Tradiční kamenný domek zachráněný před socialismem

Při novoroční procházce městem před téměř čtyřmi roky si manželka ve výloze jednoho z obchodů všimla něčeho, co ji zaujalo natolik, že se k tomu musela vrátit. „Napadlo mě, že to bude kabelka, boty nebo něco podobného. Místo toho ale prohlásila: Podívej jaký pěkný domeček…“ Právě tato věta stála na počátku zrodu jednoho kouzelného místa.

Dřevo použité na výrobu nábytku, včetně kuchyně, je staré – dubové. Sice plné chyb a prasklin, ale o to krásnější. FOTO MIRO POCHYBA

Zachráněný před socialismem

Tradiční kamenný domek našel své majitele obrazně řečeno za 5 minut dvanáct. „Předchozí majitel začal domeček předělávat, aby ho přizpůsobil socialistickému způsobu bydlení. To znamená, že vyměnil všechna původní dřevěná okna a dveře, zárubně zaměnil za kovové. To jsme vyhodnotili jako přímo brutální zásah do historie této stavby,“ říká současný majitel a doplňuje, že v době, kdy nemovitost kupovali, byla víceméně neobydlená a už na první pohled v žalostném stavu. „Komín se rozpadal, do střechy zatékalo, tašky byly uvolněné, krokve prohnilé a celou konstrukci střechy jste s troškou námahy mohli rozhoupat i holýma rukama,“ vzpomíná na začátky Robert.

Potenciál v nemovitosti však manželé stále viděli obrovský. Něco bylo nezbytné opravit, něco vrátit zpět do původního stavu, ale jejich touha byla tak velká, že se do toho s nadšením pustili. „Od momentu, co jsme domek poprvé spatřili na fotce ve výkladu, následně se do něj vypravili a fyzicky si ho prohlédli, měli jsme jasný záměr navrátit tomuto místu původního ducha,“ říká s pokorou.

„Protože nejsme designéři, inspiraci jsme hledali převážně na internetu a myslím, že poměrně klíčová byla i moje služební cesta do jižní Anglie, kde jsem bydlel v penzionu ze 16. století. Tam mě nadchla úžasná kombinace kamene a dubového dřeva,“ vysvětluje majitel, který chtěl ve svém venkovském domě dosáhnout stejného efektu.

Důležitým faktorem u takového druhu staveb je udržování teploty. Její prudká změna, hlavně v zimním období, může způsobit zkroucení masivního nábytku. To zajistí rustikální kamna. FOTO MIRO POCHYBA

Výheň s vlastními dějinami

V přední části podsklepený domek má rozlohu 78 m². Majitelé v něm prostor původní kovářské výhně i s velkým komínem zachovali.

„Reálnou představu o rozloze pozemku jsme získali po roce a třetím posečení vzrostlé trávy ruční kosou. Teprve tehdy jsme se dopracovali k plotu,“ vypráví majitel, který se samozřejmě okamžitě po koupi začal zajímat o historii stavby. „Informace jsme se snažili získat hlavně od místních. Jediné, co jsme se dozvěděli, bylo, že původní kovárna byla postavena z rozhodnutí místního rychtáře v roce 1895. Místní šedesátníci si pamatují, že jako děti v ní pomáhaly kováři rozdmýchat oheň. Vzpomínají také na historku, kdy poslednímu kováři, panu Kramárovi dovlekli čtyři chlapci z vesnice kovadlinu až do hospody, kde vysedával. Prý ji vzal do podpaží a odkráčel domů.“

„Podoba psacího stolu vznikala po telefonu. Moje zadání znělo: ženě vidíte do duše, když se jí podíváte do očí, chlapovi, když se podíváte na jeho hodinky a psací stůl. Věděl jsem, že můj truhlář to pochopí.“ FOTO MIRO POCHYBA

Krok za krokem

Úcta a pokora ukázala manželům směr, jakým se při rekonstrukci vydat. Manželům se podařilo zrealizovat interiérové ​​úpravy podle představ s ohledem na design i funkčnost.

„Už léta tu stále něco děláme. Postupně jsme vyměnili všechna okna a dveře, přidali okenice, zařídili kuchyni. Tomu samozřejmě předcházelo položení kamenné dlažby a dřevěné podlahy. A na počátku stála celková rekonstrukce střechy. Zachovali a opravili jsme původní dubové trámy i zbylé dřevěné prvky. Zabrat nám dala i rekonstrukce komína a fasády,“ vypočítává majitel, jehož pohled na opravené stavení dnes již mimořádně těší.

Zařízení domku je zhotoveno ze starého dubového a smrkového dřeva, ve kterém jsou stopy aktivity dřevokazného hmyzu. Bylo tedy důležité zabránit jeho dalšímu šíření přípravky k tomu určenými a následně kresbu dřeva zvýraznit transparentním olejem. FOTO MIRO POCHYBA

Martinin pohled

Staré chalupy mají své kouzlo, obzvlášť na prázdninové bydlení. Majitelé této si dali opravdu práci s tím, aby zachovali ráz původního stavení z konce 19. století. V zařízení se snažili být úsporní a sáhli jen po tom nejnutnějším. Moc pěkným prvkem je trám nad postelí, který slouží jako police a přechází až do spodní hrany mohutného zrcadla.

Nábytek je hodně robustní, což umocňuje ještě využití masivních kovových prvků, ale do takového typu obydlí se hodí. Krásná je kamenná dlažba, která mohla z mého pohledu pokračovat i do části ložnice. Celkový dojem je velmi prázdninově příjemný.

Dubové ohořelé trámy z roku 1895 jsou přibité hřebíky, které nelze vytáhnout, nadpis nad rezavým překladem je v jazyce monarchie, úžasné kamenné zdi široké jeden metr mají pro majitele nevyčíslitelnou hodnotu. FOTO MIRO POCHYBA

zrekonstruovaná chalupa

zastavěná plocha 78 m²

lokalita Kopanice

TEXT: KRISTÍNA FALŤANOVÁ
FOTO: MIRO POCHYBA
ZDROJ: časopis HOME