Ze zámku hotel, kde se cítíte jako v pohádce. Vintage nábytek tu potkává pohodlí současnosti
Jak by se vám líbila dovolená na místě, kde se probouzíte mezi vinicemi, starými duby a měkkými vrstvami lnu místo studeného mramoru? Château La Banquière, historické sídlo na jihu Francie nedaleko Montpellieru, ukazuje, že luxus může být tichý, smyslový a hluboce zakořeněný v krajině i řemesle.
Na jihu Francie, uprostřed vinic a rozlehlého parku se staletými duby, stojí Château La Banquière. Místo, kde se čas zpomaluje a kde interiér nepůsobí jako hotel, ale jako pečlivě vrstvený domov.
Už při vstupu je jasné, že tady nejde o okázalost. Prostor vás přirozeně ztiší – světlo se filtruje přes textilie, barvy jsou jemné a atmosféra působí klidně a přirozeně.
Otevřený prostor propojuje interiér s okolní krajinou a nechává vyniknout světlo, proporce a tichou eleganci místa. Zdroj: @jeremy_wilson_photo
Když se zámek znovu nadechne
Proměnu historického sídla vedla architektka a interiérová designérka Marianne Tiegen, která se dlouhodobě věnuje udržitelnému a cirkulárnímu designu. K zámku přistoupila s respektem k jeho historii i krajině jižní Francie. Místo výrazných stavebních zásahů zvolila cestu tichého dialogu – mezi architekturou, interiérem a okolní přírodou.
Každý pokoj je navržen tak, aby žil v souladu se světlem, výhledy i proměnami dne. Prostory působí lehce a otevřeně, bez zbytečné strnulosti. Vestavěný nábytek, nízké proporce a přírodní materiály nechávají vyniknout tomu podstatnému – samotnému prostoru a jeho atmosféře.
Zatímco ráno interiéry zalévá měkké světlo a odrážejí se v nich zelené tóny vinic, večer se zklidňují do teplejších barev a navozují pocit tiché, přirozené intimity.
Kombinace spací a odpočinkové části podporuje pomalé tempo pobytu a pocit skutečného domova. Zdroj: @jeremy_wilson_photo
Originální textilie a barvy
Zásadním prvkem interiéru jsou látky. Závěsy, baldachýny nad postelemi, paravány i textilní panely nahrazují pevné architektonické hranice. Textilie vymezují prostor, tlumí zvuk a vytvářejí pocit soukromí, který je blízký spíš obytnému domu než hotelu. Host se necítí jako návštěvník, ale jako součást místa.
Interiér doplňují historické textilie – provensálské damašky, benátské tisky nebo látky z archivů módních domů. Často právě jeden nalezený kus určil směr celého pokoje. Jejich patina není skrývána, naopak se stává součástí příběhu. Poškozené materiály jsou citlivě opraveny, někdy podloženy, jindy ponechány s viditelnými stopami času.
Barevná paleta vychází přímo z okolní krajiny. Pigmenty byly získány například z hroznových semen z místních vinic, z kořenů mořeny nebo z rostliny pastel. Díky tomu nejsou odstíny dokonale jednotné – mají jemné nepravidelnosti, hloubku a živý, přirozený charakter. Barvy tu nepůsobí jako vrstva navíc, ale spíš jako přirozená součást materiálů, z nichž interiér vznikl.
Textilní zástěna nahrazuje pevné příčky a vnáší do koupelny měkkost, strukturu a pocit soukromí. Zdroj: @jeremy_wilson_photo
Řemeslo, které se dotýká každého detailu
Ruční výšivky, tisky, struktury tkanin i jemné nedokonalosti připomínají tradiční evropské řemeslo. Nenápadný motiv včely, vyšitý klasickým stehem, se objevuje napříč interiérem jako symbol místní biodiverzity i filozofie návrhu. Vše je navrženo tak, aby se dalo v budoucnu opravovat, obměňovat nebo znovu barvit – interiér je připravený stárnout s grácií.
Tichý luxus na jihu Francie
Château La Banquière dnes nabízí zážitek, který je spíš pocitem než efektem. Uprostřed vinic a středomořské krajiny vznikl hotel, kde luxus nespočívá v lesku, ale v dotyku, světle a klidu. Místo, kam se nepřijíždí jen přespat – ale na chvíli opravdu zpomalit.
Galerie:
-
- Historický zámek Château La Banquière stojí uprostřed rozlehlého parku, kde se architektura přirozeně prolíná s krajinou jižní Francie a udává klidný rytmus celému místu.
-
- Otevřený prostor propojuje interiér s okolní krajinou a nechává vyniknout světlo, proporce a tichou eleganci místa.
-
- Kombinace spací a odpočinkové části podporuje pomalé tempo pobytu a pocit skutečného domova.
-
- Textilní zástěna nahrazuje pevné příčky a vnáší do koupelny měkkost, strukturu a pocit soukromí.
-
- Koupelna působí spíš jako obytný pokoj – volně stojící vana, jemné textilie a historický lustr vytvářejí klidnou, téměř lázeňskou atmosféru.
-
- Jemně tónovaná pohovka a patinované zrcadlo podtrhují obytný charakter ložnice, která nepůsobí jako hotelový pokoj, ale jako domov.
-
- Textilie nahrazují pevné příčky a dávají ložnici pocit soukromí, měkkosti a klidu, který se během dne proměňuje se světlem.
-
- Výrazné závěsy v teplém odstínu dodávají prostoru energii, aniž by narušily jeho klidnou a přirozenou atmosféru.
-
- Prostor působí vyváženě a klidně díky kombinaci historických prvků, měkkého nábytku a přírodních materiálů.
-
- Ložnice navržená jako klidné útočiště, kde textilie nahrazují pevné hranice a podporují pocit ticha a intimity.
-
- Baldachýn vymezuje prostor ložnice jemně a bez pevné architektury, čímž podporuje pocit intimity a tichého luxusu.
-
- Přechod mezi interiérem a zahradou zjemňují lehké závěsy a tlumené barvy, které nechávají vyniknout přirozenému světlu a výhledu do zeleně.
-
- Nízké proporce nábytku nechávají vyniknout světlu, výhledům a původním architektonickým detailům místnosti.
-
- Denní prostor kombinuje historickou architekturu s moderním využitím a působí spíš jako salon než hotelová hala.
-
- Kuchyně pracuje s těžšími materiály a tlumenými odstíny, které přirozeně navazují na charakter historického domu i okolní krajinu.
-
- Jídelna staví na jednoduchosti, řemesle a přirozeném světle, které zvýrazňuje strukturu materiálů i patinu nábytku.
-
- Intimní společenský kout, kde tmavé textilie, historická tapiserie a tlumené světlo vytvářejí klidnou, až kontemplativní atmosféru.
-
- Kontrast tmavé sedačky, historické tapiserie a jemného světla vytváří hlubší, večerní náladu prostoru.
Text: Lucia Blažiová
Foto: @jeremy_wilson_photo
