Dřevostavba v Jablonci s pavoučíma nohama

Že dům a majitel zkrátka patří k sobě a jinak by to vše ani nemohlo být vymyšleno, to je zřejmé už po několika minutách rozhovoru. Jako majitel stavební firmy během svého života už nějaký ten dům postavil a jako obyvatel jich několik zakusil na vlastní kůži, takže při stavbě tohoto, jak on sám říká svého posledního, se rozhodl, že nebude dělat žádné kompromisy. A protože ho při vzájemné spolupráci zaujal rukopis architekta Jána Stempela, bylo jasné, že lepšího partnera si na tuhle cestu ani nemohl vybrat. Už první návrh, byť možná až neočekávaně odvážný, majitel s nadšením přijal. Místo toho, aby zavrhl netradiční způsob založení stavby, začal jako opravdový profesionál hledat nejlepší možná řešení.

Pro někoho jasné NE, pro jiného výzva. Svažitý pozemek ve tvaru bumerangu se špatným přístupem a se skládkou ve spodní pasáži se stal motorem pro vznik návrhu netradiční dřevostavby, která jako by se vznášela nad terénem. Foto Dano Veselský

Když na pozemek padne šero, může pozorovatel nabýt dojmu, že dům se vznáší ve vzduchu. Důmyslné konstrukční řešení základů je díky tmavé barvě téměř neviditelné. Foto Vítezslav Hájek

Nebylo to jednoduché, ale nakonec se podařilo. Konstrukce ocelových pavouků a jejich úchyty se svařovaly několikrát, než řemeslníci objevili to správné řešení. Foto Dano Veselský

Lék na všechny komplikace? Hlavně elegantně a jednoduše

Na rozdíl od mnoha jiných staveb postavených ve svahu, tahle se za něj v podstatě jen přidržuje – vlastně se jako by jistí, a to v podobě ocelové lávky, po které se do domu vstupuje a pod kterou jsou do něj přivedeny všechny inženýrské sítě. Dům je založen na dvou betonových patkách zapuštěných hluboko do svahu. Do patek stavitelé ukotvili dva čtyřramenné ocelové pavouky, které nesou základovou desku – ocelový rošt. Na něm je postavena konstrukce sestávající z ocelového skeletu a dřevěných trámů. Ač to nebyl prvotní záměr domu, jeho koncepce odpovídá nízkoenergetickým standardům. Konstrukčně je řešen tak, aby v zimě byly maximalizovány sluneční zisky – prostřednictvím prosklené jižní a západní fasády, v létě brání přehřívání přesah střechy. Dům je tak z hlediska teploty velmi komfortní; pokud ho v zimě nevytopí slunce, přispěchá na pomoc moderní technika, konkrétně elektrokotel v kombinaci s rekuperací. Majitel si také podle chuti může přitopit krbem v obýváku.

Foto Dano Veselský

„Na pohled efektní řešení skrývá spoustu praktických výhod. Dům se nachází v horách, kde by sníh a jeho tání při zapuštění domu do svahu přinášel neustálé komplikace. Poměrně jednoduché zakládání a úspora hydroizolací ušetřily spoustu financí na zbytek stavby.“
(autoři návrhu)

Foto Dano Veselský

Fasáda směrem do ulice a nejblíže k plotu je plná, tvořená obkladem z cedrového dřeva. Naštěstí jde o severní a východní orientaci, takže architekt zabil dvě mouchy jednou ranou. Vyřešil tak problém soukromí a zároveň se nezpronevěřil nízkoenergetickým standardům. Foto Dano Veselský

V nejzazším cípu pozemku je situováno posezení na terase, které umožňuje vychutnat si v soukromí a prakticky v zeleni pohledy, které svažitý pozemek nabízí. Veškeré komplikace a nevýhody jsou díky tomu ve vteřině zapomenuty. Foto Dano Veselský

Celý interiér je řešen velmi prakticky a kompaktně – techničtější zázemí se nachází v hmotě blíže ke svahu (chodba, koupelna, místnost pro vzduchotechniku, koneckonců i kuchyně). Obytné a odpočinkové místnosti najdeme v polovině vznášející se nad terénem (z tohoto pohledu nalevo). Foto Dano Veselský

Foto Dano Veselský

Podle gusta vlka samotáře

Dispozice vychází z životního stylu pána domu. Přál si bungalov pro jednoho s hostinským pokojem pro občasné návštěvy dětí a známých (rozvržení místností by však klidně mohlo sloužit i mladé rodině), kde ho nebudou obtěžovat schody. Hned za vstupem do domu je šatna s dveřmi vedoucími do technické místnosti a dostatek úložného prostoru v podobě na míru navržených skříní. V interiéru je umocněna vertikální osa díky tomu, že všechny dveře jsou navrženy až do výše stropu. Vše tak působí velmi kompaktně, svislé linie nic neruší… Celý příběh domu se odehrává podél hlavní komunikace, jíž je spojovací chodba. Nalevo od vchodu je umístěna klidová část domu (ložnice, koupelna), uprostřed najdete vchod do dílny a pracovny. Zvolíte-li směr vpravo, octnete se v obytné části domu. Obývací pokoj je spojen s kuchyní a jídelnou, kuchyně je oddělena od zbytku prostoru hmotou kuchyňské linky a krbu. Prodloužením relaxační zóny je terasa, která se táhne podél jižní a západní fasády až k jídelně.

Dominantním barevným prvkem obytného prostoru, kde jinak převažuje bílá v kontrastu s tmavými tóny, je pohodlná, velká červená sedačka. Je jakýmsi společenským i relaxačním centrem – lze si z ní vychutnat televizní film, krásy interiéru, pohledy na město i poklábosit s kuchařem otáčejícím se za kuchyňskou linkou. Foto Dano Veselský

V ložnici nic nevyruší ani toho nejchoulostivějšího spáče. Není tu přehršel nábytku ani barev. Opět je základním motivem kontrast světlých a tmavých odstínů. Intimitu dopřejí zatažené závěsy. Centrální osvětlení netřeba, přes den ho zajistí velké okno, večer poslouží malá lampička na spaní. A pak už jen zhasnout a spát… Foto Dano Veselský

Interiér je zařízen relativně skromně. Dominují mu neutrální tóny, výraznějším barevným akcentem je jen zelená stěna jako téma, které se táhne skoro celým domem, a červená sedací souprava v obývacím pokoji. Foto Dano Veselský

Vstup na terasu je možný z jídelny i z ostatních místností, které se po její délce nacházejí. Díky velkoformátovému prosklení je dům světlý, přirozeně propojený s exteriérem, v němž převažuje uklidňující zeleň. Foto Dano Veselský

Síla vertikály. Majitel si přál vysoké dveře, vytažené až ke stropu. Z estetického hlediska jde o velmi efektní řešení. Foto Dano Veselský

Stempel a Tesar architekti
Tvůrčí duo, které tvoří Ing. arch. Ján Stempel (1959) a Ing. arch. Jan Tesař (1981). Společné studio založili v roce 2008. Ján Stempel je absolventem Fakulty architektury Technické univerzity v Budapešti, svoji praxi začal v dnes již legendárním ateliéru SIAL. Od roku 2006 působí jako vedoucí ateliéru na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Jan Tesař studoval na prestižní univerzitě v Delftu v Nizozemsku a na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Během pobytu v Nizozemsku pracoval v renomované kanceláři Jeanne Dekkers architektur.
www.stempel.cz

Text: Dominika Záveská
Foto: Dano Veselský a Vítezslav Hájek
Zdroj: časopis HOME