Obklad patří na stěnu, dlažba na zem. Jak naplánovat koupelnu bez zbytečných chyb

Návrh a plánování – základ úspěchu

Dřív, než se pustíte do výběru obkladu, vyhraďte si čas na důkladné naplánování. V půdorysu a nákresech jednotlivých stěn si vyznačte, kde budou dveře, okna, sanita, baterie, zásuvky, radiátor a ostatní prvky.

Rozhodněte se, zda budete obkládat stěny celoplošně, nebo jen do určité výšky (například 1,2–1,5 m kromě sprchového koutu). Následujícím krokem je příprava tzv. kladečského plánu.

Budete dlaždice pokládat ve vazbě, na rybinu, nebo v pruzích? Budete střídat barvy a vzory? Jakou lištou se ukončí roh? Čím víc času strávíte s tužkou a papírem, o to více nervů si ušetříte na stavbě.

Pečlivé plánování rozměrů a rozložení dlažby výrazně usnadňuje práci a omezuje zbytečné řezy. Zdroj: Shutterstock

Jak si správně vypočítat množství materiálu

Změřte plochu stěn, které budete obkládat (šířka × výška). Odečtěte plochu oken a dveří a připočtěte rezervu 10 % na řezy a odpad. Jestli plánujete diagonální kladení nebo vzor, jako rezervu počítejte 12–15 %. Nezapomeňte započítat i doplňující prvky: soklové lišty, dekory, bordury či mozaiky.

• Při nákupu je vždy lepší vzít o něco více – různé šarže se mohou lišit odstínem i rozměrem.
• Při nákupu se nedívejte jen na cenu samotného obkladu. Budete potřebovat i kvalitní lepidlo, spárovací hmotu, hydroizolační nátěr a pásky, ukončovací a rohové lišty, silikon, penetraci a případně nivelační hmotu.
• Důležité je i správné nářadí – zubová stěrka, míchadlo, vodováha, řezačka, gumové kladivo, houba a křížky.
• Při nákupu obkladů si vždy ověřte číslo šarže, protože různé série mohou mít mírně odlišný odstín nebo kalibraci.
• Koupit několik krabic navíc se vyplatí – pokud byste materiál později potřebovali doplnit, nová dodávka by mohla mít jiný odstín.

Výběr materiálu

Obklad patří na stěnu, dlažba na zem. Zatímco dlažbou můžete obložit i stěny, obkladové dlaždice jsou zpravidla tenčí a nevydržely by zátěž.

Keramické dlaždice se vyrábějí pálením hlíny při vysoké teplotě a následně se glazují.

Gresové dlaždice jsou vyrobeny z tzv. vzácné kameniny: směsi kaolínu, hliníku, křemenného písku, šamotu a živce. Následně se lisují pod vysokým tlakem a vypalují při 1 200 °C. Díky tomu jsou mimořádně tvrdé, odolné proti poškrábání, oděru, mrazu, vodě i chemikáliím.

Porcelánové dlaždice se vyrábějí z jílu, jemně mletého písku a živce, a vypalují se při vyšší teplotě než keramické. Jsou hustší, méně porézní, tvrdší, odolnější a vyznačují se širokou škálou barev a vzorů.

Jako tzv. rektifikovaná se označuje dlažba, která má přesně opracované hrany, díky čemuž se dá položit s minimální spárou.

Jemné barvy obkladu dokážou koupelně dodat svěží a přívětivý charakter. Zdroj: Shutterstock

Na co si dát pozor při nákupu

Při nákupu dlaždic si vždy zkontrolujte šarži (číslo na krabici) – jednotlivé série se mohou mírně lišit odstínem. Dlaždice by měly mít rovné hrany a stejnou kalibraci.

Pokud kupujete obklady do sprchového koutu, ověřte si, zda jsou určeny i do vlhkého prostředí. Zajímejte se i o kompatibilitu s lepidlem a se spárovací hmotou – výrobci často doporučují konkrétní kombinace materiálů.

