Elegantní přístavba rodinného domu v Brne

Reklama

Když architekt Petr Hurník spřádal návrh přístavby rodinného domu na konci jedné z brněnských řadovek, myslel na elegantní subtilnost Wrightových vil a na pohodlí mladé rodiny, která si přála více soukromí a prostoru ve svém dvougeneračním domě z konce minulého století.

 

Znáte to. Ještě za minulého režimu a potom i později ti, kteří si půjčili od bank nebo získali majetky, začali intenzivně přestavovat, nadstavovat, rozpínat své nemovitosti často neuvěřitelným způsobem: nezřídka pod obraz architektonický. Postupně však i našinci procitli z pocitu, že přístavky a přírůstky jsou celkem nenáročná záležitost z kategorie „udělej si sám“ a začali chodit pro rady k architektům, najímat si stavební firmy nebo se alespoň pokoušeli najít zkušené party řemeslníků. Někteří přestavovači se nakonec rozhodli pro profesionální návrh, dali si ho schválit na stavebním úřadě a pustili se do zvelebování svého rodinného domu či vily.

Červená akcentuje, vede linie, šedá se rezervovaně přiznává k surovým stavebním materiálům. V tomto případě jde o stavební lepidlo, kterým se zatřely betonové tvárnice ztraceného bednění. Ty se použily na obvodovou zeď přízemí zapuštěného do svahu. (foto: Dano Veselský)

Jejich nadšení většinou povadlo, když zjistili, že stavební firmy se ani zdaleka tak nehrnou do pracných předělávek jako do staveb domů na zelené louce. Kromě toho jakkoli poctivě a do posledního detailu zpracovaná projektová dokumentace nemůže předvídat drobné, ale pro přístavbu či přestavbu nezřídka klíčové momenty. Ty jakoby naschvál vyplynou z postupu prací, rozpočtového deficitu nebo z nepředvídaných objevů toho, co skrývá původní stavba. Podobně, i když nikterak dramaticky, se odvíjel příběh stylového přírůstku dvouposchoďového a dvougeneračního rodinného domu na svažitém terénu brněnské městské čtvrti Kohoutovice, která měla ještě v 80. letech minulého století venkovský ráz.

Na vstupní halu navazuje technická místnost a točité schodiště, které se netypicky, a přitom úsporně zvedá z malé plochy. Tu vymezuje válec zdiva poskládaný z bílých polovin vápenopískových cihel. (foto: Dano Veselský)

Slovo architekta

„Návrh, který jsem připravil, se od realizace lišil subtilitou zastřešení terasy, původně zamýšlenou jako citaci fenomenálních Wrightových vil s jejich elegantními, neuvěřitelně tenkými železobetonovými římsami s obrovským přesahem. Konečná podoba je díky posuvnému zasklení terasy, a tedy variabilnějšímu využití, pro mě rovněž přijatelná, i když má nesporně mohutnější vzhled,“ srovnal, ale neodsoudil rozdíly mezi svou představou a výsledkem snažení všech podílejících se na přístavbě architekt Petr Hurník. Mezi rodinou Hurníkovou a majiteli domu s přístavbou panují dobré vztahy. Navzájem se dobírají, a přitom respektují. Domácí vědí, že v návrhu jejich domu v původní verzi se uplatnily ty nejlepší úmysly. Byli by nakloněni myšlence opticky odlehčenější konstrukce, dokonce by přistoupili i na dostavění skleněného tubusu u výstupu z kruhového schodiště do obývacího pokoje, ale ve chvíli, kdy už bylo více než zřejmé, že rozpočet nestačí, ušetřili na efektních prvcích a našli pro jejich řešení finanční i architektonický kompromis.

