Byt citlivých kontrastů

Manželé bydleli v pěkném velkém třípokojovém bytě už asi deset let. Dům byl ještě poměrně nový, na příjemném místě, také dispozice bytu jim v podstatě vyhovovala, co jim však nevyhovovalo, bylo jeho zařízení. Původně byl byt zařízen historizujícím nábytkem, který doplňovala štuková výzdoba na stěnách. Dáša a Petr se však rozhodli tento styl radikálně změnit. Nyní se spolehli na profesionály – interiér svěřili do rukou dvojici mladých architektů z ateliéru 3C Studio. „Taková výrazná změna určitě potřebovala pořádnou dávku odvahy a musím říci, že je proto obdivuji,“ uznává architekt Benedek. „Asi to souvisí i s tím, že ačkoli už mají dospělé děti, jsou stále duchem mladí a otevření novým myšlenkám.“

Nenápadné nápady
Byt byl dispozičně poměrně dobře navržen, proto se na původním rozložení prostorů mnoho neměnilo. A i kdyby, stavební konstrukce zůstaly na svém místě, změnil se jen obsah místností – například z původního WC se stala šatna. „Už když jsme do bytu přišli poprvé, všimli jsme si, že není kam odložit kabát a boty,“ říká architektka Eva Schöneckerová. „Chtěli jsme, aby v novém interiéru byla také tato část bytu funkční. Navíc vstupní prostor by měl člověka přímo zvát dál, tady ale působil přesně opačným dojmem. V chodbě, hned vedle dveří na toaletu, stála robustní skříň, čímž se už tak úzká chodba ještě víc zúžila, takže ačkoliv byt je ve skutečnosti pěkný a velký, vstup do něj vypadal stísněně,“ říká spoluautorka interiéru. Protože z chodby byl předtím přístupný samostatný záchod a druhý byl hned naproti v prostorné koupelně, majitelé bytu byli ochotni se jednoho vzdát. Na jeho místě vznikla šatna. Kabáty i obuv tak dostaly dostatek prostoru za posuvnými dveřmi z elegantního perspexu a nic už neomezovalo pohyb při vstupu ani výhled dále do bytu.
Další otázkou, na kterou museli architekti najít odpověď, byl typický problém většiny bytů – kam s pračkou. „V zásadě máte tři možnosti,“ vysvětluje architekt Benedek. „Buď dáte pračku do malého kamrlíku, kam se s prádlem jen těžko vejdete, protože vyčlenit k tomuto účelu víc místa je v bytech skoro vždy nereálné, nebo si vyberete mezi kuchyní a koupelnou. Obě poslední možnosti jsou podle mě špatné, otázka je, která je horší. Volba musí vždy vycházet z konkrétních podmínek a názoru klienta,“ dodává. V tomto případě se rozhodli ponechat pračku v koupelně, ale architekti ji nenechali stát jen tak. Nenápadně ji ukryli za vysokou úzkou skříňkou se zásuvkami na čisticí prostředky. „Potřebné odkládací prostory jsme se snažili umístit co nejnenápadněji, na nejméně exponované místo, které je za dveřmi, a současně zároveň jsme tak zakryli pračku,“ upřesňují architekti. Toto elegantní a praktické řešení zároveň umožnilo nechat umyvadlo čisté, bez skříněk.

Neviditelná práce
Většina změn v tomto bytě je v půdorysu v podstatě neviditelná. Dispozice sice zůstala téměř nezměněna, stavební úpravy však byly početnější. Například stěnu bývalého záchodu a současné šatny bylo nutné zbourat a architekti dali vybudovat i několik nik – jedna je přímo proti vstupním dveřím a kompozičně uzavírá průhled chodbou, další, dotvořená rozehranými dřevěnými policemi, slouží v ložnici jako knihovna a zároveň oživuje stěnu za postelí.

Laik možná netuší, ale odborník dobře ví, že řešení, která vypadají jednoduše a přirozeně, bývají těmi nejlepšími, neznamená to však, že cesta k nim bývá nejjednodušší. Spíše naopak. V tomto bytě je toho příkladem koupelna – prostor působí čistě a jednoduše, ale na to, aby tak vypadal, bylo potřebné velmi přesné zaměření, podrobně vypracovaný návrh včetně uložení obkladu a mnoho kontrol na stavbě. „Tyto práce vyžadovaly velkou přesnost a preciznost při provádění jednotlivých prvků i při finální montáži. Truhlář dělal na míru niky z lakovaného ebenu, které musely přesně sednout do vyzděného prostoru. Ten, kdo se někdy pokoušel přinutit stavbaře, aby pracovali s milimetrovou přesností, asi ví, že je to pořádný výkon. Stejně přesně musel sednout i kalibrovaný velkorozměrný obklad. A aby byly rohy stejně elegantní a subtilní jako téměř neviditelné spáry, hrany obkládaček se zbrušovaly pod pětačtyřicetistupňovým úhlem – a to taky není žádná legrace… Během realizace byly nutné opravdu časté kontroly,“ říká architektka Eva Schöneckerová. „Ale bavilo nás to,“ dodává jedním dechem.

