Sanace vlhkého zdiva aneb jak léčit stavbu

Mnozí z vás se určitě setkali s poruchami stavby způsobenými vlhkostí. Voda může narušit nejen statickou funkci zděné konstrukce, ale i funkci tepelněizolačního materiálu. Užitkové vlastnosti tepelné izolace se podstatně zhoršují, což může při zatékání vody do krovů, stropů či dřevěných podlah způsobit jejich úplnou deformaci.

Poruchy stavby mohou mít různý charakter a projevují se různými způsoby. Velmi často jde  o poruchy zapříčiněné vlhkostí. Stavební materiál obsahuje ve své struktuře určité množství vody, které závisí na jeho druhu, vlastnostech, pórovitosti a nasákavosti. Vznik vlhkosti je podmíněn působením vnějších a vnitřních činitelů, jako jsou klimatické vlivy, vlhkost vzduchu, změna teploty či objemové změny. Spolehlivost zdiva závisí právě na vzájemné interakci mezi vnějšími vlivy a schopností konstrukce těmto vlivům odolávat.

Příčiny vzniku vlhkosti
Zděná konstrukce každé novostavby obsahuje vodu, která je při výstavbě budovy nezbytná. Během několika let stavební materiál postupně vysychá do tzv. rovnovážné vlhkosti. V provozu však na zdivo působí různé faktory z vnějšího prostředí a stavba je vystavena nepříznivým a proměnlivým povětrnostním podmínkám. Ke kritické vlhkosti dochází po překročení hraniční hodnoty. Voda vniká do zdiva v různých formách. Do obvodových konstrukcí budov proniká srážková voda (déšť, tající sníh), na základy a konstrukce pod zemským povrchem zase nepříznivě působí podpovrchová a podzemní voda. Ta může v některých případech působit též jako tlaková – vzlínající vlhkost proniká do pórů materiálu a ten se promáčí. Na vlhkost v obytných prostorech působí vlhkost vzduchu, s čímž souvisí kondenzace vodních par. Důsledkem rozdílné vlhkosti v jednotlivých místnostech budovy je tzv. provozní vlhkost, kterou ovlivňuje i činnost člověka (sprchování, vaření, praní, saunování). Každá negativně působící voda se po určité době začne projevovat nejprve vizuálně a potom i v podobě závažnějších poruch.

Stěrková izolace balkonů a teras je dlouhodobě pružná a lze na ni přímo položit obklady a dlažbu. Foto: Degussa	Na základy a sklepní zdivo je možno použít bitumenovou stěrkovou izolaci bez rozpouštědel. Je odolná proti tlakové vodě, prorůstání kořenů a průniku radonu. Foto: Degussa

Poruchy vznikající působením vody a vlhkosti
Působením vody na stavební materiály se mění jejich struktura a vlastnosti. Důsledkem vlhkosti jsou poruchy, při nichž může dojít k částečné nebo úplné ztrátě funkčnosti zdiva, vznikají estetické nedostatky a poruchy ohrožující bezpečnost uživatelů. Voda může nepříznivě působit i na tepelněizolační materiály, které tak ztrácejí svou funkci. Mezi nejčastější estetické nedostatky patří vlhkostní mapy na vnějších i vnitřních omítkách, skvrny, ztmavnutí omítky a její následné opadávání. Poruchy ohrožující bezpečnost člověka se projevují v interiéru ve formě plísní na stěnách a nábytku. Kromě plísní vznikají bakterie, sinice, houby, řasy a jiné bakteriální organismy. Už z této skutečnosti je zřejmé, že nadměrná vlhkost nepříznivě působí na zdraví člověka. Voda pronikající do stavebního materiálu, ať již z podloží, nebo atmosféry, je nosičem agresivních látek. Důsledkem jsou onemocnění dýchacích cest, kožní a jiné zdravotní problémy. Všechny tyto nedostatky musí být co nejdříve odstraněny, nebo alespoň částečně eliminovány.

Sanace vlhkého zdiva v obytných prostorech
Vzniklé poruchy nás upozorňují na nutnost sanace. Aby bylo sanační opatření účinné, musíme před vypracováním návrhu vhodné sanace dokonale poznat příčiny vzniku poruch, míru porušení a zjistit skutečný stav zdiva. S danou problematikou úzce souvisí dokonalý průzkum vlhkosti, na jehož základě se rozhodne o dalším postupu. Proces rozhodování je ovlivněn více kritérii (vlastnosti materiálů, posouzení spolehlivosti), na jejichž základě je třeba zvolit optimální řešení. Nutno mít velmi dobrý přehled o dané problematice. Výsledky průzkumu budou východiskem při volbě vhodného sanačního opatření. Volba sanace závisí i na finančních limitech. Často se snažíme šetřit na nesprávném místě a rozhodneme se pro nejlevnější řešení, které však nemusí být správné. Návrh sanace by měl zohledňovat konkrétní podmínky prostředí, požadavky na využití prostoru a technické možnosti.

Bitumenová stěrka – izolace spodní stavby proti vlhkosti. Používá se během výstavby, ale i dodatečně v případě možnosti pokrytí následnou vrstvou. Foto: Sika

Sanační metody
Sanační metody rozeznáváme dvojí: přímé a nepřímé. Přímými metodami se zamezuje přístupu vody do zdiva (např. hydroizolační prvky, injektáž, těsnicí materiály, vzduchověizolační vrstvy, úpravy povrchu a jiné). Nepřímými metodami se odvádí nežádoucí voda a vlhkost ze zdiva (např. odvodnění prostředí, úprava terénu – drenáž, hydroizolační clony kolem stavby, úprava parametrů vlhkosti a teploty v interiéru, výměna vzduchu, vysušování konstrukce zvýšením teploty).

