Chalupářské menu – díl první
Nasednout do auta nebo vlaku, pomyslně zavřít dveře za ruchem města a ztratit se v jednom ze zákoutí přírody. Pocit znovuzrození po pár dnech strávených v letním sídle by mnozí z nás neměnili za nic. Víte, jak by mělo vypadat to vaše? Stařičká dáma uprostřed lesa, oživený domek na venkově, nebo moderní lady plná slunce?
TRADIČNÍ VS. NETRADIČNÍ
1. Chaloupky jako z perníku
Návrat v času. To pociťujeme při překročení prahu domu, který postavili ještě naši praprastaří rodiče. Místo s nashromážděnými vzpomínkami a původní rustikální krásou je ostrovem samo osobě a byla by škoda zničit jeho ducha. Možná jsou to jen staré fotografie, nepotřebné věci z domácností, plné kredence šálek s obitými uchy. Přivítají však každý další kousek a tím jejich kouzlo roste. Přirozený vkus těchto míst nepotřebuje designéra, pouze lásku obyvatel. Pokud o něčem takovémto sníte, ale autentickou chaloupku jste do vínku nedostali, neváhejte její kořeny zasadit vy. I novostavby umí nést charakter venkovského domku. Tady je už ale potřebné vybírat mezi vkusem a kýčem. Vyplatí se vsadit na hrubé přírodní materiály jako dřevo, kámen, keramika a len. Najít inspiraci v dispozici starých domů, porozhlédnout se po bazarech, volit tradiční barvy (červenou, modrou, pískovou). Postupně zjistíte, kde leží hranice počátečního budování, a atmosféra zaplněné chalupy přijde časem sama.
Pes, co hlídá les. Ovocné stromy namísto okrasných keřů, luční květy namísto „golfového“ trávníku, ohniště namísto grilu, stromy namísto plotu. Chalupa, která tradici vyzařuje, jí musí také žít. Nemusíte se proto snažit o uhlazenou dokonalost, která v přírodě nemá místo. Omezení jsou nepřítelem pohádkových chaloupek. (foto: Dano Veselský)
Na podzim života. Každá drobnost ji má na chalupě právo plnohodnotně strávit. Většinou dokonce trvá déle než už uzavřené kapitoly jara a léta. Právě autentická patina je to, co dělá tyto věci nenahraditelnými. Pokud se vám zdá, že je nábytku a drobností příliš, pomozte si stěnami a podlahami. Jejich barevné sjednocení vás nebude stát moc a zároveň vše v prostoru zachováte. (foto: Bellarose)
Když se z „denně“ stane „občas“. I babičky a dědečkové jezdili na chalupy. Avšak bydleli v nich častěji než my dnes. Víkendové bydlení z nich udělaly až generace po nich. V takovýchto chatách je vždy jistota, že nic nebude chybět. Vždyť když sloužily na léta, na pár dní to zvládnou hravě – nejsou přece z cukru, ale z kamene. (foto: Dano Veselský)
Na začátku bylo čisto. Zašlá vrzající dřevěná podlaha byla také předtím úplně nová, ušák u kamen kdysi nepotřeboval deku na zakrytí vyskakujících pružin. Když však nemáte chuť na novou chalupu, která hlásá 21. století až do dálky, rustikální styl, i když nových věcí, je zdravým kompromisem. Jen pozor na nástrahy kýčů! (foto: IKEA)
Roubenka po novém. Autentické dřevěné konstrukce, klasický nábytek v novém šatu, poctivě členěná okénka. Podívejte se však blíže. Barový pult důmyslně zapadá do jednotného stylu. I když v originálních roubenkách byste ho marně hledali. (foto: Dano Veselský, www.chalupkaborove.sk)
2. S duší míst nevídaných
Přemýšleli jste někdy nad tím, zda se nedá na věci dívat volnějším a otevřenějším pohledem? Dům nemusí být nutně krabice se čtyřmi stěnami, stropem, se dvěma okny a psí boudou v zahradě. Kolem nás je množství objektů, které sloužily někdy na konkrétní účely, ale jejich odchod do důchodu může být příležitostí na znovuzrození. Nepotřebnost těchto objektů úzce souvisí také s pokrokem. Kdysi jsme potřebovali sýpky, pece na vypalování cihel, stodoly, maštale, vodojemy. Dnes množství z takovýchto objektů chátrá a čeká jen na to, kdy se přizpůsobí novému účelu. Rekonstrukce se nemusíte děsit. Nemusí být komplikovaná, jen nápaditá. Někdy to jde svépomocně, jindy je potřebné oko odborníka, aby výsledek stál za to a nespadl vám na hlavu. Co však získáte? Unikátní bydlení, jehož opakovatelnost je většinou téměř vyloučena.
Pec, která nespadla. Klenbový objekt v ovocném sadu, proměněný na ateliér. Jak dlouho se asi musí člověk dívat na věc, aby odhalil její budoucí podobu? Charizmatický prostor mezi stromy, s terasou a výhledem na široké okolí by možná rukou někoho jiného skončil srovnaný se zemí. Namísto toho věrně slouží svému majiteli na to, čemu vděčí za záchranu – na hledání inspirací a tvořivé hloubání. (foto: Dano Veselský, návrh: Ing. arch. Pavol Paňák, architekti BKPŠ)
Trpělivost starého mlýna. Nakonec se však dočkal. Z jeho útrob už žádná mouka nevzejde, avšak život, který se v něm usídlil, je pro něj snad ještě větším zadostiučiněním. Rekonstrukce velkolepých prostor změnila klasický mlýn na loftový prostor. Nejde už o víkendové, ale spíše o venkovské bydlení. Z důstojnosti mu to však neubírá. (foto: Dano Veselský, návrh: Ing. arch. Tibor Zelenický, Ing. arch. Patrícia Kvasnicová)
Taková zdravá nostalgie. Rozhodnutí, co zachovat a co vyhodit, není jednoduché. Avšak přecitlivělost na zdemolované konstrukce a zařízení je zbytečná. Nechcete přece spát na slamníku. (foto: Dano Veselský, návrh: Ing. arch. Tibor Zelenický, Ing. arch. Patrícia Kvasnicová)
Dobrodruh ve výslužbě. Sice už nikam nepocestuje, ale cestujícím bude sloužit i nadále. Zahradní chatka, nebo jen netradiční altánek? Každopádně s atmosférou dálav. (foto: Nordal)
Stodolová veselice. Už víte, kde je brána do pohádky? Přece ve stodole. Prostor pro přátele, na posezení, bydlení, oslavy. Tato romantická chalupa v sobě skloubila všechno, co si pod pojmy odpočinek, dovolená a relax představíte. (foto: Dano Veselský)
Text: Lucia Kušnírová
Foto: Archiv firem a vydavatelství
