Pro a proti stínění

Reklama

I při sebelepším izolování budovy jsou vždy nejslabším místem okna. Jejich konstrukce zatím jen těžko dohání kvalitu vlastností stěn či střechy. Přitom se nám samozřejmě v první řadě jedná o tepelné úniky. Ale nezanedbatelný je i opačný problém z vnějšího pohledu: prostup slunečního tepla, ostrého světla, hluku či možnost násilného vniknutí do objektu okny. To vše se dá naštěstí vyřešit několika způsoby, ale nejčastěji předokenními roletami. V případě, že nestavíme nový dům, či nechceme zasahovat do estetického vzhledu toho stávajícího, nabízí se i dílčí řešení – vynecháme-li klasické záclony a závěsy.

Rolety
Předokenní rolety začaly postupně u moderních staveb nahrazovat původní klasické okenice. Velký boom zažily především v období meziválečné výstavby. Zejména tehdejší činžovní domy byly vybavovány dřevěnými vnějšími roletami. Důvod byl jednoznačný: snížení hluku, zastínění bytu a tepelná izolace.

V současnosti se moderní konstrukce svými parametry dostaly tak daleko, že mohou ušetřit až 60 procent unikající tepelné energie a snížit hlučnost o 16 decibelů. Navíc odolávají jak přírodním živlům, tak i těm, jež se nám pokoušejí vloupat dovnitř. V létě se dá při spuštěných roletách větrat s klidným svědomím uvnitř otevřenými okny. Můžete spát a jste ochráněni před brzkými slunečními paprsky. Konstrukce lamel umožňuje od stoprocentního zatemnění také variantu s jejich povytažením do polohy s větrací perforací. Tím zajistíme nejen výměnu vzduchu, ale také kontakt s denním světlem při zachování naprostého soukromí. Důležité je, že lze předokenní rolety využít také u šikmých střešních oken.

Materiál, ze kterého jsou lamely nejčastěji vyhotoveny, je dural, plast a dřevo. Dodávají se jak v klasickém barevném provedení s možností více než dva tisíce odstínů RAL, tak v barvě mořeného dřeva či jeho imitacích. Dále máme možnost volby jejich zateplené konstrukce. Montáž předokenních rolet se provádí podle stavební připravenosti. Vždy je základem box, do něhož se roleta navíjí, a venkovní rám s vodicími lištami. Box se umístí buď jako okenní překlad, nebo nad okno, či v případě dodatečné montáže s viditelným kastlíkem na fasádu. Ovládání je samozřejmě vždy z interiéru a to buď šňůrami, popruhy, klikou, či elektricky. Někdy, zejména u střešních oken, jsou žaluzie ovládány pomocí solární energie. Kdo si přeje větší komfort, vsadí na dálkové ovládání. To může být napojeno na systém, který i ve vaší nepřítomnosti zachová na první pohled stejný chod domu. Což znamená, že se mohou automaticky vytahovat rolety, rozsvěcet světla apod. Lze využít také solární čidla, ty zejména u střešních oken mohou spustit rolety, a tím eliminovat přehřívání podkroví v letních měsících.

Výhodou rolet je mimo úspory za energii také ochrana samotných oken. Nejen proti dešti, sněhu a mechanickému poškození, ale také proti UV záření. Vyšší cena předokenních rolet se tak může vrátit již během několika let. Při dodatečné montáži je ale velmi důležité si rozmyslet i estetický vzhled nového řešení. Ideální je s montáží počítat předem, jak při novostavbě, tak i při rekonstrukci v podobě výměny oken a zateplení. Potom lze zcela schovat box a dokonce i zapustit do omítky boční vodicí lišty.

Okenice
Další variantou ochrany domu předokenním systémem jsou okenice. Klasické křídlové okenice se nyní využívají především u historických staveb, replik starých domů či u chat a srubů. V současnosti jsou velkým hitem posuvné okenice. Ty se většinou využívají jako velkoplošná ochrana francouzských oken v podobě pohyblivých fasádních panelů. Jejich výhody jsou shodné s předokenními roletami. Rozdíl je především v tom, že rolety je možné kdykoliv stoprocentně schovat, naopak okenice jsou v každé situaci součástí fasády domu. Výhodou posuvných okenic oproti křídlovým je jejich nezávislost na větru, křídlová musejí být v jakékoliv poloze dostatečně aretována. Dalším plusem je i snadné ovládání a možnost neomezené variability otevření. Také u samotné konstrukce je možné využít variantu s flexibilními lamelami. Jejich naklápěním můžeme regulovat světelnou intenzitu až do úplného zavření.

Markýzy

Jejich použití je většinou u zahradních teras, lodžií či balkónů. Jedná se o flexibilní zastřešení daného prostoru nejčastěji proti slunečnímu záření. Ale ochrání nás i před deštěm. V případě silného větru (například za bouřky) je lépe systém složit. Jeho konstrukce bývá většinou z duralu s látkovým impregnovaným zastřešením. Navíc je opatřené většinou protiplísňovou ochranou s antistatickým efektem. Ovládání je buď mechanické, nebo elektrické. Mnohé systémy mají i automatické měření síly větru a podle potřeby se markýza automaticky složí, aby se nepoškodila.