Přímé sanační metody
Mezi přímé sanační metody patří mechanické metody, které představují vkládání hydroizolace na předem určené místo ve zdivu. Hydroizolace zabraňuje pronikání vlhkosti do zdiva. Nejčastějšími způsoby jsou podřezávání a podsekávání. Při metodě podřezávání se hydroizolace vkládá do vodorovné spáry prořezané ve zdivu. Účinnost závisí na kvalitě použitého hydroizolačního materiálu. Nejvíce se používají asfaltové pásy, PVC-pásy a fólie. Zabudovaný materiál musí přesahovat minimálně 50 mm. Nevýhodou této metody je velká pracnost, vysoká prašnost a narušení konstrukce ze statického hlediska. Podřezávání je možno vykonávat ručně v případě homogenního zdiva a řetězovou pilou či lanovou pilou v případě smíšeného zdiva. Při metodě podsekávání, která je vhodná pro menší stavby, se spára po vložení izolace vyklínuje a dozdí. Používají se asfaltové pásy, které musí přesahovat minimálně 100 mm. Podřezávání i podsekávání musí být realizováno postupně po jednom běžném metru, aby nebyla ve velké míře narušena statika konstrukce. Méně používanou mechanickou metodou je vkládání ocelových plechů speciálními stroji do spáry homogenního zdiva. Tato metoda je rychlá a okolí znečišťuje minimálně.

Takzvané vzduchové metody spočívají ve vytvoření vzduchových kanálů, jimiž cirkuluje vzduch odvádějící vlhkost z konstrukce do ovzduší, přičemž je možno použít i ventilátor. Výhodou jsou nízké náklady, ale ve srovnání s ostatními metodami je účinnost nižší.

Injektáž, tedy napouštění chemické směsi do vyvrtaných otvorů ve zdivu, patří mezi chemické metody. Injektováním se utěsňuje materiál zdiva. Používají se cementové suspenze, silikátové roztoky, polyuretany a jiné směsi.

Postup nanášení odvlhčovací sanační omítky

Odstraňování staré omítky	Očištění a navlhčení podkladu	Špric se aplikuje celoplošně v tloušťce 5 mm
Před dalším krokem je třeba stěnu intenzívně navlhčit	Nanášení jádrové omítky	Jádrová omítka se stahuje latía povrch se neopracovává
Zdrsnění povrchu	Vrchní sanační omítka se nanáší v tlouštce 2 mm	Omítka se upraví filcovým nebo molitánovým hladítkem

Někdy jsou podmínky sanace příliš komplikované a jsou možné jen omezené stavební zásahy. Tehdy lze využít elektroosmózu, jejímž principem je srážení vlhkosti do určitých míst směrem do země. Tato metoda je velmi účinná, avšak náklady na její realizaci jsou poměrně vysoké.

Základním a z ekonomického hlediska velmi výhodným sanačním opatřením je sanace povrchu zdiva. Na úpravu povrchu zdiva se používají sanační omítky, malty a těsnicí nátěry.

Nepřímé sanační metody
Všechny přímé sanační metody jsou často doplňovány nepřímými metodami, které snižují namáhání konstrukcí. K nepřímým sanačním metodám patří úprava terénu, jejímž úkolem je odvést vlhkost z okolí stavby (vyspádováním terénu, odvedením povrchové vody žlabem, odvedením dešťové vody ze střech, pečlivým zhotovením dlažby nebo trávníku či zvýšením prahů před vstupem do budovy). Pro snížení hladiny podzemní vody se vykonává odvodnění pomocí drenážního systému, což je další nepřímá metoda sanace. Drenáž se navrhuje ve sklonu 0,5?% pod úrovní podlahy suterénu a voda z drenáže se odvádí do recipientu, kanalizace nebo studny. Sanaci vlhkosti zdiva urychluje i vysušování zdiva. Při přirozeném vysušování se nadzemní část stavby vysušuje větráním a podzemní prostory zase proudícím vzduchem. Rychlejší a účinnější je nucené vysušování, při kterém se využívá ústřední vytápění, teplovzdušný agregát, sálavé panely nebo zářiče, zvyšující teplotu konstrukce až na 50 °C. Teplý a vlhký vzduch se potom odvádí pod stropem. Jestliže se v suterénu vyskytuje hodně podzemní vody, musí být před vysušováním odčerpána.

Předcházení vzniku vlhkosti zdiva
Na skutečnost, že stavba bude v budoucnu vystavena agresivnímu působení vody, musí projektant myslet již ve stadiu předprojektové přípravy. Ještě před realizací stavby musí navrhnout vhodná opatření, která zabrání vnikání vody do zděných konstrukcí a pomocí nichž se předejde vzniku poruch v důsledku vlhkosti. Nejčastěji se vyskytující problémy vznikají při nedodržení technologického postupu výstavby nebo v důsledku nesprávně navržené izolace. Mnohé nepříjemnosti vznikají i při rekonstrukcích a úpravách konstrukcí.

Během provozu budovy je vznik poruch podmíněn nedostatečnou údržbou. Pro zabezpečení optimální vlhkosti bychom měli dodržovat teplotu v závislosti na účelu místnosti, vlhkost vzduchu a obsah páry ve vzduchu. Kvalita vzduchu do značné míry závisí na větrání, které zajišťuje jeho pravidelnou výměnu.

Text: Eva Masárová
Foto: Cemix, Degussa, Sika a archiv vydavatelství
z knihy Vše o úsporách energií