Jak na stěny ve starém domě

Jak na plesnivé stěny v interiéru

Vlhkost a s ní spojená plíseň patří mezi největší nepřátele obytných a jiných budov. Vždy je přitom potřebné odstranit příčinu vlhnutí. Může jít například o slabou horizontální nebo vertikální hydroizolaci stěn, slabou tepelnou izolaci, v jejímž důsledku vznikají tepelné mosty, slabé větrání a tím i vytápění vnitřních prostorů. Na začátku je potřebné plísní napadené stěny (případně i zasažený nábytek) desinfikovat. Ideálním obdobím na desinfekci je jaro, aby se mohly vnitřní prostory dostatečně vyvětrat. Na desinfekci stěn použijte biocidní roztok. Ten pronikne hluboko do stěnového podkladu a účinně působí na široké spektrum řas a plísní. Zřeďte ho podle doporučení výrobce vodou v poměru 1 : 5 nebo 1 : 4 (spotřeba na jeden nátěr asi 0,5 l na 12 až 15 m²). Prostředek nechte působit 8 až 12 h a potom postup ještě jednou zopakujte. Po dalších minimálně 8 h naneste na stěnu interiérovou barvu s ochranou proti vzniku plísní (spotřeba podle výrobce asi 0,2 l na 1 m² při dvojnásobném nátěru). Barva bude spolehlivě působit rok, případně i více v závislosti na větrání prostoru. Pokud se v místnosti nachází i nábytek, je potřebné, aby byl od zasažených stěn vzdálený minimálně 10 cm, aby se zabezpečilo dostatečné větrání. Správné větrání můžete urychlit například instalací tichých elektrických ventilátorů, které se mohou denně pouštět na několik hodin, aby stěny v místnosti zůstaly suché. Dalším urychlovačem je instalace speciálních stěnových nebo stropních elektrických panelů. V blízké budoucnosti však budete muset zabezpečit i dodatečnou tepelnou izolaci stěn.

FOTO: RIK

Co způsobuje vlhnutí zdiva?

Nejčastější příčinou vlhkého zdiva je nefunkční nebo chybějící hydroizolace a nedostatečné odvádění srážkové nebo vzlínající vody od objektu. Voda s rozpuštěnými agresivními solemi proniká nedostatečnou izolací do zdiva, kde v důsledku účinků kapilárních sil vzlíná směrem vzhůru k povrchu zdiva a do omítek, kde se odpařuje. Rozpuštěné soli ve struktuře omítky krystalizují, vyplňují její póry a na jejím povrchu vytvářejí solné výkvěty. Krystalické tlaky spolu s účinky mrazů vlhké zdivo a omítku narušují a časem dochází k jejich destrukci. V takto poškozených stavbách, hlavně ve sklepních  prostorech a oblasti soklu, jsou na omítkách vlhké mapy se solnými výkvěty a na některých místech i mechanicky poškozená, od podkladu odpadávající omítka. Při dlouhodobém působení vlhkosti a soli na zdivo může přitom dojít až ke statickým poruchám.