Vřetenové kruhové schodiště mělo mít ve výbavě i madla, aby se po schodech chodilo bezpečněji, ale než byly zakoupeny a osazeny, našli si dospělí i děti způsob, jak bezpečně zvládnout schodišťové výstupy a sestupy. Tvrdí, že ve válci se chodí jistěji než po schodišti ve starém domě, i když to je širší, s přímými rameny a předpisovými držadly. (foto: Dano Veselský)

V případě schodiště se vzdali uzavřeného proskleného ukončení tubusu – odstřihli ho a kruhovou zídku ukončili dvěma řadami skleněných tvarovek. „Mysleli jsme si, že terasou nasměrovanou do zahrady za domem získáme více soukromí. Jevilo se to jako logické pokračování nápadu s balkonem, který si ještě rodiče dali naprojektovat s výhledem za dům. Prodloužení obývacího pokoje v přístavbě pomocí terasy nad zahradou vypadalo celkem přirozeně. Potom však přišel Petr Hurník a ukázalo se, že logika sice velí, ale ne vždy domýšlí – nad zahradou jsou už další rodinné domy, svítí tam méně slunce a chybí výhled do krajiny. Architektovo oko přece jen lépe zhodnotilo orientaci domu a její možnosti v souvislosti s dispozicí vnitřního prostoru přístavby. Po rozhovoru s architektem jsme se shodli na umístění terasy k hlavnímu průčelí,“ přiznali domácí.

Skutečně plošně úsporného opatření se docílilo v koupelno-toaletním prostůrku na dětském podlaží, kde na ploše 1 × 2,8 m vznikla koupelnička s umývadlem a sprchovým koutem a v jejím sousedství samostatné WC. Obě místnosti jsme prověřili – dá se v nich obrátit a bez újmy na těle vykonat to, co se v takových místnostech vykonává. (foto: Dano Veselský)

Před oknem, za oknem zelený svět

„Strop posledního podlaží měl být o málo vyšší. Odpovědní pracovníci ze stavební firmy se poněkud neztotožnili se stavebním výkresem a betonový věnec posadili níže, než se naplánovalo. Vznikla však taková situace, že jsme mohli mezi stropní a střešní konstrukci uložit téměř půl metru minerální vaty. Kvalitně jsme tak zaizolovali střechu. K celkovému šetření a nízkoenergetickému bydlení přispěla trojskla okenních výplní a například i dostatečná kontaktní izolace keramického obvodového pláště. Příjemným výsledkem našich izolačních počinů jsou zelené dotace, které se nám podařilo úspěšně vyřídit,“ vysvětlili nám domácí na terase s výhledem na kopcovitou krajinu se zelení, za kterou opatrně vyčnívaly paneláky nedalekého sídliště, o něco blíže se rýsovalo několik dalších řadovek z pozdějších let. Vsedě na terase v pohostinné společnosti domácích se nám na odiv vystavovalo okrouhlé okno na opačném konci otevřeného prostoru nejvyššího poschodí. Jeho kruh zarámoval pohled do zahrady za domem. Stal se tak hlavní ozdobou obývacího pokoje. „Původně jsme obývací pokoj neplánovali. Máme příjemnou obytnou kuchyni ve staré části soudomí. V domě rodičů patří k naší obytné části nejvyšší podlaží, které je krátkou chodbou spojeno s přístavbou. Vstupuje se tak přímo do našeho nového obývacího pokoje. Ten však využíváme spíše jako televizní místnost a pracovnu. Okrouhlé okno ve smrkovém rámu jsme dali zhotovit na zakázku. Není otvíravé, nebylo tedy ani příliš drahé – u okrouhlých oken je nejdražší kování. Když je třeba, umyjeme ho z venkovní strany,“ dozvídáme se.

Tudy se prochází přes spojovací chodbu ze starého domu do nové přístavby. (foto: Dano Veselský)

Dětské pokoje jsou velkorysé, domácí si je zařizovali podle svého uvážení, do barevnosti mluvily i děti. Chlapecký pokoj umístili blíže k zahradě. (foto: Dano Veselský)

Barevnosti a jiné jinakosti

Na stěnách obývacího pokoje, kuchyně, v ložnici a vůbec tam, kde to přišlo vhod, si jen tak barevně a optimisticky visí ideově blízké obrázky matky a její dcery Katky. V místnostech se kombinace modré a zelené a červeň jako kontrast k bílým plochám nebo k cementové šedi zasadily o rozhýbání energie domu v souladu s barevným citem členů rodiny. Nikdo z nich ani nepomyslel, že by si vše zařídili do ještě stále moderní bílo-bílé s čistými liniemi, jež by nenarušila zabydlenost. Pro tuto rodinu by to byl nezáživný, dokonce až sterilní prostor, ve kterém by se necítili doma.

