Jednoduchý ekonomický dům mezi stromy

Trojice architektů, dva ze starší generace – María Victoria Besonias, původem Madriďanka, a rodák z Buenos Aires, tedy pravý porteño, Guillermo de Almeida – a jejich kolega, třicátník Luciano Kruk, si tu nedaleko slavných pláží s bílým písečkem postavili dům, v němž tráví dovolené. V blízkosti je přímořské lázeňské městečko Mar Azul, dvanáct kilometrů dále po pobřeží známé letovisko Ville Gesell, spíše lidové než mondénní. Tamní pláže byly první, na nichž se v roce 1960 objevily bikiny.

Z lesíka na pláž
Parcela se čtyřiceti třemi jehličnatými stromy, mírně se svažující směrem k cestě, je jedním z několika borovicových lesíků v okolí. Jehličnany dovezl ve třicátých letech minulého století z Evropy Carlos Idaho Gesell a vysadil je, aby zpevnily pobřeží s dunami. Syn německých emigrantů zde skoupil více než šestnáct kilometrů čtverečních území. Další stromy, i ty jejich, jak mi řekl Luciano Kruk, vysadili v sedmdesátých letech. Jsou tak vzácné, že penzióny a hotely uvádějí při popisu svého vybavení a služeb i přesný počet pinos, borovic, které mají na pozemku. Běžnější jsou v tomto kraji tamarišky a eukalypty, ani akácie tu kdysi nerostly, dovezl je z Austrálie – kdo jiný – Carlos Gesell.

Jednoduchý dům mezi stromy vyšel v přepočtu na něco více než půl miliónu korun a ani jeho provoz a udržování nejsou nijak náročné. Jelikož lesík chrání před větrem od moře i před slunečními paprsky, nebylo zapotřebí soustřeďovat se na tepelnou izolaci. Navíc je dům obývaný jen v letních měsících, tedy v lednu a únoru, kdy je tu příjemné počasí bez veder – obvykle do dvacet sedm stupňů Celsia. V této části světa nebývají kruté ani zimy. Teplota se i v chladném období drží většinou nad deseti stupni. Ušetřilo se i na jednoduchých oknech, beton nechali architekti bez povrchové úpravy, je jen vyhlazený pískováním. Velkou položkou v nákladech nebyl ani nábytek – byl vyroben z přepravních obalů na stroje, samozřejmě z kanadské borovice.

Schopnost splynout s okolím
Materiál, proporce i jednoduchá geometrie domu ladí s okolním lesem. K symbióze stavby s okolím přispívají i velké skleněné plochy, v nichž se při pohledu zvenku odrážejí stromy a při pohledu zevnitř tvoří téměř nerozeznatelnou hranici mezi domem a lesem. Bak arquitectos už projektovali několik domů s podobným tvaroslovím. Vyznačují se stejně čistými liniemi, rovnými a zalomenými v pravém úhlu, a střídmým materiálovým akordem atraktivně zbarveného dřeva, světlého kamene a bílé omítky. Celek někdy doplňuje vodní plocha, v níž se odráží bělavá obloha, nebo mu stejně jako zde vládne decentní souhra betonu, dřeva a načerno zbarveného, neobyčejně odolného anodizovaného hliníku. Jejich stavby jsou pozoruhodné tím, že se dokonale přizpůsobí okolí, ba až srostou s ním. Pro dům v Bosque de Mar Azul to platí doslova – osm stromů prorůstá dřevenou terasou a dva dokonce stropem (respektive terasu a strop postavili kolem stromů).

Dům – dvojice linií
Velkou terasou podél obývacího pokoje a jídelny se dům z jedné strany úplně otevírá okolí – téměř jako zahradní besídka neboli vyhlídka. Na opačné straně je dům uzavřený, s okny. Tato část zvenku působí solidně, masivně a pevně. Je tu kuchyň, přes kterou se prochází do koupelny a dvou ložnic.

K puristicky zvoleným materiálům stavby je ideální betonová pracovní deska v kuchyni. V posledních letech je pohledový beton všeobecně rafinovaný a v podstatě luxusní interiérový materiál, s oblibou využívaný i na podlahy a koupelnovou sanitu; stejně byl použit i v domě v Bosque de Mar Azul. Beton je v kuchyni a obývacích prostorech zkombinovaný se světlým dřevem.

Do domu nevedou klasické vstupní dveře. Vchází se přes terasu v přední části domu – stačí vystoupit po několika schůdcích nebo projít ze strany, kde je terasa v jedné úrovni s terénem, a vejít kteroukoli ze skleněných posuvných stěn. Žádné dveře tedy neruší kompozici dvou subtilních rovnoběžek: linky, kterou tvoří terasa (kvůli estetice nemá podezdívku k vyrovnání svažujícího se terénu, ale ladně se vznáší nad pískem), a betonové, pravoúhle zalomené linie střechy. Tvarová redukce snad až na hranice možností je charakteristická nejen pro kompozici fasády, ale odráží se i v půdorysu složeném ze čtverců s hranou tři sta deset centimetrů.

V zadní části domu se schéma rovnoběžek opakuje, linie jsou však masivní a dominuje tu beton, nikoli křehké sklo a lehká dřevěná konstrukce z přední fasády. Všechny prvky zdůrazňují pocit bezpečného soukromí. Již letmý pohled prozrazuje, že když se obyvatelé zdržují v této části, nehledají kontakt s okolím.

O kvalitách domu pod borovicemi nedaleko Mar Azul svědčí i to, že Bak arquitectos za něj získali v září 2006 Velkou výroční cenu Sociedad Central de Arquitectos a v roce 2005 první cenu Alucobond v soutěži Concurso Arquitectura Joven Argentina.

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Besonias, Almeida, Kruk Arquitectos
ZDROJ: HOME