Kontrast starého a nového
Architekti si pohráli hlavně s interiérem, měnilo se zařízení, spotřebiče… Věci, které se majitelům osvědčily, se přitom snažili zachovat – například skříňku v kuchyni pod oknem, na které se dařilo květinám. Zůstalo tu také několik kousků původního nábytku. „Byl to požadavek majitelů,“ přiznává Borislav Benedek. „Původně si chtěli nechat ze starého zařízení víc, to by ale podle nás nebyla dobrá cesta. Nakonec se nám podařilo najít společnou řeč – když viděli, jakým směrem se interiér ubírá, sami uznali, že z původního postačí jen fragmenty.“ Vybrali si tedy několik kousků, s nimiž by se jen neradi loučili, a zbytek putoval na chalupu. „Není totiž příliš šťastné, když je v interiéru víc historického nebo historizujícího nábytku a k tomu jen něco málo moderního. To působí spíš rušivě,“ dělí se o zkušenosti architekti. „Naopak když se v moderním interiéru objeví jen pár historických kusů a vytvoří se příjemný kontrast, starý nábytek potom vypadá skoro jako sochy. Pak nejlépe vynikne moderní i historické.“

Světelný bar
Původně byla kuchyň od obývacího pokoje také oddělena barem, a protože majitelům toto řešení vyhovovalo, nebyl důvod měnit na něm nic jiného než vzhled. Architekti chtěli zároveň trochu oživit kuchyň a právě barový pult byl pro tento úkol ideálním adeptem. „Kuchyň byla sice pěkná, jednoduchá a praktická, neměla však žádný výrazný prvek, který by ji takříkajíc rozzářil,“ zdůvodňuje architektka. Nakonec se kuchyň rozzářila i doslovně, protože barovému pultu vymyslela Eva Schöneckerová podsvícenou skleněnou stěnu. „Ze strany obývacího pokoje se barem prostor oživil,“ tvrdí. „Studené světlo totiž vytváří zajímavý kontrast s černou kamennou deskou, která jakoby vyrůstala z podlahy, i s teplou dřevěnou podlahou,“ vysvětluje. „Navíc když barová stěna a světla nad barem svítí, kuchyň, která zůstane ve tmě, se tak pocitově účinně eliminuje. A když se večer rozsvítí jen barový pult a stojící svítidlo u sedačky, vytvoří se v obýváku úžasná intimní atmosféra. Protože je světlo u země a je součástí nábytku, působí úplně jinak než osvětlení shora.“

Umění v interiéru
Protože architekti kladli důraz na detaily a ucelenost návrhu, dotáhli interiér takřka do posledního puntíku. „Přidali jsme pár soch a uměleckých děl od současných mladých umělců, které svým tvaroslovím působí v podstatě barokově, ovšem v moderním pojímání. Navazují tak na historické kusy nábytku, které jsou v interiéru dominantní,“ přibližuje Borislav Benedek pohnutky při výběru. „Jsme rádi, když můžeme s klientem spolupracovat i v tomto směru,“ pokračuje architekt. „Když totiž člověk investuje do hodnotného uměleckého díla, je dobré poradit se i s architektem a vybrat něco, co se zároveň hodí do interiéru. Protože nadarmo máte pěknou věc, když v prostoru nefunguje.“ Do téměř hotového bytu tedy dovezli několik artefaktů, aby vyzkoušeli, co sem bude nejlépe pasovat. „Všechno se dá v interiéru vyzkoušet i virtuálně, pomocí vizualizací, ale naživo je to přece jen jiné,“ zdůvodňuje architekt. „Nakonec něco sedlo podle našich představ, něco zase ne,“ přiznává. „Trvalo asi půl dne, než jsme dospěli k výsledku, který se k interiéru hodil a imponoval i jeho obyvatelům.“ Možnost vyzkoušet si umění v konkrétním prostoru je věc výborná, nikoli však běžná. V galerii vám totiž obvykle jen tak sochu nepůjčí. Borislav Benedek je ale členem umělecké skupiny INSPI a dlouhodobě spolupracuje s několika současnými umělci, takže jeho vztahy v této oblasti jsou opravdu nadstandardní. Agenda kolem balení a dopravy uměleckých děl je též poměrně náročná, takže podobnou akci se vám ve vlastní režii zřejmě nepodaří zorganizovat.

TEXT: Erika Kuhnová
FOTO: Soňa Sadloňová
ZDROJ: HOME