Chalupa jako od kouzelné babičky: Zarostlý chodníček zavedl Romana ke splněnému snu

Při stoupání z údolí do hor překoná na pěti kilometrech až 400 výškových metrů. Z horské vesnice je výhled na jih až do Maďarska a na sever až na Nízké Tatry.

Samotná vesnice je kouzelná, všechny domy jsou postavené z kamene. Vesnice měla v roce 1900 podle archivů až 345 obyvatel, dnes jich tu trvale bydlí asi 15. Domy jsou buď prázdné, nebo slouží jako chalupy pro chalupáře. Vždy je zde však dokonalý klid.

Láska na první pohled

Chalupa byla postavena v roce 1937. Pravděpodobně to byla nejprve hospodářská budova, jejíž část byla předělána na bydlení, část tvořily maštale.

„S mojí milou Jankou jsme spolu chodili první týden. Bylo to poprvé, co přišla k nám do Hnúště,“ vzpomíná na začátky vztahu se svou dnes už manželkou Roman, který ji tehdy vzal na louky nad vesnici Polom, vysoko v kopcích na okraji Muráňské planiny, projít se se psem.

Seděli na louce, kde uprostřed rostla skupinka vysokých osik, a dívali se na sever. „Na toto bych se mohla dívat celý den,“ řekla tehdy Janka. „A každý den,“ dodal Roman a doplnil, že na takovém místě by si uměl představit mít malou chaloupku.

Místo, které si vysnili dřív, než věděli, že existuje Zdroj: Miro Pochyba

Náhoda nebo osud?

Uběhly dva roky, když se dozvěděli, že někdo v Polomu prodává starý dům. „Na obhlídce jsem byl sám. Dům byl ruina. 15 let neobývaná, vlhká, s křivou, děravou taškovou střechou. Vinná réva rostla okny dovnitř, okolo domu byla neprůchozí houština keříků. Zatelefonoval jsem Jance s tím, že to nestojí ani za groš,“ vzpomíná Roman.

Zlom nastal, když chtěl odejít. Tehdy našel ve vysoké trávě vychozenou cestičku. Pravděpodobně od zvěře. „Cestička mě skrz povalený plot zavedla za dům. Bylo to jako ve filmu. Rázem jsem stál na konci zahrady, která je na konci vesnice.

Přede mnou louka, na které jsem poznal skupinku vysokých osik a výhled na Nízké Tatry. Za tři měsíce, v listopadu 2019, jsme tu starou boudu koupili a začali jsme přestavbu svépomocí. Už je to pět let,“ zamyslel se majitel.

Zachované dřevěné trámy dodávají interiéru venkovský půvab Zdroj: Miro Pochyba

Cesta je cíl

„Samotný dům je velký, ale téměř dvě třetiny tvoří stará hospodářská část. Obytný prostor se skládá z předsíně, koupelny a obývacího pokoje s kuchyní, ke které jsme po rekonstrukci střechy přistavěli ještě poschodí, jež slouží jako ložnice,“ říká majitel Roman.

Okolo domu jsou rozsáhlé pozemky. „Ne všechny jsou naše. Je tu hodně nezjištěných vlastníků a některé parcely mají i 100 spoluvlastníků, ale aby se sem nevrátila džungle, staráme se asi o půl hektaru pozemků,“ vysvětluje Roman, který v minulosti choval ovce i kobylu.

Práce okolo zvířat a pozemků bylo tedy více než dost. Do toho ještě zmíněná rozsáhlá rekonstrukce. „Co se samotné chaloupky týká, rekonstruovali jsme ji jen z vlastních příjmů. Bez úvěrů a více méně svépomocí – s kamarády a rodinou,“ vzpomíná Roman, který by prý už dnes přemýšlel jinak.

„Dům bez architektonické hodnoty bych podruhé nezachraňoval. Postavil bych úplně novou chalupu. Avšak emoce jsou silné, v každé věci vidíme kopu naší dřiny a jsme na tento projekt pyšní. Pěkná věc se podařila! Vše jsme tu dělali spolu s Jankou. Je to naše. Dali jsme sem všechny peníze, co jsme vydělali, čas, mozoly, ale hlavně srdce.“

Kuchyně

O takové prostorné kuchyni mohly naše babičky jen snít. Tato je navržena velmi šikovně, protože i když připravujete jídlo, zůstáváte v kontaktu s obývákem i jídelnou.

Hned vedle kuchyně je keramická pec. Je strategicky umístěna tak, aby dokonale vyhřála všechny části a zároveň dotváří romantickou atmosféru od podzimu do jara.

Obývací pokoj

Obývací pokoj je díky kamenným zdem vysokým půl metru příjemný i v nejvíce horkých dnech. Starožitná truhlice slouží jako stolek s úložným prostorem na víno a alkohol.

Majitelé se snažili sladit chalupářský styl s moderním při zachování praktické stránky za co nejnižší cenu, protože navzdory vlastní práci každá část rekonstrukce vyšla podstatně dráž oproti prvnímu předpokladu.

„Ve starém domě nezůstalo téměř nic hodnotného. Většinu starých věcí jako truhlice, skříně či historické předměty jsme koupili v bazarech. Doplnili jsme je novým nábytkem, který byl v chalupářském stylu,“ vysvětluje Roman

Vzdušný obytný prostor s jídelnou a kuchyní propojuje dřevo a světlo Zdroj: Miro Pochyba

Řešení ušité na míru

Když během rekonstrukce přijdou na řadu podlahy, dejte si na jejich výběru záležet.

„V největší místnosti jsme se rozhodli pro dřevěnou podlahu – dlážkovici, pod kterou je jako izolant pěnové sklo. Tento moderní systém umožňuje, aby zemní vlhkost, protože dům nemá základy, odcházela do místnosti a odtud větráním pryč. Pokud bychom podlahu všude uzavřeli betonem, táhla by se vlhkost stěnami nahoru. Řešení se ukázalo jako správné, domek je suchý,“ spokojeně konstatuje Roman.

Terasa

Romantická terasa u domu, na kterou se majitelé dostanou suchou nohou přímo z obýváku, je ideální na ranní kávu, odpolední dezert nebo vínko při západu slunce. Majiteli a jejich hosty je využívána téměř během celého roku.

Exteriér chalupy

Venkovní omítky jsou zrekonstruovány tradičními technologiemi.

„Nechtěl jsem kamennou zeď spojenou jen hlínou neprodyšně uzavřít, proto jsem zvolil vápenné omítky. V Tisovci ve vápence jsem koupil 400 kg nehašeného vápna, vyhasil ho v jámě a po několika měsících zrání z už vyhašeného vápna smíchaného s pískem opravil všechny venkovní omítky.

Z vápna vznikla i barva na celý dům. Dodnes se směju, protože to vápno mě stálo asi 250 korun, a pokud nepočítám písek, vodu a vlastní práci, tak nás obnova všech starých venkovních stěn stála opravdu jen těch 250 korun,“ prozrazuje majitel.

Galerie:

Text: Kritsína Falťanová
Foto: Miro Pochyba
Zdroj: časopis HOME