Jednoduchý ekonomický dům mezi stromy

Lokalita Bosque de Mar Azul na východním pobřeží Argentiny je blízko u silnice P11, která vede podél atlantického pobřeží z hlavního města do Mar del Plata. Je to asi jen hodinka cesty autem do Madel, jak říkají domácí sedmi set tisícovému mondénnímu letovišti. Obrovské dvanáct a půl milionové Buenos Aires je daleko, téměř čtyři sta kilometrů na severozápad. Právě zde, nedaleko proslulých pláží, se trojice argentinských architektů rozhodla trávit dovolené. Uprostřed borovicového háje si postavili dům, který splývá s okolní přírodou – jednoduchý, ne drahý a nenáročný na udržování.
Reklama

Trojice architektů, dva ze starší generace – María Victoria Besonias, původem Madriďanka, a rodák z Buenos Aires, tedy pravý porteño, Guillermo de Almeida – a jejich kolega, třicátník Luciano Kruk, si tu nedaleko slavných pláží s bílým písečkem postavili dům, v němž tráví dovolené. V blízkosti je přímořské lázeňské městečko Mar Azul, dvanáct kilometrů dále po pobřeží známé letovisko Ville Gesell, spíše lidové než mondénní. Tamní pláže byly první, na nichž se v roce 1960 objevily bikiny.

Z lesíka na pláž
Parcela se čtyřiceti třemi jehličnatými stromy, mírně se svažující směrem k cestě, je jedním z několika borovicových lesíků v okolí. Jehličnany dovezl ve třicátých letech minulého století z Evropy Carlos Idaho Gesell a vysadil je, aby zpevnily pobřeží s dunami. Syn německých emigrantů zde skoupil více než šestnáct kilometrů čtverečních území. Další stromy, i ty jejich, jak mi řekl Luciano Kruk, vysadili v sedmdesátých letech. Jsou tak vzácné, že penzióny a hotely uvádějí při popisu svého vybavení a služeb i přesný počet pinos, borovic, které mají na pozemku. Běžnější jsou v tomto kraji tamarišky a eukalypty, ani akácie tu kdysi nerostly, dovezl je z Austrálie – kdo jiný – Carlos Gesell.

Jednoduchý dům mezi stromy vyšel v přepočtu na něco více než půl miliónu korun a ani jeho provoz a udržování nejsou nijak náročné. Jelikož lesík chrání před větrem od moře i před slunečními paprsky, nebylo zapotřebí soustřeďovat se na tepelnou izolaci. Navíc je dům obývaný jen v letních měsících, tedy v lednu a únoru, kdy je tu příjemné počasí bez veder – obvykle do dvacet sedm stupňů Celsia. V této části světa nebývají kruté ani zimy. Teplota se i v chladném období drží většinou nad deseti stupni. Ušetřilo se i na jednoduchých oknech, beton nechali architekti bez povrchové úpravy, je jen vyhlazený pískováním. Velkou položkou v nákladech nebyl ani nábytek – byl vyroben z přepravních obalů na stroje, samozřejmě z kanadské borovice.

Schopnost splynout s okolím
Materiál, proporce i jednoduchá geometrie domu ladí s okolním lesem. K symbióze stavby s okolím přispívají i velké skleněné plochy, v nichž se při pohledu zvenku odrážejí stromy a při pohledu zevnitř tvoří téměř nerozeznatelnou hranici mezi domem a lesem. Bak arquitectos už projektovali několik domů s podobným tvaroslovím. Vyznačují se stejně čistými liniemi, rovnými a zalomenými v pravém úhlu, a střídmým materiálovým akordem atraktivně zbarveného dřeva, světlého kamene a bílé omítky. Celek někdy doplňuje vodní plocha, v níž se odráží bělavá obloha, nebo mu stejně jako zde vládne decentní souhra betonu, dřeva a načerno zbarveného, neobyčejně odolného anodizovaného hliníku. Jejich stavby jsou pozoruhodné tím, že se dokonale přizpůsobí okolí, ba až srostou s ním. Pro dům v Bosque de Mar Azul to platí doslova – osm stromů prorůstá dřevenou terasou a dva dokonce stropem (respektive terasu a strop postavili kolem stromů).

Dům – dvojice linií
Velkou terasou podél obývacího pokoje a jídelny se dům z jedné strany úplně otevírá okolí – téměř jako zahradní besídka neboli vyhlídka. Na opačné straně je dům uzavřený, s okny. Tato část zvenku působí solidně, masivně a pevně. Je tu kuchyň, přes kterou se prochází do koupelny a dvou ložnic.

K puristicky zvoleným materiálům stavby je ideální betonová pracovní deska v kuchyni. V posledních letech je pohledový beton všeobecně rafinovaný a v podstatě luxusní interiérový materiál, s oblibou využívaný i na podlahy a koupelnovou sanitu; stejně byl použit i v domě v Bosque de Mar Azul. Beton je v kuchyni a obývacích prostorech zkombinovaný se světlým dřevem.

Do domu nevedou klasické vstupní dveře. Vchází se přes terasu v přední části domu – stačí vystoupit po několika schůdcích nebo projít ze strany, kde je terasa v jedné úrovni s terénem, a vejít kteroukoli ze skleněných posuvných stěn. Žádné dveře tedy neruší kompozici dvou subtilních rovnoběžek: linky, kterou tvoří terasa (kvůli estetice nemá podezdívku k vyrovnání svažujícího se terénu, ale ladně se vznáší nad pískem), a betonové, pravoúhle zalomené linie střechy. Tvarová redukce snad až na hranice možností je charakteristická nejen pro kompozici fasády, ale odráží se i v půdorysu složeném ze čtverců s hranou tři sta deset centimetrů.

V zadní části domu se schéma rovnoběžek opakuje, linie jsou však masivní a dominuje tu beton, nikoli křehké sklo a lehká dřevěná konstrukce z přední fasády. Všechny prvky zdůrazňují pocit bezpečného soukromí. Již letmý pohled prozrazuje, že když se obyvatelé zdržují v této části, nehledají kontakt s okolím.

O kvalitách domu pod borovicemi nedaleko Mar Azul svědčí i to, že Bak arquitectos za něj získali v září 2006 Velkou výroční cenu Sociedad Central de Arquitectos a v roce 2005 první cenu Alucobond v soutěži Concurso Arquitectura Joven Argentina.

TEXT: Karol Klanic
FOTO: Besonias, Almeida, Kruk Arquitectos
ZDROJ: HOME

Reklama
Reklama

Komentovat