Nápaditý, svěží a vskutku praktický design na malé ploše

Necelých čtyřicet metrů čtverečních, jedna mladá majitelka ajeden architekt. Počty celkem jednoduché, ale jak vlastně naložit stak malou plochou anepříliš počteným stavebním týmem? Po vzdoru budovatelského nadšení se však mladé bydlení brzy stalo skutečností. Případné mladické nerozvážnosti přitom zůstaly za dveřmi nově zrekonstruovaného 2 + 1 amísto nich nás uvítal nápaditý, svěží avskutku praktický design.
Reklama

Po několika drobných přesunech se konečně dostáváme kcíli naší dnešní návštěvy. Ani nám nevadí, že jsme omylem přejeli dvě zastávky, akocháme se čilým cestovním ruchem vmalebné části Prahy. Zatímco sfotografem vyčkáváme, až nás do bytového domu na Malé Straně vpustí architekt Martin Sladký ze studia de.fakto, napadá mě, že pro náhodného návštěvníka jsou cizinecký šrumec acinkající tramvaje celkem příjemným osvěžením. Každodenní konfrontace srušnou ulicí však nakonec nevyznívá až tak příznivě. Obeznámena svýměrou bytu si navíc nemohu ani odpustit hororové scénáře, ve kterých se mi zjevuje malý tmavý byt sakustikou rockového klubu, ve kterém všudypřítomný hukot tramvají supluje říznou basovou kytaru…

Andělská bílá bez hudební vložky
Přemoženi obavami znávštěvy temného doupěte vdopoledních hodinách ostýchavě čekáme za dveřmi, až nám architekt představí své dílo. Za pomalu se otevírajícími dveřmi se pozvolna rozprostírá bílý interiér, za kterým si architekt „stojí“ sladěním své košile do jedné, bílé barvy. Skabelkou přitisknutou na hrudi stojím vpředsíni aočekávám, že si tramvaje každou chvíli nažhaví trsátka aspustí svůj velkolepý koncert. Hudební vložky vpodobě improvizovaného houkání městské hromadné dopravy se však nedočkám. Vzhledem ktomu, že byt je situován do vnitrobloku, uši si na své nepřišly, avšak oči jsou již plně zaměstnány. Vrozporu sočekáváním se snaží zvyknout na velký příliv světla. Rozum mi velí, že jsme hostem vmalém bytě, srdce se však zdráhá tomu uvěřit.

Není to pouze převažující bílá, která byt opticky „nafoukla“, ale také důmyslně rozvržené úložné prostory, se kterými se poprvé setkáváme již vpředsíni. Architekt Martin Sladký se netají oblibou navrhování malých bytů: „Je to vlastně velmi jednoduché. Pokaždé jde oto stejné – prostor opticky zvětšit azároveň vymyslet, kam uložit všechny věci.“ Kromě vestavěného nábytku slaminovým povrchem, který kromě ošacení umě schoval itrubky od topení, uvažoval architekt iostávajících příčkách aefektivnějším členění prostoru. Na místě niky, která složila kumístění plynového kotle, vzniklo „nároží“, které ukrývá vestavěnou skříň azároveň kolem něj „krouží“ posuvné příčky, které nahradily ty původní. Díky tomuto posuvnému principu se dají vzájemně oddělit dva prostory aoproti původní dispozici dvojpokojového bytu stitěrnými místnostmi tak vzniklo jakési nové improvizované 2 + 1, které se může kdykoliv proměnit zpátky vjeden celistvý prostor. Rovněž druhá nika ve svých útrobách ubytovala skříň, do které architekt Sladký velmi prozíravě umístil vývody na pračku. Majitelka tak má pračku pěkně uklizenou ve skříni vpředsíni amůže se těšit zušetřeného prostoru vkoupelně.

Architekt Sladký bral vúvahu ifakt, že vmalých bytech není často problém odřít zeď či nábytek. Ustěn proto zvolil obklad amalbu odolné proti otěru, který zbílé udělal praktickou asnadno udržovatelnou barvu. Vzhledem ke specifickým rozměrům bytu architekt navrhl téměř všechno zařízení na míru. Kromě závěsného astojacího svítidla vobývací místnosti, židlí Pedrali adrobných zařizovacích předmětů vkoupelně pochází vše zdílny studia de.fakto. Architekt dodává: „Tím, že jsme navrhli vlastní nábytek, jsme mohli klientce garantovat celistvé sladění interiéru akrátké dodací lhůty. Celou rekonstrukci včetně stavebních prací jsme zvládli zhruba za tři měsíce.“

Snídaně vtunelu
Společenské části bytu vévodí bílá barva, se kterou výrazně kontrastují skulpturálně pojaté černé židle od značky Pedrali. Nad vším bdí nekonfliktní šedá, která se objevuje na sedací soupravě ataké na plovoucí podlaze Parador v provedení „surová ocel“. Dekorativně pojatá stěna za sedací soupravou zavádí interakci sjinak strohým interiérem. Celému prostoru pak dominují dvě svítidla – solitérní stojací lampa od návrhářky Anny Kozové azávěsné svítidlo Maskros zIKEA. Martin Sladký podotýká: „Jsou to vlastně jediná dvě viditelná svítidla, což byl záměr. Na Aničku Kozovou padla volba iproto, že je to moje kamarádka, asvětlo zIKEA za ty peníze prostě nešlo nekoupit,“ směje se architekt, kterého vradosti zlevného nákupu nezastavilo ani to, že musel trochu zkrátit tyč, na které je svítidlo zavěšené, aže mu po sestavení stínidla tvořeného zdrobných papírových kytiček nějaká tu atam zbyla…

