Moderní dřevěná chata pod Tatrami plná světla
V polské obci Kościelisko pod Tatrami vyrostla moderní chata. Nabízí téměř 250 metrů čtverečních užitné plochy, navzdory tomu v přírodním prostředí a vedle ostatních staveb nepůsobí rušivě.
Charakteristickým prvkem designu je moderní zpracování okapu – typického prvku v polské architektuře horských domů.
K dalším typickým prvkům původních staveb v polských horských oblastech patří – podobně jako u nás – sedlová střecha. Tu má i „Villa Frame“, jak projekt nazvali architekti Jan Karpiel Bułecka a Marcin Steindel.
Hlavní roli v rámci použitých materiálů sehrává modřín. Jím je pokryt základní rám domu, který určuje nejen podobu dispozice, ale zároveň architektům umožnil vytvořit balkóny z podkroví, po kterých investor velmi toužil.
Místní pískovec a dřevo
Protože dům je postaven ve svahu, z přístupové části stojí na kamenném soklu z místního pískovce. V něm je vjezd do garáže a garáž samotná. Vstup do domu je řešen schodištěm podél kamenné zdi.
Toto schodiště kryje přesah střechy. Obložení přesahu dřevem vytváří příjemný kontrast s kamennými schody a zdí – podobně jako kamenný sokl a dřevěné hlavní podlaží domu. Použití pískovce odkazuje na tradici pevného ukládání kamenů jeden na druhý – bez potřeby malty.
Krytá terasa i otevřené balkóny
Tradiční řešení najdeme i v interiéru. Stejně jako venku i uvnitř jsou posunuta do moderních podob. Díky dřevěnému rámu vznikly též kryté venkovní prostory navazující na interiér – pohodlná terasa, která chrání domácí před nepřízní počasí a poskytuje jim možnost posezení venku s krásnými výhledy na okolí.
Nad touto částí se nachází velký balkón z podkrovních místností. Další je orientován do zahrady. Do ní „se dívají“ i největší okna domu. Díky několika šikovným detailům je vila neustále plná světla a obrazů z okolní přírody.
Villa Frame
architektonické studio: Karpiel Steindel Architecture
autoři: Jan Karpiel Bułecka, Marcin Steindel
lokalita: Kościelisko, Polsko
zastavěná plocha: 156 m2
užitná plocha: 246 m2
objem: 805 m3
projekt: 2016
realizace: 2017 – 2018
Sabína Zavarská
foto: Krystian Morawetz