Kontrastní kombinace obkladů patří mezi nadčasová řešení koupelen. Zdroj: Shutterstock

Příprava stavby

Dobrá příprava podkladu je polovinou úspěchu. Stěny musí být rovné, pevné a suché, jinak hrozí, že se obklad po čase odlepí nebo popraská.

Před lepením je nutné nanést hydroizolaci, zejména ve sprchovém koutu a okolo vany – jde o často podceňovaný krok. Nanáší se ve dvou vrstvách a musí schnout minimálně 24 hodin.

Rozvody vody, elektřiny a odpadu je třeba naplánovat ještě před započetím obkladačských prací. Každý otvor (zásuvka, vývod, nika) by měl být přesně připravený.

Časová náročnost prací se může lišit, ale orientačně je možné počítat s jedním dnem na vyrovnání a penetraci stěn, dvěma dny na hydroizolaci, dvěma až třemi dny na lepení obkladů a jedním dnem na spárování.

Montáž sanity a detailů trvá další jeden až dva dny. Celý proces tedy zabere přibližně týden až deset dnů v závislosti na velikosti koupelny a složitosti práce.

Pevný a rovný podklad je polovinou úspěchu celé rekonstrukce. Zdroj: Shutterstock

Nejčastější chyby

Nesprávné rozložení obkladu

Pokud se rozložení nenaplánuje předem, může se stát, že se dlaždice budou muset řezat na viditelných místech, což působí neesteticky. Prevencí je dobře udělaný kladečský plán.

Zanedbání dilatačních spár

Pokud dlaždice nemají možnost minimálního pohybu, kterým reagují na změny teploty a vlhkosti, časem mohou praskat. Dilatační spáry, zejména v rozích a u přechodů, je proto třeba vyplnit silikonem namísto klasické spárovací hmoty.

Správně zvolená spárovací hmota a šetrná údržba pomáhají udržet obklady dlouhodobě čisté a bez skvrn. Zdroj: Shutterstock

Nesprávně zvolené lepidlo nebo spárovací hmota

Ne každé lepidlo je vhodné do vlhkého prostředí či na velkoformátové dlaždice. Použití nevhodného materiálu může vést k odlepování nebo skvrnám na spárách.

Řešením je důsledné dodržování doporučení výrobců a používání produktů určených do koupelen.

Příliš úzké spáry, hlavně u velkých dlaždic

I ty nejpřesnější obklady mají malé výrobní odchylky, a když je spára příliš úzká, rozdíly se mohou vizuálně projevit.

Kromě toho příliš těsné položení neumožňuje dlaždicím přirozenou dilataci. Ideální je dodržet šířku spáry doporučenou výrobcem – zpravidla dva až tři milimetry.

Přesnost při lepení a dodržení rovnoměrných spár je základem dobrého výsledku. Zdroj: Shutterstock

Nedostatečná hydroizolace

Jestli není vrstva izolačního nátěru rovnoměrná, případně se vynechá v kritických místech, jako jsou rohy a spoje, může vlhkost proniknout do stěn. To se často projeví až po několika měsících ve formě skvrn či plísní.

Pokud k tomu dojde, jediným řešením bývá odstranění obkladu a nová aplikace hydroizolace, což je nákladné a zdlouhavé. Prevencí je důsledná kontrola každého kroku a používání těsnicích pásek ve spojích.

Nedodržení technologických přestávek

Každé lepidlo a spárovací hmota má svůj doporučený čas schnutí. Pokud se další vrstva aplikuje příliš rychle nebo se koupelna začne používat dřív, než materiály úplně vytvrdnou, může dojít k uvolnění obkladů či praskání spár. Řešením je trpělivost – dejte koupelně čas, aby „dozrála“.

Galerie:

Text: Karolína Balášková
Foto: Shutterstock
Zdroj: Časopis HOME