Jednoduchý dům s přístavbou do zahrady našli v původním stavu. Dnes je z něj útulné útočiště režiséra a jeho rodiny

Příběh obyčejného a nenápadného domu, ze kterého se stalo útulné místo, nám vyprávěla sama architektka Jana Benková.

Na první pohled je to jednoduchý dům ve tvaru čtverce s přístavbou do zahrady. Zdroj: Matej Hakár

„Cesta k ateliéru pro mne začala úplně nestandardně, ale když se nad tím zamyslím, takto by to mělo fungovat běžně. Zavolal mi přítel, že by rád koupil nemovitost. Šli jsme ji spolu obhlédnout.

„Pamatuji si den, kdy mi v notebooku architektka Janka ukázala první vizuál prostoru, kterému dominovaly modré samonosné schody. Byl to šok, ale okamžitě jsem se do té představy zamiloval.“
majitel

Cesta vlakem nám z Bratislavy trvala hodinu a půl. Lokalitu vybíral i podle dostupnosti veřejnou dopravou. Kromě toho hledal tiché místo, kde by tvořil. Neměla jsem velké očekávání, nebyly to hory, ale překvapivě, ‚dolňáky‘, tedy rovina.

Dlažba s geometrickým vzorem vymezuje kuchyni, zadní vstup a hygienické zázemí od zbytku přízemí. Linku tvoří jednoduché bílé skříňky a otevřené vrchní police. To, co se z původního domu dalo zachovat či zachránit, jako například dveře se zasklením, to tu zůstalo. Zdroj: Matej Hakár

Zamilovala jsem se však stejně rychle jako on. Jednoduchý dům, čtverec s přístavbou do zahrady, jsme našli v původním stavu, ale dobrá atmosféra tam byla už tehdy. A přišlo i libreto. ‚Áčtyřka‘ představ, jak by kamarád režisér ve Strekově rád fungoval.

„Tento jednoduchý dům, čtverec s přístavbou do zahrady, jsme našli v původním stavu, ale dobrá atmosféra tu byla už tehdy. Zamilovala jsem se stejně rychle jako majitel.“
Jana Benková, architektka

Dům zvenku působí nenápadně, fasádu jsme řešili minimálně. Brizolit je jen scelený jemným nátěrem, až lazurou. V zásadě je původní, až na nové perforace a opravy starých otvorů do dvora. Střešní konstrukce je též zachovaná. Vzhledem k ateliéru a jeho využívání studenty a přáteli jsme neodolali otevření části střechy v centrálním prostoru a začlenění k obytné části.

Pod lůžkovou částí v podkroví se nachází obývací část s pohovkou, křeslem a tzv. pufy na sezení, kam zasedne osazenstvo při společném promítání. Zdroj: Matej Hakár

Zbytek konstrukce, který nevyhovoval svojí výškou, byl standardně zaizolovaný. Tvarování střechy jsme zachovali, měnila se jen krytina. Rekonstrukci jsme vedli velmi střídmě – co se dalo zrecyklovat či zachovat, zůstalo v domě.

Podívejte se blíže na dlažbu na zemi. Kdo si ji pamatuje z dob socialismu? Nic jí nebylo, tak proč ji v chodbě nezachovat? Vždyť za krasavce je tu přece stejně lustr… Zdroj: Matej Hakár

Dům a zároveň ateliér měl pojmout dostatečné množství lidí (10 až 12), něco jako úzkou filmovou rodinu, respektive štáb. Mělo to být něco jako ‚filmový base camp s domácí atmosférou‘. Proto jsme navrhli velký stůl, pec s možností ležení, schody na tzv. palandu a kuchyňku za rohem.

Palanda na ‚odpadnutí‘ po víně je hned nad pecí a stolem, nahoře pod střechou. Debata může pokračovat dále. Filmy se přehrávají nad pohovkou a na ní, za ní je nika na spaní v pokoji pro hosty.

Kuchyni od jídelní části odděluje pec, která plní i funkci lůžka. Dřevo na stropě a podlaze prostor zútulňuje, opticky prohřívá. Navzdory mixu použitých materiálů, jako jsou kov, cihla, beton a dřevo, výsledek působí absolutně kompaktně a harmonicky. Zdroj: Matej Hakár

Kontakt se zahradou propojuje vnitřek s exteriérem zarámovaným pergolou. Pokoj pana režiséra je za rohem v přístavbě, kterou jsme našli v polorozpadlém stavu s děravou střechou. Otevřeli jsme záklop stropu. Přidali prostor pod sedlovou střechou, aby pokoj získal výšku a vzdušnost. Původně jsme chtěli pracovní stůl v okně, s vývojem stavby a rozpočtu jsme však nakonec atypické prvky redukovaly jen na nezbytné.

Jedna ložnice je situovaná do dvora a díky velkorozměrnému oknu je zalitá denním světlem. Naproti posteli se nachází na psací stůl s počítačem, za kterým majitel tvoří. Zdroj: Matej Hakár

Projekt se nám podařilo zrealizovat během pandemie na dálku. Potom už probíhaly online debaty k zaplnění interiéru hotovým nábytkem a doplňky. Ve finále jsem se nechala překvapit, jak se dům zabydlel.

„Koupil jsem si to jako kreativní dům, daleko od svého bytu zaplněného elektronikou, jako místo, kde je wifi tajné slovo a kde budu moci odpočívat hlavně psaním a vnímáním zahrady.“
majitel

Na pergolu došlo později. Dalo by se říct, že je scénická, protože pod ní během dne probíhá hra světla a stínu. Někdy je to plný stín, jindy šachovnice. Mění se neustále.

Cílem bylo získat stín, ale nesebrat světlo domu, zároveň chránit početné osazenstvo na terase před deštěm. Časem po ní poroste fazol a réva. Novému platanu jsme v růstu nechali volné pole, aby měl dostatek prostoru. Časem přibydou ještě textilie, závěsy, světélka.“

Dřevěné pódium a pergola rámcují plochu terasy, kde se dá u velkého stolu pokračovat v tom, co začalo uvnitř. Tvar a rozměry pozemku zaručují majiteli i jeho hostům přiměřené soukromí. Zdroj: Matej Hakár

Text: Katarína Barošová
Foto: Matej Hakár
Zdroj: Časopis HOME