Originální dům navazující na venkovské tradice

Reklama

Stavět moderní architekturu na venkově je dnes určitě snazší, přinejmenším v okolí velkých měst – lidé tam bývají otevřenější novým věcem. Na holandském venkově jsou klienti konzervativní. Když jim však architekt nabídne originální nápad, který na tradice navazuje, ale přitom jen bezduše nekopíruje, nakonec ho ocení. Dokazuje to i House Dijk na severu Holandska.

 

Michel a Karin Dijkovi koupili nádherný pozemek, který byl součástí urbanistického projektu nazvaného Blauwestad. Časem by tu mělo stát asi 1 500 nových domů. Celé území je rozděleno na několik menších částí, z nichž každá má – z hlediska architektonického výrazu a stylu – vlastní směrnice. Většina budoucích obyvatelů tu sice původně požadovala (ostatně jako téměř každý Holanďan) stavby s tradičním vzhledem podle katalogu německého dodavatele (domy jsou to levné a ve zdejších končinách populární), tuto podobu však odmítl hlavní architekt celého projektu a doporučil klientům, aby návrhy domů svěřili do rukou architektů.

Současná architektura s kořeny v tradici

V centru Blauwestadu je vyhloubeno jezero o rozloze osm čtverečních kilometrů – pozemek Michela a Karin leží na jednom z mnoha ostrovů, které jsou řetězovitě seskupeny v jezeře a navzájem propojeny mosty. Ostrovy jsou rozparcelovány tak, že jednu hranici každého pozemku tvoří jezero, druhou cesta vedoucí napříč ostrovem. Okolní krajinou se volně prohání vítr a na obloze se vrší oblaka jako na obrazech starých holandských malířů. Prostě idylka k pohledání. Běžný katalogový projekt by jí rozhodně nebyl hoden. Také u Michela a Karin ho naštěstí urbanisté města Blauwestad odmítli, a tak se rodina obrátila na architektonický ateliér Jager Janssen. Mladí architekti Alex Jager a Rogier Janssen byli předloni v Holandsku nominovaní na architekty roku.

 Dům Dijkových stojí v městečku Blauwestad u Groningene na severu Holandska. Návrh architektů z ateliéru Jager Janssen BNA se vyznačuje jednoduchostí stylu sýpek, které dosáhli především jednotnou plechovou fasádou. Hlavní architekt celého urbanistického projektu ho považuje za výborný příklad, vhodný do této lokality, a to i přesto, že s okolními stavbami vstupuje do výrazného kontrastu.  Dům Dijkových stojí v městečku Blauwestad u Groningene na severu Holandska. Návrh architektů z ateliéru Jager Janssen BNA se vyznačuje jednoduchostí stylu sýpek, které dosáhli především jednotnou plechovou fasádou. Hlavní architekt celého urbanistického projektu ho považuje za výborný příklad, vhodný do této lokality, a to i přesto, že s okolními stavbami vstupuje do výrazného kontrastu.

 
Studovali spolu na Technické univerzitě v Delftu a před pěti lety si založili v Rotterdamu vlastní ateliér. Pro jejich domy je charakteristická snaha o uplatnění tradičních materiálů a forem v rámci současných architektonických trendů; v témže duchu navrhli i dům Dijkových. Architekti se ale nechtěli vloupat do zavřených dveří extrémistickými návrhy. „Většina lidí v Holandsku miluje tradiční domy: fasády z červených cihel a sedlové střechy s keramickou krytinou. To však nemusí být nutně problém. Rádi děláme současnou architekturu, která je zakořeněná v tradici. Dá se toho dosáhnout formou, volbou materiálu, organizací prostoru nebo i jinými architektonickými prostředky. Takový mix nakonec často ocení nejen klienti, ale i představitelé obcí a kritici,“ vysvětluje Alex Jager.


Koncept papírového modelu

Dům rodiny Dijkových na jezeře Oldambtmeer charakterizuje především moderní plášť a jednoduchá archetypální forma. Kromě štítů, které jsou obložené dřevem, je celý obalený do vlnitého plechu. Sedlová střecha tak splývá s fasádou a tvoří kompaktní tvar s vykrojenou terasou, téměř jako z dětské stavebnice. Proč právě vlnitý plech, který si většina z nás spojuje spíše s oplocením stavebních parcel? „V Holandsku se běžně využívá k opláštění velkých stodol. Tento odkaz napomáhá tomu, aby obydlí dobře zapadlo do místní zemědělské krajiny,“ odůvodňuje Alex Jager.

Proti svislým liniím, které určuje antracitový plech, směřují vodorovně a zároveň nepravidelně osazené dřevěné desky na štítových stěnách. I když exteriér domu působí díky plechu pevně, ba až uzavřeně, díky otevřené dispozici a promyšleně uspořádaným velkým prosklením, která dovnitř doslova vpouštějí okolní krajinu, v něm není nedostatek světla ani prostoru.

Ve schématu, které architekti přiložili ke své autorské zprávě, prezentují koncept kompaktního pláště stylem, jakým se slepují modely v časopisech. Na otázku, jestli je v době 3D vizualizací stále baví dělat papírové modely svých návrhů, odpovídá Alex Jager: „Rádi vyrábíme modely, ať už z papíru, polystyrenu nebo jiných materiálů. Náš obrázek v podstatě naznačuje způsob, jakým tvoříme návrhy. Je to demonstrace architektury, která modifikuje typologický prostor.“

 

Téměř celé vyvýšené přízemí je věnované jedné velké denní místnosti. Ačkoliv dům působí zvenčí jako uzavřený, rafinovaně komponovaná prosklení, která umožňují průhledy napříč domem a výhledy do krajiny kolem Groningenu, vytvářejí v interiéru pocit otevřenosti a ještě zintenzivňují dojem velkorysého prostoru.


Vliv přírodních podmínek

Jistou zvláštností je vyzdvižení prvního podlaží nad úroveň terénu – dům stojí na betonových pilotách ve tvaru V. Jak je známo, zdejší krajina je pod úrovní hladiny moře a je velmi podmáčená, na pevné podloží lze narazit až v hloubce kolem 20 metrů. Piloty jsou tu proto pro stabilitu základů nevyhnutelné. Ukládají se pod malým úhlem, aby převedly i horizontální síly – například při silném větru – na vertikální. U tohoto domu se jejich přiznáním posílilo industriální působení stavby a zároveň se získaly další metry čtvereční na garážování kol, sklep a dílnu. Také sem proniká přirozené světlo. Obytná podlaží domu jsou však mírně zvednutá nad úroveň terénu i z dalších důvodů. Jedním je odkaz na takzvaný opkamer, tradiční reprezentativní pokoj pro přijímání hostů ve starých holandských farmářských domech – tato místnost byla často vyšší než ostatní. Vyvýšené přízemí zároveň umožňuje lepší výhled do okolní ploché krajiny, další pohnutkou pro zvednutí domu byla blízkost jezera. Obyvatelé se tak nemusejí obávat kolísající výšky jeho hladiny.

TEXT: Iva Nachtmannová a Erika Kuhnová
FOTO: SAPh – Rob de Jong, Karin Dijk
Odpovědná redaktorka:Zuzana Hošková

Reklama
Reklama

Komentovat