FOTO: thinkstock.cz

FOTO: RIK

Úprava stěn sanační omítkou

Moderní doplňkovou metodou sanace zavlhnutého zdiva je jeho omítnutí sanační omítkou (sanačním systémem), která je nenasákavá a ve velkém rozsahu propouští vodní páry. Sanační omítkové systémy se používají jako součást komplexního způsobu sanace vlhkého zdiva a omítek poškozených vlhkostí, solemi či znečištěnou atmosférou. Není však vhodné použít je samostatně bez odstranění prvotní příčiny vlhnutí. Samotný sanační omítkový systém totiž neřeší příčiny vlhnutí a zasolování zdiva a jejich důsledky odstraňuje pouze částečně. Pokud se alespoň částečně neodstraní, objeví se stejné problémy časem znovu. Proto by se měl sanační omítkový systém používat v kombinaci s některými dalšími způsoby vlhkostní sanace a s technicky výhodnými stavebními úpravami. Sanační omítkový systém se doporučuje použít i v případě, že se obnovila hydroizolace a zabránilo sa průniku vody do zdiva. I po použití těchto opatření totiž zůstává ve zdivu poměrně dlouhou dobu ješte velké množství vody s obsahem rozpuštěných solí. Proces odpařování vody a krystalizace solí pokračuje, až dokud se nedosáhne ustálené vlhkosti zdiva. Sanační omítkový systém pomáhá rychlejšímu odpařování vody a umožňuje ukládání solí do omítek, ktoré jsou svou strukturou na to uspůsobeny. Sanační omítky se dělí na dvě základní kategorie – jednovrstvé a vícevrstvé. Jednovrstvé systémy se používají v prostředí s nízkým až středním zasolením a střední vlhkostí. Vícevrstvé systémy (tvoří je nástřik, jádrová omítka a vrchní omítka, případně nástřik, podkladová a vyrovnávací omítka, jádrová omítka a vrchní omítka) splňující požadavky směrnice WTA se dají dimenzovat na prostředí s různou úrovní zasolení a vlhkosti. Omítky SUPERSAN s upravenou distribucí vzduchových pórů jsou vhodné do prostředí s vysokým stupněm vlhkosti a zasolení zdiva. V sortimentu najdete i speciální tepelněizolační sanační omítky, které zabraňují úniku tepla z objektu tepelnými mosty ve stěnách a jsou vhodné do oblasti soklu nebo místností situovaných pod úrovní terénu – do sklepů.

Zdroj: LB CEMIX

Sanační jádrová omítka SUPERSAN 084 hrubá od společnosti LB Cemix se používá na ruční zpracování ve venkovním i vnitřním prostředí. Je vhodná na omítání zasoleného a vlhkého nevysušeného zdiva. Odvlhčovací efekt omítky spočívá ve schopnosti odvádět vlhkost ze zdiva difuzí ve formě vodní páry. Doporučovaná tloušťka 25 mm, zrnitost 2 mm, spotřeba asi 31 kg/1 m².

FOTO: Rigips

Dýchající stěny díky sádře

Sádra jako stavební materiál disponuje vlastnostmi, díky nimž vytváří v interiéru príjemné prostředí – umožňuje stěnám dýchat. Sádra je totiž přírodní produkt, který působí jako přirozený regulátor vlhkosti. Pokud je vlhkost zvýšená, přijímá ji svými póry a při suchém klimatu ji, naopak, vrací prostředí. Neméně důležitými faktory jsou zdravotní nezávadnost, vysoká přilnavost k povrchu, ale i vynikající protipožární vlastnosti, které spočívají v uvolnění objemu vody v samotné sádře. Nezanedbatelný je také estetický přínos sádry – dokonale hladký bílý povrch bez nerovností. Práce se sádrou je navíc jednoduchá a rychlá. Při samotném zpracování je však potřebné dodržet několik základních pravidel. „Suchou směs sypeme vždy do čisté vody, nikdy ne naopak. Pokud na míchání používáme elektrické míchadlo, nastavíme ho na nízké otáčky. Na zpracování sádrových stěrek a omítek je vhodné hliníkové a nerezové nářadí“, radí Patrik Bánik, produktový manažer společnosti Rigips. Po nanesení materiálu stěny rychle schnou, povrch není potřebné brousit, a tedy nevzniká zbytečná prašnost. Použitím sádry se zlepšují i akustické vlastnosti stěn a hodnoty propustnosti tepla. Zároveň se ulehčuje i případné odstraňování tapet z povrchu.

Jak postupovat při zateplení fasády v odvětraném systému s použitím tepelné izolace Knauf Insulation

FOTO: KNAUF INSULATION

1 Dřevěný rošt

Na existující stěnu se vodorovně našroubuje dřevěný rošt. Tloušťka roštu by měla odpovídat tloušťce izolantu a rozestup roštu ve vertikální poloze šířce izolačních desek zmenšené zhruba o 2 cm, aby izolace držela bez dalšího upevnění.