Zatímco vpodání Edouarda Maneta se snídaně chystala vtrávě, zde si ji domácí mohou naaranžovat dojakéhosi „tunelu“, na konci kterého mohou nerušeně pozorovat svůj protějšek. Zabudované světlo tunel příjemně rozsvítí azároveň vykouzlí příjemnou intimní atmosféru při pozdních večeřích. Novodobou romantiku vpodobě „snídaně vtunelu“ završuje praktičnost závěsného stolku, do kterého se zboční strany nechala nainstalovat televize. Závěsný jídelní stůl tak zároveň slouží ijako televizní stolek, což dokládají také zásuvky na elektroinstalaci aDVD přehrávač či skříňka na oblíbené filmy, která je umístěna nad televizí. Nábytek typu dva vjednom nejenom výrazně ušetřil prostor, ale také vyřešil problém stím, kam umístit televizi: „Mezi pohovkou atelevizí by měla být určitá symetrie, měly by být naproti sobě, tak abychom nemuseli otáčet hlavu, když se chceme dívat na televizi. Současně jsem si však byl vědom itoho, že samostatný televizní stolek by si zde nárokoval imísto určené pro jídelní stůl. Musel jsem tedy jídelní atelevizní zónu situovat do tohoto jediného prostoru.“

Mladistvě pojatý interiér podtrhuje dvojice židlí HIM&HER, které sázejí na osvědčený tvar oblíbených „pantonek“, avšak dodávají mu výrazný lidský rozměr vpodobě duality mužského aženského principu. Návrhář Fabio Novembre chtěl docílit sexuálního napětí, které by bylo náhodně objeveno až při pohledu na klečící siluetu, která zezadu podpírá konstrukci židle. Přední nevinná část naopak zůstává poplatná čtyřicet let starému tvarování Vernera Pantona, kterého si designér vzal za vzor.

Od mladého designu je již jen krůček kpromyšleným tahům vkuchyni. Stejně jako vpředsíni zde dostalo důvěru bílé lamino, které tvoří kuchyňskou linku svestavěnou lednicí amyčkou na nádobí. Lesklý povrch má za cíl vytvořit větší iluzi prostoru. Každý prostor drobného kuchyňského koutu byl dosyta využit. Našlo se zde místo ipro maskovaný sušák utěrek, který chytře vyplňuje prostor mezi skříňkami.

Otevřít, nebo uzavřít?
Případné hádky mohou domácí řešit jako na divadle – postaví si kulisy zposuvných dveří. Vpůvodní dispozici obývací pokoj aložnici oddělovala pevná příčka. Výsledkem tohoto uspořádání bylo, že dveře vedly do půlky postele. „Byl jsem si vědom toho, že navrhuji byt, který je určen pouze pro jednoho či dva; ztohoto důvodu jsem volil posuvné stěny, které jsou pro tak malý počet uživatelů bytu plně dostačující. Dal jsem si jednoduché předsevzetí – aby se ina 36 m² dalo skutečně žít.“ Nic tak nebrání tomu, aby si domácí podle nálady dopřáli otevřený prostor či intimní soukromí.

Zajímavě řešené úložné systémy neodešly na odpočinek ani vpřípadě ložnice. Místo nočních stolků po stranách slouží kodkládání čelo postele tvořené posuvným koženým polstrováním. Mezi kvádříky obloženými kůží vnikly drobné niky, do kterých je možné uložit sklenici svodou nebo rozečtenou knížku. Čelo manželské postele pak dotváří vestavěné skříně, které jsou situovány po obvodě celé zdi. Ložnice tak působí dojmem jednoho masivního kusu designového nábytku.

Podhledová rampa sosvětlením, která hlídá noční spánek domácích, byla vyžadována iokolnostmi. Pod stropem místnosti totiž vedly trubky od centrálního topení, které chtěl architekt schovat. Rovněž zde nechybí ani černý akcent – stylizovaná ornamentální malba znázorňující lustr.

Architekt dostál svého předsevzetí, atak je celý byt opravdu navržen pro maximální pohodlí maximálně dvou lidí. Koupelna atoaleta se tak vnové dispozici spojily vharmonický svazek, jehož výsledkem je opětovně uspořený prostor. Lehkost aotevřenost sociálního zařízení podtrhuje bezbariérový sprchový kout spoměrně solidními rozměry apodhled vytvořený zbarrisolu, díky kterému podlehnete klamu, že vkoupelně je denní osvětlení. Filozofie úložných systémů pokračuje ivtomto nevelkém prostoru. Každá žena by si zde určitě přišla na své – jednu skříňku na hygienické potřeby schoval návrhář nad klozetovou mísu, další například za zrcadlo nad umyvadlem.

Zpátky do reality
Na začátku vydařené rekonstrukce stálo dědictví po babičce ajedna mladá slečna, která se nezdráhala sdůvěrou obrátit na architekta anechala mu přitom zcela volné ruce. Výsledný vzhled interiéru připomíná, že ivelké skutky se mohou stát na malém místě. Obklopeni klidem avyvážeností tohoto malého, bílého amilého bytu jsme opět připraveni vtrhnout zpět do cizineckého ruchu odehrávajícího se kdesi tam dole. Snávštěvou jsme spokojeni (aupokojeni) ajsme rádi, že dopolední koncert hluku ašedi se tentokrát nekonal…

Půdorys bytu orozloze 36 m2

TEXT: Zuzana Hošková
FOTO: Dano Veselský

Reklama
Reklama

Komentovat