Hledání dokonalosti v kuchyni

Pro kuchyňský nábytek nebo pracovní desky se nabízejí tradiční materiály, které jsou pořád nejžádanější, avšak v nabídkách kuchyňských studií jsou i moderní progresivní, často až nezvyklé materiály, které tak trochu naznačují budoucnost světa kuchyní. Progresivní je též kombinace tradičních a moderních materiálů v jednom prostoru. Nejexponovanější plocha v kuchyni je pracovní deska. Na ní určitě nesmíme šetřit, aby vydržela alespoň stejně dlouho jako ostatní části kuchyňské linky. Musí být maximálně odolná, ale též stylová a krásná, protože se na ni budete dívat nejčastěji. Může dodat kuchyni punc originality nebo naopak dojem úplně zničit. Vedle klasických materiálů, jako je masivní dřevo či přírodní kámen (žula, granit, mramor), se v poslední době objevují i nové kompozitní materiály, ale i sklo a kov.

 

Znovuobjevené materiálys tradicí

Masivní dřevo – není nejvhodnějším materiálem na výrobu kuchyňského nábytku, i když se ještě využívá na kuchyňský nábytek rustikálního nebo venkovského stylu. Klasické dřevo se však dá nahradit spárovkou, která vzniká lepením buď menších kousků dřeva plošně na spáru (napojovaná spárovka), nebo desek (průběžná spárovka). Tento materiál se využívá na pracovní desku i v moderních kuchyních, zvlášť s industriálním nebo profesionálním nádechem. Vhodné jsou tvrdé dřeviny, jako jsou dub, buk nebo teak. U pracovní desky z masivního dřeva musíte počítat s náročnější údržbou, vyžaduje pravidelné ošetřování olejem, voskem nebo speciálním lakem určeným pro tento účel. Nejvhodnější je úprava tlakovou impregnací epoxidovými živicemi, které odstraní hygroskopičnost dřeva.

Přírodní kámen – efektní materiál vhodný na pracovní desky, který dodá každé kuchyni pečeť honosnosti. Využívá se zde především leštěná žula a mramor. Tyto materiály jsou velmi odolné, tvrdé, odolávají vysokým teplotám a neohrozí je ani voda. Vyrábějí se jako desky z kompaktních kamenných bloků. Jejich životnost je prakticky neomezená. Největší problém kamenných desek je jejich vysoká hmotnost a vysoká cena.

Kompozitní materiály nazývané též umělé kameny – vznikají zpravidla smícháním mletého nebo drceného přírodního kamene a plastu (akrylátu) nebo živice. Jednou z největších předností tohoto nového materiálu je možnost bezspárového spojení desek, což umožňuje vytvořit kompaktní pracovní plochu společně s dřezem. To znamená, že se nemají kam ukládat nečistoty. Tyto materiály napodobují svým vzhledem a vlastnostmi přírodní kámen. Odolávají mechanickému poškození a tekutinám a zvládají teploty do 240 °C. Jejich výhodou je libovolné tvarování přesně na míru kuchyně. V poslední době se tento materiál využívá i na jiné části kuchyně, než je pracovní deska, například i na dvířka skříněk.

Nerez – kov současnosti, který se pro svůj bezpórovitý povrch a z toho vyplývající výborné hygienické vlastnosti využívá v kuchyni poměrně často. V domácnostech ho nejčastěji najdeme na nádobí, kuchyňských spotřebičích a na doplňcích, jako jsou úchytky, různé mechanismy, police, dřezy či obklady zadních stěn kuchyňské linky. V současnosti se však objevuje i na kuchyňském nábytku a pracovní desce, inspirovaný profesionálními kuchyňskými provozy. Nerez vyniká odolností proti mechanickému poškození i působení agresivních látek a tvarovou stálostí. V lesklém vyhotovení se snadněji udržuje než matný, avšak je méně odolný proti škrábancům. U nerezového dřezu je důležitá tloušťka plechu – měla by být kolem 1 mm. Dřez z příliš tenkého plechu je tvarově nestabilní. Všeobecně převládá názor, že kuchyň s převahou nerezových ploch působí chladně a neosobně a nehodí se do každého interiéru. Někteří interiéroví designéři by asi oponovali, protože ve světě se objevují i celonerezové kuchyně vedle historizujících prvků interiéru.

Titan – progresivní materiál, který se objevuje už i v kuchyních, a to dokonce i na pracovních deskách a částech kuchyňského nábytku. Kromě vysokých estetických kvalit vyniká lehkostí (na rozdíl od nerezu), pevností, odolností proti vysokým teplotám a též korozi. Snadno se udržuje, protože se špína na něm nedrží. Nevýhodou je zatím cena.

