, který jsem při této návštěvě získala, bych ho malým určitě nenazvala. Uznávám však, že spůvodním členěním místností amnožstvím tmavého nábytku tak působit mohl. Za dnešní pocit velkorysého prostoru určitě vděčí nejen nové „vyčištěné“ dispozici, vníž chybí několik příček, ale iminimalistickému zařízení adůmyslně vyřešeným odkládacím prostorům.

Majitelé bytu se snažili vymyslet odkládací prostory tak, aby jim příliš neubíraly zživotního prostoru, který je pro ně mnohem cennější. Ouložení většiny věcí se postaraly zvenku nenápadné, zato uvnitř prostorné vestavěné skříně vložnici avdětském pokoji, nějaké místo se našlo ivpodstropních zákoutích, které téměř nevnímáte – nezabírají podlahovou plochu anepřekážejí ani při pohybu, ani ve výhledu. „Byt není příliš velký, takže pro úložné prostory jsem se snažil využít, co se dalo,“ sděluje architekt. „Například vkoupelně aložnici je částečně snížený strop – vznikla tak jakási police, na které máme vnenápadných bílých krabicích uložené méně často používané věci. Kdyby se tu dal najít ještě nějaký skladovací prostor, určitě bychom jím nepohrdli, fyzicky to ale už nebylo možné. Hodila by se nám například místnost, kam bychom mohli uložit kola. Máme sice poměrně velký sklep, ale už mi odtud jedno ukradli anemíním riskovat další,“ uzavírá toto téma majitel. Kolo tedy visí vdětském pokoji na stěně, kde dvoukolový spolubydlící chlapečkovi nijak nepřekáží. Asklep využívají alespoň kuložení sezónního oblečení – přece jen ani zdaleka nedosahuje hodnoty kola aživotní prostor je životní prostor.

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Michael Durczok