FOTO: KNAUF INSULATION

2 Izolace a difuzní fólie

Do vzniklého vodorovného roštu se vkládají izolační desky. Izolaci je nutné překrýt vysoce difuzní fólií, která je schopna propouštět vlhkost směrem z interiéru do exteriéru, a zároveň chránit tepelnou izolaci a i samotnou stavbu před dešťovou vodou, která může projít přes obklad fasády.

FOTO: KNAUF INSULATION

3 Vzduchová mezera

Následuje svislý rošt, latě s tloušťkou 3 až 6 cm, které jsou od sebe vzdáleny asi 6 cm podle druhu obkladu. Vytvářejí po celé výšce stěny nepřerušenou vzduchovou mezeru, jejímž úkolem je odvětrávat procházející vlhkost. Aby správně fungovala, musí být ve spodní části otvory, kterými se bude nasávat suchý vzduch, a v horní zase otvory, kterými bude vycházet ten vlhký. Takováto vzduchová mezera slouží v letních měsících i jako chlazení, takže nedochází k přehřívání staveb.

FOTO: KNAUF INSULATION

Vytápění v chatách nebývá dimenzováno na vysoký výkon. Pokud si chcete zachovat tepelnou pohodu i během nocí na dovolené a současně snížit tepelné ztráty obvodovými stěnami, je vhodné chatu či chalupu zateplit. Jelikož mnohé z nich mají fasádu obloženou dřevem či lícovkami, zateplení a následná konečná úprava by měly zapadat do koloritu prostředí, ať už horského, nebo venkovského, v němž se nacházejí. Samotné zateplení musí přitom splňovat hlavně ochrannou a izolační funkci, což je poměrně problematické, protože mnoho starších domů má problémy se zvýšenou vlhkostí obvodových stěn. Pokud chcete, aby si chaty či chalupy zachovaly přírodní charakter, můžete na izolaci použít ekologické materiály. Všechny tyto požadavky splňuje odvětraný systém zateplení obvodových stěn, který se skládá z několika komponent – nosného roštu, přírodní skelné minerální vlny, difuzní fólie LDS 0.04 a dřevěného obkladu. Jako izolant je použita skelná minerální vlna na bázi ECOSE technologie od společnosti Knauf Insulation, která je vyrobena z recyklovaných materiálů, a jako pojivo se u ní používají výlučně materiály na přírodní bázi. U odvětraného systému se na rozdíl od kontaktního, u něhož se lepí izolace přímo na fasádu, upevní na stěnu nosný rošt, do kterého se tepelná izolace vloží. Povrchová úprava provětrávaných fasád na chalupách nebo chatách se realizuje většinou vodorovně orientovaným dřevěným obkladem, který ideálně chrání stavbu před povětrnostními podmínkami a zároveň perfektně zapadá do prostředí. Výhodou samotné skelné minerální vlny je kromě výborných tepelněizolačních vlastností i velmi nízký difuzní odpor, což znamená, že přes její strukturu vlhkost jednoduše prochází ve formě vodních par a následně prostoupí do provětrávané vzduchové mezery umístěné za izolantem. Tato vlastnost proto předurčuje toto řešení i pro případ staveb s vlhkými stěnami. Zakrytí takovýchto stěn jakýmkoli jiným způsobem by mělo za následek hromadění vlhkosti a následnou tvorbu plísní.

PŘIPRAVILA NATÁLIA ŽÁKOVÁ
ODBORNÁ SPOLUPRÁCE JUB, KNAUF INSULATION, LB CEMIX, PROFI AIR-COLOR, RIGIPS
FOTO ARCHIV FIREM, RIK , THINKSTOCK.CZ
ZDROJ časopis HOME, JAGA MEDIA, s.r.o.