Sklo – velmi oblíbený materiál v kuchyni, který se využívá buď tradičně jako výplň dvířek kuchyňských skříněk či v podobě polic, nebo moderním způsobem, a to i s jeho novými vylepšenými vlastnostmi. V moderních kuchyních se skleněné tabule objevují jako obklad zadních stěn kuchyňských linek a v poslední době nacházejí své uplatnění už i jako pracovní deska. Do moderní kuchyně rozhodně patří alespoň kalené jednovrstvové bezpečnostní sklo, které je elastické, má mnohem vyšší pevnost a odolnost proti změnám teplot. Pokud by se náhodou rozbilo, rozpadne se na malé kousky bez ostrých hran. Vhodné je i lepené vrstvené bezpečnostní sklo, vyrobené spojením více vrstev skla pomocí fólií. To po náhodném rozbití přilne na fólii a nerozpadne se. Uplatňují se vzorovaná nebo nevzorovaná skla, drátěné sklo s různými povrchovými úpravami – smaltované, matované, broušené, leptané, upravené nalepením plastové fólie nebo pokovované, čili jako zrcadlo. Zajímavou volbou je též recyklované sklo, které se dá využít i na pracovní desku.

Dřevotřísky a dřevovláknité desky nebo drcené dřevěné třísky – materiál současnosti povrchově upravený laminováním, lakováním, fóliováním či dýhováním. Základ je vždy stejný, rozdíl je v povrchové úpravě. Mezi nejlevnější materiály patří laminátová dřevotříska, z níž se vyrábějí korpusy linek a u levného kuchyňského nábytku i dvířka a čela zásuvek. Základem je dřevotřísková deska, povrchově upravená laminováním, tj. nalepením vrstvy papíru napuštěného melaminovou živicí, a to v různých barvách, a dokonce i v imitacích dřeva. Lamino je pevné, ale současně křehké, na což se musí dát pozor při opracování. Ne dost dobře odolává vodě a páře, přičemž nejvíce trpí hrany. Jde o levný materiál, z něhož se však dá vykouzlit zajímavá moderní kuchyň kombinací s jiným materiálem a doplňky. Lamino se využívá i na pracovní desky, které jsou cenově nejpřijatelnější. Mají hladký a upravený povrch, který však odolává teplotám jen do 180 až 200 °C. Nepoškodí ho například vařící voda, ale když na něj postavíte rozpálený hrnec právě rovnou ze sporáku, povrch může popraskat, nebo se dokonce spálit. Jsou relativně odolné proti mechanickému poškození, ale jen do té doby, než plochu začnete využívat jako desku na krájení.

Desky MDF – nejvíce opakované slovo v souvislosti s výrobou moderních kuchyní. Jde o dřevovláknité, velmi hustě lisované desky, které se mohou mořit, dýhovat či lakovat, případně upravovat fóliemi. Též nemají rády dlouhodobé působení vody či páry, ale jsou odolnější než lamino.

Hitem posledních let je vysoký lesk dvířek kuchyňské linky, jehož se dosáhne buď fólií na desce MDF, nebo lakováním. Vysoký lesk navozuje pocit výjimečnosti, luxusu a též čistoty. Fólie nabízejí vysokou odolnost proti mechanickému poškození, dlouhou životnost a širokou škálu barev a dekorů. Stále častěji požadovaným povrchem se při zařizování nové kuchyně stává barevný lak. Na předem upravené desky MDF se nanáší v několika vrstvách, které se po jeho zatvrdnutí zbrousí, čímž se dosáhne vysoké kvality povrchu. Pozor se musí dávat na poškození ostrou hranou, které se však naštěstí snadno opraví přebroušením a zatmelením. Navzdory tomu, že lesklý povrch se snadno znečistí a ušpiní, dá se nejsnadněji očistit a znovu vyleštit.

Dýha – touha po přírodním dřevě ještě nevyhasla, a tak se řezané či loupané dýhy z kvalitních dřevin, jako jsou dub, javor, buk nebo i ovocné dřeviny či dražší, luxusní dýhy z exotických dřevin, lepí na základ z dřevotřísky, překližky či desky MDF jako povrchová úprava. Výrobci kuchyní většinou nabízejí dýhovanou dřevotřísku jako náhradu za požadovaný masiv, protože vypadá stejně jako masiv, ale je stabilnější. Vytvoří se z ní však stejně luxusní a kvalitní přírodní charakter kuchyňského nábytku.