Obytná kuchyně ve staré části domu je stále místem, kde se rodina schází nejčastěji. Daří se tu výrazné barevnosti a tvorbě vlastních uměleckých děl. Barevné obrázky od matky a dcery visí ve všech místnostech. (foto: Dano Veselský)



Obývací pokoj se v létě protáhne až na terasu, kde pulzuje rodinný život. V architektonickém návrhu se předpokládala celoskleněná stěna. Trámový dřevěný strop nezakrývali. Líbí se jim dřevo nad hlavou. (foto: Dano Veselský)

Doma se už u nich cítí i nejstarší generace. Rádi přijdou do přístavby, i když obě generace vzájemně respektují území, na kterém jsou pouhými hosty. Těší se především z toho, že jsou spolu v jednom domě, ale přesto se dopracovali k soukromí. Původní společné schodiště vylučovalo klidný životní styl, který se obtížně sladí, je-li v domě rodina s dětmi s jiným denním rytmem, než který potřebuje starší dvojice.

Tudy se prochází přes spojovací chodbu ze starého domu do nové přístavby. (foto: Dano Veselský)

Odchod, příchod

Do domu se sice vchází ze suterénu, zato však elegantního a umně řešeného. Přístavba je široká jen čtyři metry, a přesto se ve vstupní hale nachází dokonce i pohovka, šatník a najde se místo i na odložení kol, bot, kočky a hostů. Stěny zdobí cementová šedá, která je ve skutečnosti neupravovaným povrchem vrstvy stavebního lepidla. Stěna vyzděná z betonových tvarovek měla být přiznaná v interiéru. Domácí se však při představě, že by se skrze spáry ve zdivu dostali do jejich domu brouci či pavouci, rozhodli zatřít plochu stejnorodým nátěrem.

Koupelna, nebo spíše koupelnový pokoj, patří sice do staré části domu, ale její poloha a vzhled jsou zcela nové. Na tomto místě byla předtím ložnice rodičů. (foto: Dano Veselský)

Ani tato ložnice nebývala ložnicí, nýbrž dětským pokojem. Nyní má každý potomek svůj vlastní pokoj o poschodí níže. (foto: Dano Veselský)

Na halu navazuje točité a prostorově nejúspornější schodiště, jaké mohl vymyslet jen architekt, který sám obývá dům s malými místnostmi. Takový mají Hurníkovi v Kamenné kolonii v Brně. Dva malé dělnické domky rovněž potřebovaly někoho, kdo z mála místa učiní obytný, pohodlný celek. Architekt, zvyklý na miniprostory, přesvědčil domácí, že ani prostorově stísněnější poměry nemusejí omezit svobodu pohybu. Kromě toho v době, kdy rostla hrubá stavba, a i poté, kdy se vytvářel vnitřní prostor, vykonával architekt dohled nad průběhem prací. Kontrolovat postup vyzdívání schodiště nestačilo. Vkládání jednotlivých stupňů do zdiva bylo řemeslně tak náročné, že k „babrání se“ s polovinami vápenopískových cihel se odhodlal Tomáš – kamarád i řemeslník důsledný a precizní. Každý stupeň musel zazdívat do kruhové stěny – týdny chodili domácí po starých schodech v domě rodičů. Schodiště má vřeteno zakotveno v betonové desce. Nové a staré základy jsou spřažené ocelí. Zemní práce a vybudování základů provedli v jednom roce, další rok se už probourali do nového domu přes obvodové zdivo tlusté 40 cm. Měli štěstí, že dům na konci řadovky měl ještě svůj čtyřmetrový pás pozemku. Dodatečným přikoupením dalších tří metrů z městské parcely vyšli vstříc požadavku na požární bezpečnost. Stavební úřad jim požehnal k zahájení prací na jejich přístavbě.

Terasa měla být otevřenější, prosklených ploch se mělo vsadit rovněž o něco více, ale výhled tu mají i tak brněnsky božský. (foto: Dano Veselský)

Terasa se odsunula za posuvné prosklení a existenci schodů prozrazují spíše okénka nad sebou. (foto: Dano Veselský)

Studie domu z dílny architekta Petra Hurníka

Text: Marína Ungerová
Foto: Dano Veselský
Skice: Ing. arch. Petr Hurník
Zdroj: Vše o rekonstrukci bytu a domu, 2011, JAGA GROUP, s.r.o
. {R1}

Reklama
Reklama

Komentovat