Střecha pasivního domu: pozor na detaily!
Postavit pasivní dům dnes už není žádnou utopií. Různí výrobci stavebních materiálů se předhánějí ve snaze nabídnout pokud možno tu nejlepší technologii. Možností, z čeho takovou stavbu postavit, je – zdá se – bezpočet. Až na […]
Postavit pasivní dům dnes už není žádnou utopií. Různí výrobci stavebních materiálů se předhánějí ve snaze nabídnout pokud možno tu nejlepší technologii. Možností, z čeho takovou stavbu postavit, je – zdá se – bezpočet. Až na výjimky však střecha zůstává poněkud v pozadí.
Ne nadarmo se říká, že „střecha dělá dům“. Jelikož se jí však v diskusích o výstavbě pasivních domů prakticky nevěnuje pozornost, mohlo by se zdát, že na její konstrukci nezáleží… Ano, střecha rozhodně špatně navrženou a provedenou stavbu nezachrání, podcenit ji by se nám však nemuselo vyplatit. Protože pasivní dům je systém – fungovat bude pouze tehdy, pokud budou fungovat všechny jeho části.
Správné skloňování
Zde platí stejná zásada jako pro navrhování celého domu – pasivní dům by měl být pokud možno co nejkompaktnější, nejjednodušší, obrácen mohutnými zády k severu a otevřenou (prosklenou) tváří k jihu. Samozřejmě vše v rozumné míře. Pro střechu to platí rovněž – jelikož ideální pasivní dům by kvůli možným tepelným ztrátám měl mít tvar koule, i střecha by byla nejlepší podobného tvaru. Buďme realisté, a tedy: střecha pasivního domu by měla být jednoduchá, kompaktní, bez zbytečných vikýřů, úžlabí a dalších problematických míst. Jako nejvhodnější se jeví plochá nebo pultová se severním sklonem.
Dogma o severním sklonu se začíná v poslední době opouštět. Pokud jde o pasivní dům, tento předpoklad stále platí, pokud však od domu požadujeme nejen minimální tepelné ztráty, ale rádi bychom, aby i nějakou tu energii sám produkoval, je lepší zvážit orientaci střechy tak, aby na ní bylo možné osadit kolektory nebo fotovoltaické články.
I bez hudebního sluchu
…vám odborník navrhne pokud možno tu nejlepší skladbu takovéto střechy. Zdůrazňujeme ale, že žádný z nich nemá „patent na rozum“ a řešení střešní rovnice může být několik. Někteří to správně přiznávají: „Nevím, jestli existuje nejvhodnější skladba, vím o mnohých variantách, které fungují, a o dalších, které nefungují,“ podotýká Ing. Milan Pokrivčák ze společnosti Knauf Insulation. „Vhodný návrh zateplení střechy musí být funkční, spolehlivý a výhodou je, když je ověřený. U takového návrhu máte jistotu, že bude fungovat po mnoho let a investice se vám vrátí.“
U pasivního domu existují specifika, která je nutné brát v úvahu při návrhu obecně, bez ohledu na typ střechy. Zejména se jedná o návaznosti na konstrukce – je potřeba klást důraz na odstranění tepelných mostů a snížení vlivu vazeb konstrukcí.
Důležitá je hodnota tzv. součinitele prostupu tepla „U“, která vyjadřuje schopnost materiálu zamezit tepelným ztrátám. „Z toho vyplývá požadavek na velké tloušťky izolací, správnou volbu materiálů, jejich kombinaci a umístění,“ doplňuje Milan Pokrivčák. „Nejdůležitější je ovšem důraz na detail – u pasivních domů může mít jakákoli nedbalost fatální následky: nebude fungovat vzduchotěsnost, vzniknou tepelné mosty…“
Zateplení jako lék
Provedení zateplení má tedy zásadní vliv na konečnou funkci systému. „Důležité je oddělení funkčních vrstev – tj. odvětrávací mezera, vzduchotěsná vrstva, tepelněizolační vrstva, hydroizolační vrstva a pojistná hydroizolace… Všechny vrstvy spolupůsobí a jakákoliv malá chyba v jedné z nich bude mít vliv i na další a pak to nemusí celé fungovat,“ říká Milan Pokrivčák. Dnes existuje několik osvědčených způsobů, kam izolaci umístit. „Důležitou otázkou, kterou je nutno řešit, je umístění tepelné izolace vůči nosné konstrukci střechy,“ vysvětluje Ing. Ondřej Neudert ze společnosti Bramac.
