V jižních Čechách si postavil dům jako skládanku

Dům na okraji města je… jiný než ostatní. Na první pohled je poznat, že není opsaný z katalogů. Není to ani dům-socha, který by na sebe poutal pozornost tím, jak se do svého prostředí nehodí. Jeho autor si dům ušil přesně podle potřeb svých a své rodiny. Vznikl funkční prostor s překvapivými detaily ukrytými pod nenápadnou slupkou. Přídavné jméno „nenápadný“ berte ovšem s rezervou – jednopodlažní dům netradičního půdorysu ve tvaru T zaujme už na první pohled, a sice zvláštním způsobem řešenou pultovou střechou. Ta se nesvažuje k vnější hraně stavby, ale překvapivě dovnitř, a uprostřed dispozice tak vzniká úžlabí, odkud je srážková voda svedena vnitřními svody do srážkové kanalizace.

Odpadly tedy okapy a s tím související problematické detaily. A navíc – „volně“ položená střecha s dřevěným obkladem je jedním ze základních designových prvků stavby, a proto bylo důležité nechat ji vyniknout.

Příjezdová komunikace lemuje jižní okraj pozemku, proto je i garáž orientována na jih. Oceňujeme prozíravost majitele, který navrhl pro svůj dům rovnou dvojgaráž.

Netradičně řešená střecha překrývá i dvě pobytové terasy.

Kolem dokola

Dům se východní stranou téměř opírá o hranu pozemku, k ostatním světovým stranám je orientován na střed zahrady. Je to záměr – z většiny pokojů je přímý vstup na pozemek a západní fasády jsou lemovány nevelkou verandou, kdy přesah střechy vytváří potřebnou intimitu a stíní západnímu slunci. Pro komunikaci mezi místnostmi lze využít jak vnitřní (poměrně velkorysé) prostory, tak i přechod zahradou. Díky tomuto řešení je propojení interiéru s exteriérem nejen proklamovaným přáním, ale i praktickým benefitem řešení netradičního bungalovu.

Výhradu by snesla snad jen orientace dvojgaráže směrem na jih, žel to je daň orientaci pozemku do ulice, která vede právě po jižním okraji parcely. Nicméně autor projektu si byl tohoto handicapu vědom a půdorys zbytku domu řešil tak, aby jej minimalizoval. Naopak oceňujeme dvojgaráž, kterou majitel prozíravě vyřešil častý neduh příměstských aglomerací – ulice plné parkujících vozidel.

Dům je neokázalý, jednoduchý – ideální „soused“ pro všechny sousedy.

Z bytu do domu

„Náš původní byt 4+1, k němuž se nám časem povedlo připojit i podkrovní prostor nad námi, měl moc pěknou dispozici a de facto stejnou rozlohu obytného prostoru, jakou máme v domě. Bydlelo se nám v něm velice příjemně, ale byl zcela odříznut od přírody. Zato nyní si přírody užíváme a máme pocit, že jsme vlastně na dovolené. „Změnila se nám samozřejmě i situace, děti dospěly, takže jejich pokoje jsem už plánoval s tím, že v nich nebudou trávit tolik času,“ popisuje proces navrhování majitel.

„Na druhé straně počítáme s tím, že až budou mít vlastní rodiny a budou nás jezdit navštěvovat, bude třeba, aby měly kde spočinout, a malá vnoučata zahradu jistě ocení.“ O to větší pozornost věnoval pak vlastním potřebám: „Věděl jsem, že chci pracovnu pro sebe i pro manželku, šatnu považuji za nezbytnost,“ doplňuje pan domácí a provádí nás po útulném domově. A propos – T tvar umožnil logické a jednoduché rozdělení domu na „denní/veřejnou“ a „noční/soukromou“ zónu bez jejich vzájemného narušování.

Krb jako upomínka na tradiční kamna? V centru dispozice dělí pokoj na kuchyňskou a obývací část. Zdařilá reminiscence.

Prosklená přepážka člení prostor jen funkčně. Opticky zachovává kontinuitu vstupních prostor a obývacích částí, díky čemuž se obývací část jeví větší.

To chce klid. A pokoj!

Autor zvolil polootevřenou dispozici obývacího pokoje s jídelnou a kuchyní. Ta je umně ukryta za krbem a s obývací částí propojena (bez dveří) i od ní izolována (příčkou). Krb tvoří přirozené centrum pokoje, jeho centrální dispozice odkazuje na tradiční vesnická kamna jakožto srdce i břicho domova. I v dalších detailech je cítit promyšlenost návrhu – ať už jde o na míru vyrobené skleněné dveře, které opticky zvětšují obývací část, nebo o šatnu tvořící předpokoj ložnice: „Když třeba každý vstává jindy, lze se tam zavřít a nerušit toho druhého,“ potvrzuje výhody tohoto řešení majitel. Vychytávkou je pak malá sauna, kterou majitelé často využívají.

Chodba spojující pokoje s hlavním denním prostorem domu slouží i jako malá galerie.

Slepíme si dům

Když investor a projektant v jedné osobě uvažoval o stavebním systému, uplatnil své mnohaleté zkušenosti z oboru. Jeho volba padla na systém broušených cihel POROTHERM spojovaných technologií DryFix – PUR pěnou (neboli „na lepidlo“). Tvarovky požadovaných tepelnětechnických parametrů byly spojovány jednou z nejprogresivnějších technologií, díky čemuž vznikla obálka budovy, kterou netrápí nežádoucí tepelné mosty. Statika domu rovněž spoléhá na vlastnosti keramických tvarovek – nosné jsou obvodové zdi a dvě vnitřní, protínající T-půdorys přibližně uprostřed dispozice. Zvláštní pozornost vyžadovala betonáž šikmého stropu, který kopíruje spád střechy. Střešní krytinu tvoří fólie pokrytá kačírkem.

Do ložnice se vstupuje přes šatnu. Ta se dá plně uzavřít a respektuje tak případný rozdílný biorytmus majitelů.

Dům, který dýchá

Díky výběru materiálu nebylo potřeba dodatečně zateplovat. Praktický pan domácí dodává: „Vždy by měly jednotlivé složky odpovídat. Nechtěl jsem zbytečně předimenzovat tepelnětechnické parametry zdí a pak třeba zjistit, že si nemohu dovolit odpovídající okna s trojskly. Myslím, že toto řešení je i z ekonomického hlediska dostačující.“ Pro vytápění slouží plynový kotel, který „živí“ podlahové topení pod všemi obytnými prostory. Pro nastolení domácí pohody pak stačí nižší teplota vody v systému. Překvapila nás přítomnost rekuperační jednotky: „I když to celou stavbu zkomplikovalo, za naším „Temelínem“ si stojím,“ popisuje pan domácí. Po pravdě – i během naší krátké návštěvy jsme cítili, že se zde musí dýchat, a tedy i žít příjemně, bez pocitu existence „v igelitu“, typického pro mnoho staveb, na jejichž fasádě se nešetřilo polystyrenem…

TEXT: Matej Šišolák
FOTO: Dano Veselský
ZDROJ: časopis HOME