Mezi markýzy by se daly zařadit také velkoplošná stínidla a slunolamy. Konstrukce bývá kovová s lamelami. Ty dovolují průchod světla pouze pod určitým úhlem, a tím eliminují přímé sluneční záření. Výhodou markýz je oproti slunečníkům mnohem větší akční rádius se snadnou manipulovatelností. Nevýhodou je mnohdy jejich nesourodé spojení se stávajícím domem. Totéž se týká i pevných slunolamů.

Horizontální žaluzie

Asi nejrozšířenějším stínicím prvkem v současnosti jsou interiérové žaluzie s vodorovnými lamelami. Jednoduchá konstrukce a snadné ovládání i údržba jsou jejich hlavní devizou. Nevýhodou je jejich příliš technický vzhled podpořený hliníkem či plastem, jenž se k mnohým oknům nehodí. A to ani v případě varianty tzv. benátských lamel ze dřeva či imitace jeho vzhledu. Výhodou těchto systémů je především příznivá cena i snadná montáž. Také rychlá a poměrně bezproblémová je obsluha, to jak v případě jejich vytažení či pouhého naklápění lamel. Zajímavostí je i možnost konstrukční varianty okna s integrovanou žaluzií mezi dvojsklo. Tato okna potom spojují veškerý komfort i tím, že mohou být navíc osazena venkovní roletou a stahovací sítí proti hmyzu. Pro ovládání lamel v hermeticky uzavřeném prostoru se využívají magnetické kličky. Tak je naprosto vyloučen jakýkoliv únik inertního plynu z prostoru mezi skly.

Skládané žaluzie
Zastínění tvoří materiál poskládaný do tzv. plisé. Nevýhodou je, že se nedá nastavit poloha jednotlivých lamel. Ale výrazným plusem je, že si je můžeme aplikovat do jakéhokoliv tvaru či polohy okna. Mimo klasické tvary se mohou díky vějířovitému poskládání použít i v půlkulatých či kruhových oknech v jakékoliv poloze včetně horizontální.
 
Vertikální žaluzie
Svislé uspořádání širokých lamel na rozdíl od horizontálních tvoří na okně již dominantní architektonický prvek srovnatelný se závěsy. Proto se vertikální žaluzie používají i ve formě tzv. falešných stěn. Jejich vodicí lišty tak mohou být připevněné nejen podél oken, ale i do prostoru. Ovládáním tak lze variabilně rozčlenit daný prostor. Materiál bývá většinou látka, ale jsou i plastové nebo dřevěné varianty. Ovládání je mechanické i elektrické. Zavěšení není závislé pouze ve vodorovné poloze, lze je ukotvit do oblouků, šikmin i rohů. U látkových provedení je nutná údržba ve specializovaných čistírnách. Stejně jako u horizontálních modelů je nutné zvážit, zda se do daného interiéru hodí.

Rolety navíjecí

Navíjecí roletové systémy se používaly již před mnoha desetiletími. Tehdy se nejčastěji montovaly nahoru mezi vnější a vnitřní okna, do tzv. špalety. Tehdejší mechanické ovládání je nyní možné pořídit i ve variantě s elektrickým motorkem. U většiny moderních domů se špaletová okna již nepoužívají, proto se dnes montují většinou do garnýží spolu se záclonami a závěsy. Dnešní rolety jsou v nepřeberném množství barev a vzorů, ale i materiálů – včetně nehořlavých. Nevýhodou je, že se nedá nastavovat intenzita průchodu světla jako u lamel žaluzií. Plusem je minimální náročnost na prostor, jednoduché ovládání i přijatelná pořizovací cena.

Římské rolety
V posledních letech se u nás staly velmi populární skládací závěsy, tzv. římské rolety. Při vytažení se rolety nenavíjejí, ale skládají na úzké pásky obdobně jako plisé u skládaných žaluzií. Na závěs jsou v určitých rozestupech připevněné dřevěné horizontální tyčky pospojované provázky. Efektní řešení konstrukce dokáže nahradit závěsy i záclony, především interiér zútulní a neruší technickými prvky. Nevýhodou je, že při větším rozměru již nemusí dobře fungovat skládání díky své vyšší celkové hmotnosti.

Japonské stěny

Obdobou venkovních posuvných okenic je jejich interiérové látkové provedení. Panely lze využít jako stínicí techniku jak před okny, včetně francouzskými, tak i k předělení prostoru. Látky bývají čistě přírodní, ale výjimkou nejsou ani syntetické či míchané. K posuvnému systému se využívají ploché lišty s velmi tichým a lehce ovladatelným kolečkovým pojezdem. K němu jsou široké pásy látky připevněny nejčastěji suchými zipy. Proto je lze snadno měnit. Ovládání bývá většinou pouze mechanické, a to buď pomocí tyčky, nebo šňůrky. Vzhledem k velké ploše panelů se japonské stěny stávají výraznou dominantou interiérů. Výhodou je, že můžeme tímto způsobem v interiéru využít i výrazné a módní vzory, které je možné snadno měnit.

TEXT: Robert Virt
FOTO: archiv firem
ZDROJ: HOME 5/2009

Reklama
Reklama

Komentovat