Pokud je nosná konstrukce střechy tvořena dřevěnými krokvemi, nabízí se následující možnosti:
a) umístění tepelné izolace mezi krokvemi a pod nimi nebo nad nimi (případně obojí),
b) v případě krokví z lepeného nebo hoblovaného dřeva umístění tepelné izolace pouze nad krokvemi a ponechání pohledového dřevěného krovu jako estetického prvku v interiéru.
„V zásadě nejde o to, kde konkrétně je izolace vložena,“ říká Milan Pokrivčák, „zajímá nás její tloušťka a vlastnosti, tedy kvalita. Pokud bychom to přehnali, můžeme říci, že u horší izolace její nekvalitu vyvážíme tloušťkou (třeba u izolace ze slámy bude tloušťka 1,5 m) a docílíme potřebné hodnoty U v ploše. Otázkou ovšem je, jak vyřešíme styk stropu a vnější stěn. Po obvodu bude tepelná vazba, která sníží vlastnosti takového stropu podél celého domu o polovinu.“
Přesto je stále oblíbenější varianta zateplení nad krokvemi. Důvodem je ponechání pohledového krovu a možnost vytvoření celoplošného zateplení střechy bez toho, aby krokve tvořily tepelný most.
Oblíbeným řešením je proto použití materiálu PIR. Takové řešení nabízí firma Bramac v podobě produktů pod názvem BramacTherm (desky o rozměrech cca 1,2 x 2,4 m s perem/drážkou po obvodu). Součinitel tepelné vodivosti u BramacTherm Top je λ = 0,022 W/(mK) a doporučených hodnot součinitele prostupu tepla U = 0,15–0,10 W/(m2K) pro šikmé střechy do sklonu 45° pro pasivní domy dle ČSN 73 0540-2/2011 lze docílit již při tloušťce izolantu 16 cm. Firma Bramac však nabízí tento izolant až do tloušťky 24 cm a právě největší tloušťky 20, 22 a 24 cm se uplatňují především u pasivních domů.
Protože se u pasivních domů jedná o velkou mocnost tepelného izolantu (v případě minerální vaty běžně 40–50 cm), nastává u nadkrokevního zateplení pomocí minerální vaty problém s kotvením horního střešního pláště (kontralatě, latě, krytina). Kotvení musí přenést zatížení vlastní tíhou, sněhem a větrem. „Z tohoto důvodu je nutno volit izolaci s co nejlepšími tepelně izolačními schopnostmi (tedy s co nejnižším součinitelem tepelné vodivosti), abychom docílili menší tloušťky izolantu,“ navrhuje Ondřej Neudert z Bramacu.
I když vyřešíme skladbu střešního pláště, pořád u pasivních domů vyvstávají další záludnosti, ukryté (jak jinak) v detailech: střešní okna, komíny, prostupující prvky – odvětrání kanalizace, antény a především napojení na svislé konstrukce. Důležité je vědět, jak umístit vzduchotěsnou vrstvu tak, aby byla celoplošná a vzduchotěsná, a jak ji napojit na štítové stěny. Dále je potřeba vyřešit, jak namontovat vnitřní povrchovou vrstvu – sádrokarton nebo palubky –, protože případné proděravění parotěsné fólie celý systém znehodnotí.
U pasivního domu je velmi důležitá kvalitní izolace. Typická sedlová střecha má na rozdíl od pultové mnohem větší plochu, kterou je potřeba izolovat: prostor, který pod střechou získáme, nemusí odpovídat nákladům, jež na zateplení násobně větší plochy získáme.
Krytina
Navzdory pozornosti, kterou jejímu výběru při stavbě jakéhokoli domu věnujeme, nemá v případě posuzování její vhodnosti pro použití v pasivním domě její materiál prakticky žádný vliv. Ondřej Neudert ze společnosti Bramac vysvětluje: „Pod krytinou se vytváří odvětrávaná vzduchová mezera, krytina tedy nijak nepřispívá k izolačním schopnostem střechy a do výpočtu se nezahrnuje. Je ale důležité zvolit takovou krytinu, která bezpečně odvede srážkovou vodu a která je bezpečná i proti větrem hnanému dešti a polétavému sněhu.“
Při volbě krytiny hraje ale významnou roli zmíněný střešní sklon. U pasivních domů je vhodné použití pultové střechy o velmi nízkém sklonu (aby bylo docíleno co nejpříznivějšího poměru objemu objektu vůči ploše obálky stavby). Tomu by odpovídaly spíše lehké krytiny (plech), které lze na takto nízký sklon použít, existují i speciální betonové tašky pro velmi nízký sklon (např. speciální střešní systém Bramac 7°).
Jak izolovat
Sklon střechy u pasivního domu hraje tedy podstatnou roli. Vedle pultových střech s vazníkovou konstrukcí se často staví pasivní dům jako bungalov, se stejným typem vazníkové střešní konstrukce. Zateplení takové střechy tradičními materiály (vatou či polystyrenem), i když s výbornými hodnotami tepelného odporu či součinitele tepelné prostupnosti, může být velmi pracné: „Představte si, jak realizační firma vyřezává role nebo desky mezi spoustu trámků… To je lepší a pohodlnější použít foukanou izolaci,“ navrhuje specialista na izolace ze společnosti Knauf Insulation Milan Pokrivčák.
„Ta je ve finále daleko méně pracná a opět – jelikož víme, že u pasivního domu se klade důraz na detail, foukaná izolace snáze vyplní celý prostor. A může být i finančně zajímavější. Vždyť si zkuste představit, jak se někdo musí několik dní prodírat vazníkovou konstrukcí a osazovat izolaci…“ Foukanou izolaci lze realizovat v řádu hodin a detaily by měly být vyřešeny. Navíc pro pasivní domy se používají ekologické foukané izolace bez agresivního pojiva, které jsou už ze své podstaty sympatičtější lidem, kteří obvykle o pasivním domě uvažují.
Plochá střecha, které jsme se dotkli jen okrajově, má také svá specifika. Je potřeba uvažovat o vztahu pojistné hydroizolace a tepelné izolace. Jak ze svých zkušeností podotýká Milan Pokrivčák: „Pokud byste se pokoušeli natavit asfaltovou hydroizolaci na tepelnou izolaci z polystyrenu, zničíte ji.“
Pasivní střecha
Jak se tedy postarat o to, aby byla „pasivní“ střecha stejně kvalitní jako zbytek budovy? Ještě jednou je potřeba zdůraznit základní princip výstavby pasivního domu. Jedná se o to, aby obálka budovy byla jak maximálně vzduchotěsná, tak maximálně tepelně izolovaná ve všech místech. O to více se tento princip týká kritických míst (tam, kde je vnější ochlazovaná plocha větší než vnitřní vytápěná) a stejně tak i konstrukcí, které jsou nějakým způsobem kotveny do nosných částí.
Dosáhnout pasivního standardu pro plošné konstrukce (zdi, střecha) je dnes už docela jednoduché – prostou vyšší tloušťkou izolace. Nejdůležitější jsou již několikrát zmiňované detaily. Proto i odborníci na izolace přiznávají: „Způsob, jak je vyřešit bez tepelných mostů a maximálně je optimalizovat, je docela umění.“ To potvrzuje i Milan Pokrivčák: „Doporučuji využívat poradenská centra, odborná školení, případně se obrátit na známé Centrum pasivního domu, kde lze třeba nalézt právě i výkresy konkrétních detailů.“ A nezapomenout – síla je v detailu!
Text: Matej Šišolák
Foto: Archiv firem
Zdroj: časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.